Stručně řečeno, se svým postojem k hazardu český stát hazardoval tak dlouho, až prohrál všechno, co prohrát šlo. Tak by se dal jednou větou popsat děj, jehož momentálním projevem je rvačka o krizí se zmítající firmu Sazka.

Poučka, že stát je špatný hospodář a privatizace je nejlepší cestou, jak jeho hospodaření napravit, byla v případě Sazky buď zcela vyvrácena nebo přinejmenším jsme se stali svědkem oné příslovečné výjimky stvrzující pravidlo. Existuje ještě horší hospodář nežli stát: jsou to sportovní organizace ruku v ruce s Alešem Hušákem a jeho týmem. Společně dokázali co se dosud zdálo být nemožné a slepici snášející zlatá vejce proměnili v zesláblou chudokrevnou kvočnu.
Zpočátku ten plán vyhlížel bezchybně. V listopadu 1992 převzala původní Sazku nově zřízená akciová společnost, jejímiž akcionáři se stala občanská sdružení působící v oblasti sportu a tělovýchovy. Občané měli pilně sázet, Sazka to měla vzorně administrovat, zisk měl jít na sport. Na konci historky se podle plánu chovali jen občané a pilně sázeli. Sazka sice nestačila splácet úvěry, k dokonalosti však přivedla systém financování královského života svého ředitele a jeho nejbližších. Na sport šlo nakonec z miliardových obratů ročně kolem 200 miliónů korun – jen o málo víc než na provoz kanceláře páně ředitele.
A teď v té nejjednodušší „pop“ podobě sledujeme příběh upíra Aleše Hušáka, který vysál zlatonosné slípce krev a jde jen o to, zda a jak bude usvědčen a po právu potrestán - přičemž za trest bude považováno nikoli uvržení do žaláře, nýbrž už samo odtržení od slípky. Jsou prý i tací, kteří spolu s ním říkají, že on za nic nemůže, to stavba haly pro hokejové mistrovství světa a kdyby se tenkrát stát k věci postavil příznivěji, vše mohlo být jinak.
Aniž bych chtěl sebeméně vystoupit na Hušákovu obranu, neboť soudím, že si žádnou nezaslouží, rád bych připomněl, že je to složitější a nejde o žádného viníka samotáře. Nic z toho, co dělal, by nemohl dělat bez souhlasu akcionářů, přesněji jejich zástupců v představenstvu a v dozorčí radě. To oni museli s jeho hospodařením souhlasit, to oni museli podepisovat smlouvy na všechny jeho prebendy.
Zatím se ke svému podílu na odpovědnosti nehlásí. Doufám, že se nebudou vymlouvat, že ničemu nerozuměli, že jen podepisovali, avšak rozhodovali jiní. Tedy formu obrany, jakou volí pražští starostové, jejichž popisy se skví pod smlouvami s firmou Key Investment, což je příběh v něčem podobný historce se Sazkou. Taková obrana přece nemůže být účinná, to by jim potvrdil každý naiva, který podepsal smlouvu o výhodné půjčce, tu nedokázal splácet a exekutor mu pak odnesl televizi nebo zabavil dům.
Dost však pláče nad ušlým ziskem z loterie, který si teď prostě rozdělí jiní Hušáci, (můžeme jen doufat, že budou méně mlaskat). Zisk už si stát s laskavým přispěním vlastní politické reprezentace – to ona Sazku vydala do rukou sportovních funkcionářů –nechal vzít nenávratně. Zestátnění zpackané privatizace, nápravu stavu a novou privatizaci si mohou dovolit ve staré dobré Anglii, ne však v zemi, kde se úplatku říká zasloužená provize za spolupráci na realizaci podnikatelského projektu.
Přesto bych si dovolil, pokud jde o stát a loterie, podpořit jeden návrh. Před časem připomněl ředitel úspěšné firmy Jablotron Dalibor Dědek v sloupku v Hospodářských novinách tchajwanskou státní loterii, kterou tam provozují už šedesát let a v níž se losují čísla účtenek z registračních pokladen. Tah je jednou za dva měsíce a vyhrát se dají i milióny tchajwanských dolarů. Sázející v téhle loterii neplatí nic, jen chce při každém nákupu účtenku z registrační pokladny.
Výsledkem je výrazně větší výběr DPH – otázka „přejete si daňový doklad?“ tu opravdu nepadá. Autor soudí, že i proto může být na Tchaj-wanu DPH jen 5%.
Nezanedbatelný však je ještě jeden efekt. Je dost těch, kdo vyplňují tikety s čísly jen proto, aby to zkusili, ne z vášně. Účast v loterii zdarma jejich nepříliš výrazný hráčský pud uspokojí a žádný tiket si už od loterijní firmy koupit nepůjdou.
Jenže jak už to chodí, vůbec bych se nebál vsadit nějakou tu kačku, že se najdou sponzoři (hádejte odkud?), kteří politiky napříč spektrem přesvědčí, že tahat sem nějaké tchajwanské praktiky nemá smysl, a vůbec, kdo ví jestli by to pak nedopadlo jako s bolševníkem velkolepým, ten taky přišel z Asie.

Vyšlo v Lidových novinách 14.6.2011