Amnestie a s ní související témata zasáhly veřejný prostor jako kobercový nálet.



Je s podivem, že této nabízející se metafory využil, pokud jsem si všiml, jen Jiří Leschtina v Hospodářských novinách; snad to bylo dáno tím, že krátce předtím jí byla poněkud kýčovitě onálepkována bizarní epizoda obranného ministrování Karoliny Peake. Nicméně ke Klausově amnestii tahle metafora přiléhá mnohem víc a to nejen vzhledem k rozsáhlosti území, jaké zasáhla.

Ke kobercovému náletu totiž patří také collateral damages, vedlejší škody. (Když mi bylo šest a na hradě seděl Klement Gottwald, se totéž vyjadřovalo příslovím Když se kácí les, létají třísky.) Prezident a jeho „velmi široký okruh tří lidí“ škody však buď velkoryse přehlédl nebo podcenil. Zkušenost s prezidentem a jeho spolupracovníky však velí přiklonit se spíše k první možnosti.

Všimněme si alespoň některých z těch, kdo tyto vedlejší škody utrpěl: Je to například na rozsah amnestie zcela nepřipravená infrastruktura sociálních institucí, počínaje úřady práce a konče neziskovými organizacemi, na jejichž bedra dopadla nečekaná tíže postarat se o stovky či tisíce lidí, kteří se ze dne na den octli na svobodě. Zdaleka ne na všechny amnestované totiž čekala před branami věznice rodina, potěšená, že se příbuzný vrací dřív domů. Ty méně šťastné čekala jen ulice, mimořádná dávka, hledání noclehu v ubytovně. Pořád ještě tělnatý, avšak slabý stát jim vydal tisícikorunu a vzápětí se stali přítěží, možná nebezpečím. Zní-li často, že stejně brzy skončí tam, odkud právě přišli, zní to nikoli jako obava o jejich osud, ale jako vyjádření naděje toho, kdo ta slova pronáší.

Trestní politika už ale dávno nespočívá jen v umění přestupníka zákona chytit, za trest zavřít a potom pustit. Její součástí jsou programy, připravující vězně na návrat, směřující k jejich resocializaci. Jenže ty programy mají smysl jen když jsou dokončeny.

Vedlejší škodou vyššího, tak říkajíc mravního typu pak je druhý článek amnestie, na který míří senátorské podání k ústavnímu soudu a který zastavuje nejen ta trestní stíhání, jež protahoval neschopný justiční aparát, ale i ta, která protahovali naopak stíhání, v nejednom případě spadající do kategorie obecně nazývané tuneláři. Názor, že krást se vyplácí jen ve velkém, se díky tomu stává všeobecně uznávanou pravdou.

Vedlejší škody však utrpěla i vláda, zejména premiér – pokud tedy ještě mohla nějaké škody utrpět: Vždyť kontrasignace má být pojistkou, aby se v případě, že se prezidentovi zatoulají myšlenky a amnestuje třeba šmahem všechny vězně, jak připomněl tuším Petr Uhl, mohl zasáhnout ještě někdo se zdravým rozumem. Jenže tento premiér evidentně připojil pouze parafu, jako když se podepisuje faktura za dodávku kancelářských svorek..

Leč zpátky ke kobercovému náletu: i jeho smyslem je zasáhnout konkrétní cíl, nejen natropit vedlejší škody. Jakého zřetelného cíle mělo být kobercově pojatou amnestií dosaženo však jasné není, když tedy pomineme informaci mluvčí jedné věznice, že se ušetří na energiích a prázdné cely se také dají snáze vymalovat? Vlastně jeden velmi konkrétní cíl se vkrádá na mysl, i když se člověk zdráhá věřit: že totiž kobercový manévr byl také dýmovou clonou kolem jedné přesně na cíl navedené bomby, druhého článku amnestie zastavujícího už zmíněná dlouhotrvající trestní stíhání. Právě tohle podezření je důvodem další z vedlejších škod, jež tentokrát utrpěl sám původce náletu, tedy český prezident a jeho tým.

Jakkoli Klausovi ikonodulové rozhlašují, že každý tah má promyšlen včetně deseti následujících, tentokrát to tak nevypadá. Naopak, zdá se, že Hrad si vůbec neuměl představit tak prudkou reakci nejen opozice a médií, ale zejména veřejnosti. Když teď prezident amnestii obhajuje, vypadá zaskočeně, ne přesvědčivě. Body ztrácí i tím, že odmítá sdělit, kdo mu s formulováním pomáhal, jeho muži poukazováním na anonymní hrozby jim a jejich rodinám jakoby chtěli budit soucit obyvatel podhradí.

Tahle vedlejší škoda, totiž ztráta prezidentské prestiže, asi není tou největší, jakou kobercový amnestijní nálet napáchal. Bezpochyby je však nechtěným mementem pro toho, kdo jen za pár desítek dnů složí prezidentský slib: učiň vše, abys neskončil ani jako kůl v plotě, ani jako Klaus na Hradě. A laskavý čtenář nechť si doplní sám, kdo z kandidátů má k Václavu Klausovi blíž.