Víkendová média pojala Bushovu návštěvu zásadněji než majitelé cestovních kanceláří a obyvatelé těch pražských ulic, kterým to na den a půl poněkud ztíží život. Hospodářským novinám (vydání pátek-neděle 1.-3.6.) se přitom ovšem povedl překlep, ze kterého by měl Jan Vodnaňský radost (Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde…) Na první straně anoncují Bushův profil pod titulkem Umírněný prezident G.B., zatímco na straně 10 je ke čtení text, v jehož názvu stojí Umíněný prezident. Daniel Anýž to myslel samozřejmě takhle a nejde mu jen o tvrdohlavost, s níž americký prezident setrvává v Iráku.


Paradoxně však má ten překlep z titulní strany něco do sebe. Minimálně ke vztahu k tématům globálního klimatu a s ním nepřímo souvisejících energetických zdrojů předvádí v posledních dnech George W. Bush mnohem umírněnější tvář, než bývalo zvykem. Kjótský protokol jako takový sice nadále odmítá, avšak proto, že má ještě ambicióznější plán a hledá způsob, jak do něj zatáhnout nejen Evropu, ale taky velké hráče a ještě větší producenty skleníkových plynů, jako jsou Čína a Indie.
Nemyslím, že je to jen taktika před summitem G8. Bushova globálně-klimatická umírněnost jako by z oka vypadla tomu, co už pár let píše Thomas L. Friedman. Tento ekonomický sloupkař The New York Times, autor bestselleru The World Is Flat a podle hojně citovaného žebříčku jeden z první dvacítky nejvlivnějších intelektuálů světa (sestavil časopis Prospect), píše hodně často o tom, že „zelené“ téma alternativních energetických zdrojů je tou nejdůležitější výzvou dneška, jako stvořenou pro prezidenta, který se chce zapsat do dějin. Srovnává je se závody o Měsíc v šedesátých letech a připomíná, že tehdy tím nejpodstatnějším výsledkem nebyla americká vlajka na Měsíci, nýbrž obrovská mobilizace kreativity amerických vědců a inženýrů. To z ní se zrodila elektronická revoluce, to ona umožnila i uzbrojení Sovětského svazu. Rusy zkrátka neporazila jen Reaganova železná vůle, jak tvrdí oblíbený český mýtus, ale taky moderní raketové a protiraketové systémy, které měl k dispozici a které začaly vznikat právě v rámci závodů o Měsíc. Ne vždycky zkrátka platí, že velkolepý technický pokrok je jen vedlejším produktem vojenského výzkumu a výroby, někdy je tomu přímo naopak...
Téma alternativních energetických zdrojů má mimochodem ještě jednu tvář: čím rychleji budou k dispozici a čím méně bude převážná většina západních demokracií záviset na ropě z Blízkého východu a z Ruska, tím menší vliv bude mít militantní islám i autoritativní Putin. Může-li si totiž Rusko dnes dovolit znovu zbrojit a strašit, pak především proto, že ropa je drahá.
MFDnes pak v sobotu 2.6. přinesla rozhovor, který George W. Bush poskytl skupině zahraničních novinářů, mezi nimiž byl i Teodor Marjanovič z MFD. Doporučuji nakouknout na www.whitehouse.gov, kde je přepis celého setkání (Roundtable Interview of the President by Foreign Print Media). Zatímco v MFD se dozvídáme, že prezident reportérovi odpověděl „Tak vy mi zase říkejte Dubya“ s vysvětlením, že jde o přezdívku, kterou mu říkají odpůrci, v záznamu stojí „Call me W.“ V překladech starých románů se tomu říkalo nepřeložitelná slovní hříčka – každopádně by stálo za řádku navíc vysvětlit čtenářům MFD, že ta Bushova přezdívka je dána tím, jak po texassku vyslovuje „dalbljú“…
MFD otiskla prakticky všechny otázky a odpovědi, které v Rooseveltově sále Bílého domu padly. Specifikovala však pouze ty, které položil Teodor (Ted) Marjanovič. Ze záznamu Bílého domu vyplývá, že se kromě Teda dále ptali Klaus z Německa, Marcin z Polska, Marizio z Itálie a Petar z Bulharska. (Na příjmení ani jméno novin se Dubya/W neptal, nejspíš to bylo napsáno před každým na cedulce na stole.) Informační hodnotu rozhovoru, jehož ráz jasně určoval zpovídaný prezident by ale zvýšilo, kdyby všechny otázky měly své autory: bylo by zřejmé, že téma klimatu a energie nastolilo Německo, bezpečnosti a energie Bulharsko, víza Polsko a papeže a Afghánistán Itálie. Mimochodem, bylo by docela zajímavé srovnat, jak rozhovor pojednali v dalších účastnických redakcích.
A do třetice neděle 3.6: na Bushe došlo i v pořadu Otázky V.M. na ČT 1, který se na něj vyptával Mirka Topolánka. Nutno konstatovat, že premiér odpovídal precizně na vše, na co mělo smysl odpovídat. Domácí úkoly si patrně dělá mnohem pečlivěji nežli dřív - rozhodně lépe, než si je tentokrát udělal moderátor, který urputně trval i na odpovědích na dotazy, na něž odpovídat opravdu smysl nemělo (Věříte prezidentu Bushovi, že…). A když pak V.M. s pevným pohledem do kamery zmínil tvrdost dřevěných lavic, na nichž musejí čeští žadatelé o americká víza potupně sedět, nepochybuji, že se v českých, moravských a slezských domácnostech rázem spravedlivě rozbolely tisíce, ba desetitisíce a statisíce zadnic…