Slyšel jsem kdysi od jednoho velvyslance (českého), že nejkrásnější chvíle diplomatova nastává, když cítí na letištní ploše vůni kerosenu, jenž právě roztáčí turbíny prezidentského speciálu a on ví, že návštěva na nejvyšší úrovni proběhla podle plánu, ba přímo úspěšně. Řekl bych že podobné pocity měl dnes v podvečer americký velvyslanec Richard W. Graber, když Air Force One zamířilo k pobřeží Baltu.


Posledním bodem Bushova pražského programu byla řeč na konferenci o demokracii a bezpečnosti pořádané Pražským institutem bezpečnostních studií v Černínském paláci. Projev, ohlašovaný českými médii jako klíčový na této Bushově evropské cestě, byl v programu konference uveden podstatně skromněji jako „Poznámky prezidenta Spojených států amerických.“
Zda byly ty poznámky klíčové, uvidíme nejspíš až skončí setkání G-8 v Heiligendammu. Skutečně překvapivé však nebyly, a když už, tak jen dílčím způsobem. Obecně vzato si člověk během té půlhodiny víc než často vzpomněl na Fareeda Zakariu a jeho „Budoucnost svobody“. Vypadalo to, jako kdyby Bushův speechwriter měl tuhle knihu na nočním stolku nejmíň posledních čtrnáct dní. Tak shodné bylo základní sdělení, že totiž klíčem k demokracii i k bezpečnosti je svoboda, nikoli pouze formální volební demokracie (i když zaplať pámbu za ni). Což o to, když kdokoli – a americký prezident zvlášť – bude důrazně tento koncept prosazovat, může to světu jen prospět a zejména, učinit ho bezpečnějším. Vyloženě nová myšlenka to však není.
Podstatný byl nepochybně Bushův důraz na podporu disidentů kdekoli na světě a jeho klasifikace režimů, které potlačují lidská práva, své disidenty pronásledují a vězní a tím ohrožují svobodu obecně. Chápeme-li svobodu jako hodnotu globální (což podle mého názoru je), pak je tahle podpora jedním z nejpodstatnějších projevů globalizace, a důkazem, že nemá polohy pouze ekonomické…
Něco z Bushových poznámek na zakariovskou notu by si ale mohli zapsat i zdejší politici, prezidentem počínaje. Za prvé: to podstatné pro liberální demokracii, jíž usilujeme být, je vláda práva, svoboda projevu a fungující politické strany, v tomto pořadí. A za druhé, že demokracie není jen výlet k volebním urnám.
Pokud jde o Bushovy poznámky na ruské téma, neřekl bych, že byla až tak ostrá. Prostě odpovídala momentálnímu vývoji situace, v níž se „přítel“ Putin rozhodně nechová jako jehňátko. To podstatné na americko-ruské téma bude řečeno v Heiligendammu a potom na dvoustranném setkání v Maine – a jak už se to někdy stává, dost možná, že nejtvrdší důsledky přinese nakonec to, co vůbec nebude řečeno ostře.