Vláda se stále nevzdala snahy zavést tzv. elektronické volby. I když na první pohled se může elektronické hlasování zdát krokem vpřed, jeho nevýhody a rizika převažují nad jeho přínosy. Přestože je jasné, že v příštích deseti letech elektronicky volit nebudeme, chystá se zřejmě vláda v dalších letech vynaložit na přípravu projektu e-Volby desítky, spíše však stovky milionů. Vláda sice nerozhodla o zavedení e-voleb, ale uložila vnitru "vytvářet mechanismy v elektronické podobě, které by byly potřebné ve všech druzích voleb při zachování současného systému hlasování, ale také v případě budoucího rozhodnutí o realizaci elektronických voleb". Riziko e-tunelu je po projektech jako IZIP, systém výplaty sociálních dávek nebo registru vozidel vysoké.

Důvodů proti přechodu na elektronické volby je skutečně mnoho. Samo ministerstvo přiznává, že nový systém by náklady státu nesnížil, ale naopak. Náklady na eVolby by byly přičteny ke stávajícím nákladům. Jen pilotní projekt by měl přijít na 112 mil. Kč, vybudování systému eVolby nejméně na 230 mil. Kč

Při dnešních technických možnostech není i přes nákladné zabezpečení možné vyloučit manipulaci voleb či ztrátu dat a z toho plynoucí nutnost opakování voleb. Hackerské útoky na státní a jiné instituce posledních měsíců tato rizika prokazují. Řada voličů by navíc nedůvěřovala elektronickému systému a především výsledkům, které by byly takto získány. Demokracie je přitom založena právě na důvěře ve volby. Ztráta této důvěry a z toho plynoucí legitimity volených orgánů je příliš velkým rizikem, které nelze vyvážit případnými pozitivy elektronických voleb (rychlost zpracování, komfort pro některé voliče apod.) Nedůvěru by posílila i skutečnost, že narozdíl od ručního přepočítání a možnosti ověřit pravdivost zápisu volební komise na webu ČSÚ každým členem okrskové volební komise, bude možnost kontroly výrazně omezena.

Ohrožen by mohl být i jeden ze základních požadavků na volby, jejich tajnost. Obava z prolomení anonymity při napadení systému může řadu lidí od voleb odradit (například obava o ztrátu zaměstnání, dopady na přátelské nebo rodinné vztahy). Největší riziko by však spočívalo v možných masových manipulacích. Nedávné případy nejen v Krupce ukázaly, že nakupování volebních hlasů neustalo. S ohledem na nemožnost zajistit v elektronických volbách osobní ztotožnění voliče, těchto případů by výrazně přibylo (např. obchodování s osobními přístupovými kódy pro elektronické hlasování). Důsledkem by byly opakované soudní spory a z toho plynoucí opakované volby.

A pokud by nás nepřesvědčily výše uvedené argumenty, je tu zkušenost ostatních. Nejvyspělejší demokratické země jako Německo, Nizozemí či Irsko po prvotních pokusech od elektronického způsobu zcela ustoupily. Náklady na tento projekt v Irsku v roce 2010 přitom dosahoval 54 mil. EUR. Ani v oblasti informačních technologií vyspělé Finsko po provedení pilotního projektu nebude nový systém zavádět.Pokud tedy chceme vynakládat jakékoliv veřejné prostředky pro budování elektronického systému, měli bychom nejprve posoudit a vypořádat celé spektrum otázek - legislativní, bezpečnostní, organizační, ekonomické, technické, lidské a sociální aspekty. A to se bohužel nestalo.