Kdo v uplynulých třech sezonách náhodou zabloudil dopoledne do sídla České filharmonie v Rudolfinu, mohl občas pozorovat téměř šokující úkaz. Po chodbách se proháněly stovky středoškoláků, aby potom zasedli na židle v hlavním sále a poslouchali skladby Dvořáka, Prokofjeva nebo Janáčka a cestou domů o nich debatovali.
Na svém blogu bych se chtěl věnovat především vážné hudbě. To je podle mnohých velmi okrajový žánr nebo zkrátka jeden z mnoha hudebních stylů na dnešní pestrobarevné scéně. Tenhle pohled ale není úplně správný a vlastní zkušenost s hudební publicistikou mi ukazuje tuto oblast v širších souvislostech. A právě o nich bych chtěl psát.