Odešel skalní strážce Wagnerova kultu

26. 03. 2010 | 12:53
Přečteno 10832 krát
V úctyhodném věku devadesáti let zemřel v neděli 21. března Wolfgang Wagner, vnuk hudebního skladatele Richarda Wagnera (1813 - 1883), operní režisér a také dlouholetý ředitel Bayreuthských slavnostních her. Zemřel v domovském Bayreuthu, kde se také 30. srpna roku 1919 narodil Sigfriedovi Wagnerovi a jeho ženě Winifred.

Byl nejen dlouholetým ředitelem prestižního wagnerovského festivalu, délka jeho působení láme všechny rekordy. V čele festivalu stál tak či onak od roku 1951, kdy ho převzal spolu se svým bratrem Wielandem Wagnerem - ten ale zemřel předčasně už v roce 1966. Zato Wolfgang stál v čele festivalu až do roku 2008 nejen oficiálně - stále se osobně podílel na jeho běhu! Teprve předloni festival převzaly dvě pravnučky Richarda Wagnera, mírně kontroverzní režisérka Karharina Wagner a producentka Eva Wagner-Pasquier. O nástupnictví se vedly dlouhé vášnivé debaty a spory, v tisku i v zákulisí.

Bayreuth, malé městečko v Bavorsku, se každé léto stává místem, kam se sjíždějí znalci a milovníci díla Richarda Wagnera. Podmínky k tomu dal sám skladatel, když zde nechal vybudovat divadelní budovu, tzv. Festspielhaus, který vyhradil pouze pro provozování svých vlastních děl. Poprvé se zde hrálo v roce 1876, kdy tu byl premiérován kompletní Prsten Nibelungův, monumentální cyklus čtyř celovečerních hudebních dramat. A premiéru zde mělo ještě za skladatelova dohledu jeho poslední hudební veledílo - opera Parsifal v roce 1882. Stavbu divadla financoval z velké části bavorský král Ludvík II. a tím jakoby vznikl první velký paradox této stavby. Revolucionář Wagner, který po velkou část života bojoval za demokratické ideály, nakonec získal podporu uměnímilovného výstředního aristokrata. A totéž platí o nově postaveném divadle. Měla to být, o do velké míry je, originálně a moderně postavená divadelní budova, zároveň experimentální scéna a skutečný svatostánek umění. Od počátku ovšem byla také místem setkávání bohaté společenské smetánky, pro kterou jsou debaty o umění pouze salónní konverzací.

Dlouhověkost není ve Wagnerově rodině výjimečnou záležitostí. Po smrti Richarda Wagnera v roce 1883 festival převzala vdova Cosima Wagnerová, dcera Ferenze Liszta. Byla o víc jak dvacet let mladší, ale svého muže přežila skoro o padesát let. Zemřela v roce 1930 jako třiadevadesátilatá - a podobně jako Wolfgang Wagner zasvětila celý svůj zbývající život odkazu geniálního tvůrce. Uzavřený rodinný kruh a úzkoprsá přísnost, se kterou se o něj pečuje nemá obdoby - ale přináší i pochyby. Je v ní něco imponujícího, ale na druhou stranu jakoby zdegenerovaného. Dodnes si rodina nárokuje výsadní rozhodovací právo o tom, jak bude wagnerovský festival vypadat. Pokus se s nějakým režisérem, pěvcem, dirigentem nepohodnou - a to někdy i z banálních důvodů - spolupráci s ním zkrátka odmítnou. Například nejslavnější německý dirigent 2. poloviny 20. století Herbert von Karajan tu působil jen velmi krátce, a Wagnerova díla pak uváděl raději v Salcburku, kde měl absolutní moc zase on. A dlouhá éra Wolfganga Wagnera samozřejmě jen prohloubila jeho mocnářské konzervativní rysy. I přesto, že rodina samozřejmě obrovské náklady na festivalový provoz neplatí a budova Festspielhausu je dávno státní kulturní památkou.

Velké a bolestné téma Wagnerovy rodiny je její role v éře Nacionálního socialismu. Wagnerův syn Siegfried zemřel v roce 1930, ale vdova Winifried pěstovala decentně řečeno nejužší možné kontakty s nacistickými pohlaváry, děti Wolfgang i Wieland osobně znaly Adolfa Hitlera a říkali mu Strýček Wolf. A to je jen jeden anekdotický příklad historicky největšího zneužití hudby pro politické účely. I když se od této éry později oba - narozdíl od své matky - alespoň nějak distancovali, jistý stín na Wagnerovi, a zejména na bayreutském wagnerovském kultu zůstává dodnes. Nutno ale dodat, že německá veřejná diskuse na to téma je vyhrocená a mnohem otevřenější, než např. naše domácí diskuse o komunistickém režimu. O dění v Bayreuthu za hitlerovské éry je napsáno mnoho knih a stovky precizních kritických článků.

Jisté zásluhy na tom nelze upřít ani členům rodiny. Byli to právě Wagnerovi vnukové Wolfgang a Wieland, kteří festival v roce 1951 v poválečném Západním Německu obnovili a udělali mnoho proto, aby se z co nejvíc zmizel stín politického zneužití. 50. a 60. léta minulého století tak jsou jednou z vrcholných a dodnes nepřekonatelných epoch v dějinách festivalu. Vystupovali zde největší wagnerovští pěvci své doby a inscenace v Bayreuthu byly hlavním inspiračním zdrojem pro nové pochopení Wagnera. Bylo to ovšem díky inscenacím Wielanda, nikoli Wolfganga Wagnera. A právě menší talent a větší dogmatismus dlouhověkého Wolganga později přinesl řadu konfliktů. Rodina Wagnerů je navíc širší a vždy se najde někdo, kdo se stane černou ovcí. Tak je to se synem Wolfganga Wagnera Gottfriedem, kterému se vyrovnávání s nacistickou minulostí uvnitř rodiny nikdy nezdálo dostatečné. Jeho kniha Kdo nevyje s vlkem, vyšla i v českém překladu, popisuje poměry okolo bayreuthského wagnerovského hnízda tak nevybíravě, že s ním otec přerušil veškeré kontakty.

Ale také Wolfgang Wagner přivedl do Bayreuthu pozoruhodné umělecké projekty, např. uměleckou dvojici režiséra Patrice Chéareaua a dirigenta Pierra Bouleze. Ti zde nastudovali v roce 1976 přelomovou inscenaci Prstenu Nibelungova ke stému výročí premiéry. Jenže čas letí, Boulezovi je mimochodem právě dnes, 26. března, 85 let, a o jednoznačném uměleckém prvenství bayreuthského festivalu se stále více diskutuje. Magie místa je magnetem dodnes, festival má na několik let dopředu vyprodáno, a dodnes se tam sjíždějí bohatí snobové i celebrity - ale řada nejlepších wagnerovských pěvců i invenčních režisérů působí raději ve Vídeňské státní opeře, v Metropolitní opeře v New Yorku i jinde. Pověstných velkých wagnerovských hlasů je nedostatek a ti nejlepší se v Bayreuthu jenom mihnou. Pokud dnes stojí v čele festivalu dvě pravnučky Richarda Wagnera, nevlastní sestry Katarina a Eva, věru to není z čisté vzájemné lásky a vyhrocené debaty o tom, jak prestižní festival pojímat, asi neutichnou nikdy. Genius loci, ale hlavně nesporné akustické kvality Festspielhausu, velké jeviště i možnost dělat imponující hudebně-scénické efekty pořád zůstávají uměleckou výzvou. Uvidíme, zda nakonec přece jen zvítězí umělecká kvalita nad ekonomickými, politickými i rodinnými tlaky, tak typickými pro dlouhou éru Wolfganga Wagnera.


Psáno pro Lidové noviny

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy