Nové parlamentní strany se po volbách holedbaly, že zatočí se současnou praxí utajených politických nominací do rad veřejnoprávních médií, podle zákona nepolitických orgánů zastupujících občanskou společnost. Když iniciativa Inventura demokracie obešla během koaličních jednání předsedy stran budoucí vlády, vypadaly schůzky docela jinak, než řada předchozích schůzek s politiky ODS i ČSSD, kteří odmítali vůbec přiznat, že je něco špatně.

„Ačkoli mají občanská sdružení navrhovat osobnosti, které nemají nic společného s politikou, víme jasně, že jsou to politické nominace,“ říká na videu ID Radek John. „Pozice VV je v tomto příjemná, protože my nemáme nikoho v kontrolních institucích. Kdyby bylo na mě, odpolitizujme celou radu, ať tam žádná strana nemá svého zástupce. Ale to samozřejmě bude složité, protože naši konkurenti tam ty lidi mají a budou je tam chtíti míti dále.“ Podobně Karel Schwarzenberg: „Kontrolní instituce by měly být neutrální bez vazby na politické strany. Musíme hledat v zahraničí způsoby, jak to zorganizovat tak, aby to nebylo tak přísně pod politickým dohledem jako teď. Je to nutný, to s vámi souhlasim, ale bude to fuška.“ V programovém prohlášení vlády se následně objevila věta, že vláda „zahájí diskusi o transformaci mediálních rad veřejnoprávních médií a prosadí změny v systému voleb zástupců veřejnosti do mediálních rad s významným podílem nominací z odborné veřejnosti.“

Nadešla první volba do rady ČT a ČRo a zdá se, že je všechno při starém. Tak jako vždy, volební výbor poslanecké sněmovny ve čtvrtek vyřadil v předkole část kandidátů navržených sdruženími. Po bok tvůrce ústavy Vojtěcha Cepla, bývalého šéfredaktora Reflexu Petra Bílka, spisovatelky Petry Procházkové a dalších, které v minulosti výbor vyřadil hned v předvýběru, se tentokrát zařadil třeba někdejší mluvčí Charty 77 Miloš Rejchrt nebo úspěšný šéf pražské zoo a dřívější ředitel ČRo Online a ČRo Leonardo Miroslav Bobek. Naopak hladce prošli: bývalá mluvčí ČSSD Lucie Orgoníková, bývalí poslanci Václav Nájemník (ODS) a Lenka Mazuchová (ČSSD) a také dosavadní radní, na které byl, jak jsme mohli opakovaně pozorovat, dobrý spoleh: Dobromil Dvořák, Milan Badal nebo předseda rady ČRo Jiří Florian. Většina z výše jmenovaných obdržela osm nebo devět hlasů od devíti přítomných členů výboru. Museli pro ně tedy hlasovat všichni, včetně přítomných poslanců TOP09 (Gazdík, Kubata a Hanáková) a VV (Skokan). Co to? Proč nové strany volí osvědčené lokaje ODS a ČSSD a jejich bývalé politiky? Inu, třeba proto, že potom 8 hlasů z 9 dostala i Marie Jílková: manželka senátora TOP09 Adolfa Jílka a regionální místopředsedkyně TOP09. To se nám nové strany rychle zorientovaly. Přitom zarazit kšeftaření s hlasy nemusela nyní vůbec být taková fuška, jak tvrdil kníže. Nové strany mohly prosazovat, aby volba – ta ve výboru i ta finální ve sněmovně tento čtvrtek – nebyla tajná, takže by pak bylo jasné, kdo koho volil a kdo se s kým jak domluvil. I kdyby nepřehlasovaly většinu, která by si chtěla uhájit zavedené pořádky, mohly alespoň vše medializovat: ukázat na ty, kdo veřejnou volbu odmítli. Protože neexistuje jediný obhajitelný argument pro tajnou volbu, byla by situace naprosto jasná – staré strany by možná couvly a nové strany by každopádně získaly plus body a připravily si trochu půdu pro oznámenou změnu mechanismu obsazování rad. Namísto toho daly jasně najevo, že o žádnou změnu ve skutečnosti nestojí.



Aby to některé nevedlo k tradičnímu českému závěru, že „je to všechno stejná pakáž“, pro pořádek dodejme, že v minulém volebním období se jedna strana na tomto kšeftaření skutečně odmítla podílet, poukazovala na něj opakovaně a dokonce ve sněmovně navrhla zákon, který by ho velmi zkomplikoval (zde, týkal se RRTV, ne rady ČT, byl samozřejmě přehlasován). Byla to strana Zelených. Tato strana, která mimochodem také jako jediná odmítla úplatek nabídnutý provokatérem MF Dnes a kterou podle průzkumu STEM/MARK Pražané dokonce považují za nejméně zkorumpovanou, se letos nedostala ani do sněmovny ani do pražského zastupitelstva. Jsou zjevně ještě mnohá jiná kritéria, podle kterých se čeští voliči rozhodují – a je to jistě naprosto oprávněné, netvrdím rozhodně, že měli všichni volit Zelené. Jen bychom si měli přiznat, že nás jako voliče zrovna Česká televize, kde si bez zájmu radních šéfové zpravodajství pravidelně volají s volebními lídry velkých stran a ze které odteče miliarda soukromé firmě jen za to, že vybere pro televizi poplatky, zase tak nepálí a že na hlasovací šaškárně s radními, jejíž finální kolo proběhne tento čtvrtek, tak máme také svůj voličský podíl.

[Psáno pro MF DNES]


BONUS: pár perliček z předvýběru kandidátů ve volebním výboru.

Kandidátka Lenka Mazuchová, bývalá poslankyně ČSSD, říká: "Byla jsem oslovena několika neziskovými organizacemi, abych se ucházela o členství v Radě ČRo, a rozhodla jsem se, že to přijmu.“ Po dotazu, proč si ji vybralo právě toto občanské sdružení, vychází najevo, že v občanském sdružení Slunce všem, které ji navrhlo, zastává pozici předsedkyně.

Poslanec VV Skokan ověřuje způsobilost kandidátů „kontrolními otázkami“. Např.: „Jak často zasedá rada Českého rozhlasu?“, „Kolikrát se může opakovat členství ve výboru?" (myslí ovšem v radě), „Je rocková hudba dostatečně zastoupena ve vysílání Českého rozhlasu?“ apod. Jistě bude schopen na základě odpovědí vybrat ty správné kandidáty.

Poslanci mají (v souladu s programovým prohlášením vlády – viz výše) zájem o skutečné odborníky. Kandidátka Bártíková (8 hlasů z 9) by ráda radě nabídla „své zkušenosti lékařky a zkušenosti ze spolupráce s občanskými sdruženími“, Mazuchová přiznává, že „nemá žádnou zkušenost s činností v nějakém médiu,“ zato však vystudovala češtinu, přičemž „členové rady ČRo by se měli zaměřovat nejen na ten chod, ale i na čistotu českého jazyka.“

Radní jsou shovívaví, když vidí vysokou odbornost v tolika rozličných oborech, a složité otázky týkající se správy a kontroly velkých médií, kandidátům nekladou. Pouze mediálně zkušeným kandidátům, kteří neprošli, se dostalo zvláštní cti odpovídat na zajímavé otázky, které těm úspěšným položeny nebyly. Například Václav Kubata (TOP09) se ptá bývalého ředitele ČRo Leonardo Miroslava Bobka, jak vidí vztah rady a vedení Českého rozhlasu. "Radu ČRo vnímám jako svého druhu správní radu a nedovedu si představit, že by měla říkat, jaký stroj by se měl koupit a jak by se měl výrobek obrábět. Neměla by zasahovat do řízení a do programu. Je to dohled nad naplňováním zákona, nad tím, jak je poskytována veřejná služba." Ještě že jste se, pane Kubato, pro jistotu zeptal!

Zápisky Ondřeje Austa z celého jednání zde.