Pokud klame poslanec Marek Benda sám sebe, nebo své stranické kolegy a kolegyně, nelze proti tomu nic namítat. Pokud se ovšem snaží klamat veřejnost a předpokládá, že si málokdo dá práci přečíst aspoň první stránku nálezu Ústavního soudu, je třeba mu připomenout tvrdou realitu: prohrál téměř na celé čáře.

Reakce poslance ODS Marka Bendy na vyhlášení nálezu Ústavního soudu týkajícího se návrhu skupiny 41 poslanců Poslanecké sněmovny, v textu nálezu Ústavního soudu (ÚS) nazývané "navrhovatelka", na zrušení celého zákona o evidenci tržeb (ET), nebo jeho částí, byla pozoruhodná. Místo, aby uznal porážku a moc o ní nemluvil, před novináři prohlásil „Rozhodnutí je jednoznačné vítězství. Měli jsme pravdu. ET je možná účinný nástroj, ale špatně připravený. Soud nám vyhověl ve velké části.“

Nejdříve konkrétní tvář „jednoznačného vítězství“ pana Bendy, který jednal jménem zmíněné skupiny 41 poslanců. Původní návrh, vypracovaný Zdeňkem Koudelkou, který má 17 stran, končí takto

S ohledem na výše uvedené navrhujeme, aby Ústavní soud vydal tento nález
Zrušuje se zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb.
Eventuálně navrhujeme: zrušuje se § 3, § 4, § 6, § 10 odst. 2, § 12 odst. 4 a § 37 odst. 3

Během projednávání tohoto návrhu byl návrh poslanců několikrát doplněn, takže definitivní návrh nálezu ÚS zněl takto:

„Zrušuje se zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb.
Eventuálně navrhujeme:
1. Zrušuje se § 3, § 4, § 5 písm. b), § 6, § 10 odst. 2, § 12 odst. 4, část ustanovení § 18 odst. 2 spočívající v označení písmene „a)“, čárku za slovem „tržby“ a slova „nebo b) vydání příkazu k jejímu provedení, pokud byl tento příkaz vydán dříve“, § 20 odst. 1 písm. b) a § 37 odst. 3 zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb.
2. Zrušuje se zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, pokud se týká poplatníků daně z příjmů fyzických osob, kteří mají menší rozhodný příjem než 1 800 000 Kč ročně.“.

Úvodní část nálezu Ústavního soudu zní takto:
I. Ustanovení § 5 písm. b), část ustanovení § 18 odst. 2 spočívající v označení písmene „a)“, čárky za slovem „tržby“ a slova „nebo b) vydání příkazu k jejímu provedení, pokud byl tento příkaz vydán dříve“, § 20 odst. 1 písm. b) a odst. 2 a § 37 odst. 1 písm. b) ve slovech „do konce patnáctého kalendářního měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona“ a písm. c) zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, se ruší uplynutím dne 28. února 2018.

II. Ustanovení § 10 odst. 2, § 12 odst. 4 a § 37 odst. 3 zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, se ruší uplynutím dne 31. prosince 2018.

III. Nařízení vlády č. 376/2017 Sb., o vyloučení některých tržeb z evidence tržeb, pozbývá platnosti uplynutím dne 31. prosince 2018.

IV. Ve zbývající části se návrh zamítá.

Nález Ústavního soudu znamená, že byly zamítnuty
• hlavní návrh na zrušení celého zákona o ET,
• eventuální návrh na paušální „zrušení zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, pokud se týká poplatníků daně z příjmů fyzických osob, kteří mají menší rozhodný příjem než 1 800 000 Kč ročně.“
• eventuelní návrh na zrušení jeho § 3, § 4 a § 6.

Ústavní soud vyhověl
• návrhu vyjmout z ET bezhotovostní převod peněžních prostředků a povinnost uvádět na účtence také daňové identifikační číslo poplatníka.
• částečně návrhu na zrušení § 10 odst. 2, § 12 odst. 4 a § 37 odst. 3. Tyto tři odstavce obsahují obecná ustanovení, jejichž konkretizaci zákon přenesl na nařízení vlády. Zde Ústavní soud souhlasil s argumentem navrhovatelky, že je nepřípustně přenášet pravomoc konkretizovat dotčená ustanovení na vládu, ale že tato konkretizace musí být uvedena přímo v zákoně. Proto Ústavní soud dal vládě rok na to, aby zákona uvedla do souladu s jeho nálezem.

Takto tedy vypadá podle poslance Bendy „jednoznačné vítězství“ a takto mu „Soud vyhověl ve velké části.“ Možná, že i samotní poslanci ODS a TOP09 si „jednoznačné vítězství“ představovali jinak.


Největší a jediný skutečně závažný zásah do zákona o ET ve skutečnosti vznikl z iniciativy Ústavního soudu tím, že zrušil „§ 37 odst. 1 písm. b) ve slovech „do konce patnáctého kalendářního měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona“ a písm. c)“ a to aniž to navrhovala sama navrhovatelka. Tímto rozhodnutím Ústavní soud zastavil rozběh třetí a čtvrté etapy elektronické evidence tržeb. Třetí vlna se měla od března 2018 týkat stánkového prodeje, občerstvení bez stolů a židlí, farmářských trhů, dále služeb účetních, advokátů či lékařů apod. Od června 2018 se do systému měli zapojit také vybraní řemeslníci. ÚS své rozhodnutí odůvodnil takto:

116. Důvodem, proč Ústavní soud přistoupil k zrušení § 37 odst. 1 písm. b) ve slovech „do konce patnáctého kalendářního měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona“ a písm. c) tohoto ustanovení je právě to, a jen to, že zvolené řešení pro 3. a 4. fázi zavádění nové evidence bylo přijato bez všestranného zvážení všech možných dopadů na zbývající část povinných subjektů (z hlediska významu pro narovnání podnikatelského prostředí, možné konkurence s jinými podnikateli a pro zavedení elektronické evidence – tzv. objektivní podmínky nezávislé na způsobilosti nositele základního práva podnikat). ....

119. Proto Ústavní soud přistoupil i ke zrušení části ustanovení § 37 odst. 1 písm. b) ve slovech „do konce patnáctého kalendářního měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona“ v ustanovení § 37 odst. 1 písm. b), jakož i ke zrušení celého písm. c) tohoto ustanovení zákona o evidenci tržeb, a to uplynutím dne 28. února 2018, tj. tak, aby případně vyloučil shora uvedené negativní důsledky plynoucí z nastoupení dalších etap elektronické evidence tržeb. Jak již bylo řečeno, neznamená to vyslovení závěru o neústavnosti zvoleného řešení, nýbrž jen odstranění důsledků porušení pravidel právní jistoty a předvídatelnosti práva pro poslední dvě skupiny poplatníků zahrnuté do posledních fází zavádění elektronické evidence tržeb. Bude nyní na zvážení zákonodárce, jaký další postup pro tyto dvě předpokládané fáze zavádění elektronické evidence tržeb zvolí, a jak přímo v zákoně vymezí skupiny osob z této povinnosti vyňatých, popř. povinných vést jen zjednodušenou evidenci podle § 10 odst. 2, § 12 odst. 4, nebo podmínek, za kterých se z této povinnosti vyjmou jen dočasně (§ 37 odst. 3).

Říká-li v této souvislosti Marek Benda „Měli jsme pravdu. ET je možná účinný nástroj, ale špatně připravený. Vláda by musela přijít s novou úpravou. Muselo by to projít sněmovnou. V té podobě, v jaké to bylo schváleno, to nemůže začít platit. To je dobrá zpráva pro všechny, kterých se měla třetí a čtvrtá vlna týkat,“ pak se chlubí cizím peřím.


A nyní se podívejme na argumenty, kterými ÚS zamítl hlavní návrh navrhovatelky, tj. návrh na celkové zrušení zákona o ET. V nálezu ÚS k tomu najdeme několik jasně formulovaných bodů. Nejdříve ÚS odkázal na své předchozí nálezy v podobných případech:

50. Ke skupině námitek týkajících se tvrzeného rozporu vlastního přijímání zákona o evidenci tržeb s principy tvorby politických rozhodnutí Ústavní soud nejprve uvádí, že kritérii ústavnosti zákonodárného procesu se zabýval v řadě svých nálezů, v nichž formuloval východiska zcela uplatnitelná i v nyní posuzované věci. ….V nálezu ze dne 1. 3. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 55/10 (N 27/60 SbNU 279; 80/2011 Sb.) pak Ústavní soud vyslovil, že k derogaci právního předpisu zohledňujícího procedurální vady jeho normotvorného procesu přistupuje – v kontextu naznačené zdrženlivosti – tehdy, došlo-li v legislativním procesu přímo k porušení Ústavy či jiné části ústavního pořádku nebo k porušení některého z ustanovení tzv. podústavního práva (například jednacího řádu Poslanecké sněmovny), vždy však jen v případě, že porušení nabývá ústavněprávní dimenze. Důvodem k zásahu Ústavního soudu je v takových případech zejména ochrana volné soutěže politických stran a ochrana menšin, zejména pak parlamentní opozice

poté v tomto kontextu charakterizoval okolnosti projednávaného případu

58. Z citace uvedených ustanovení jednacího řádu Poslanecké sněmovny vyplývá, že omezení, respektive ukončení rozpravy o návrhu přezkoumávaného zákona ve třetím čtení nebylo provedeno v souladu se zákonem (konkrétně v souladu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny, když sama Ústava ani jiná část ústavního pořádku v tomto ohledu podrobnosti nestanoví), a to jak samotnou Poslaneckou sněmovnou, tak jejím předsedou. To i přes to, že nebyly využity možnosti, které zákon předsedajícímu schůze pro usměrnění rozpravy dává (např. odejmutí slova, odchyluje-li se řečník od projednávané věci s tím, že obsah rozpravy třetího čtení je poměrně úzce vymezen právě v § 95 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny). Zbývá tedy posoudit, zda tyto vady (respektive vada) legislativního procesu při přijímání návrhu zákona o evidenci tržeb dosáhly takové intenzity, aby přes značnou zdrženlivost Ústavní soud přistoupil k derogaci uvedeného zákona. Takovému názoru však Ústavní soudu – též s ohledem na svou judikaturu – nemohl přisvědčit, neboť neshledal, že by došlo k porušení práv opozice či principů demokratického právního státu na poli „parlamentního“ práva obecně, resp. v takto tvrzené intenzitě.

a nakonec vyslovil jednoznačný soud, obsažený v závěrečné větě bodu 59:

59. Předně je nutno odkázat na již zmíněný § 95 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, podle něhož lze v rámci rozpravy ve třetím čtení pouze navrhnout opravu legislativně technických, gramatických, písemných nebo tiskových chyb, které logicky vyplývají z přednesených pozměňovacích návrhů, popřípadě podat návrh na opakování druhého čtení. Již z hlediska limitů daných tímto ustanovením je eventuální zásah do ústavně chráněných hodnot a principů – jak právě vymezen – poněkud hůře identifikovatelný, byť není zcela jistě úplně vyloučen. Navrhovatelka sama v daném kontextu ovšem podrobnější argumentaci nenabízí. Naopak i z délky rozpravy v rámci třetího čtení vyplývá (viz shora), že naplnění smyslu a účelu § 95 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny bylo učiněno zadost. Pro tento závěr hovoří nejen počet dní, kdy se rozprava ve třetím čtení konala, ale také její celkové časové rozložení počínající prosincem roku 2015 a končící únorem 2016. Za těchto okolností lze konstatovat, že byl vytvořen dostatečný prostor jak pro případnou korekci chyb (včetně možnosti reagovat na změny vyvolané pozměňovacími návrhy), tak pro podání návrhu na opakování druhého čtení.

V této souvislosti je dobré připomenout hřímání Miroslava Kalouska na konci jeho více než hodinového projevu v PS v prvním čtení vládního návrhu zákona o ET:

Je možné, je dokonce pravděpodobné, že tento návrh nebude schválen a že to protlačíte do druhého čtení. Je možné, je dokonce pravděpodobné, že vás ve druhém čtení nepřesvědčíme a že to protlačíte až do třetího čtení. Ale nikdy vám nedovolíme ten zákon schválit a uvést v realitu, protože je stejně nebezpečný pro volné dýchání v téhle zemi, je stejně nebezpečný jako jeho předkladatel.

Ústavní soud měl zjevně jiný názor.

Tady bych si trochu připovytáhl tričko, protože ve svém blogu Nebezpečný Kalousek ze 7. února 2016 jsem argumentovat stejně jako ÚS v bodě 59. V závěru svého blogu jsem Miroslavu Kalouskovi a Petru Fialovi nabídl sázku o karton Châteauneuf-du-Pape, že u ÚS neuspějí. Miroslav Kalousek nereagoval, Petr Fiala sázku odmítl.


Bod 58. nálezu ÚS obsahuje také důležitou radu pro nastupujícího předsedu Poslanecké sněmovny a všechny jeho následovníky:

Pokud se řečník odchýlí od projednávané věci s tím, že obsah rozpravy třetího čtení je poměrně úzce vymezen právě v § 95 odst. 2 jednacího řádu PS, podle něhož lze v rámci rozpravy ve třetím čtení pouze navrhnout opravu legislativně technických, gramatických, písemných nebo tiskových chyb, které logicky vyplývají z přednesených pozměňovacích návrhů, popřípadě podat návrh na opakování druhého čtení, odejměte mu slovo! Tohle měl udělat Jan Hamáček při pokusu panů Kalouska, Fialy et al. zablokovat hlasování PS o zákonu o ET ve třetím čtení a byl by klid.