Za zákeřný faul na Středisko Společných činností Akademie věd ČR, kterého se dopustil během duelu prezidentských kandidátů, uděluji červenou kartu Mirkovi Topolánkovi. Zároveň ho předvolávám před disciplinárku, kde se bude zodpovídat z matení veřejnosti v záležitosti dokumentů Evropské unie.

Topolánkova odvaha vynášet kategorické soudy v záležitostech, jimž nerozumí, je přímo legendární. Tuto pozoruhodnou schopnost prokázal i v duelu s Jiřím Drahošem

Poprvé v 15.22 minutě, kdy zaútočil na Jiřího Drahoše těžkým kalibrem
Stejně jako Vy, kdybyste důsledně, opravdu důsledně pracoval v Akademii věd, tak byste nikdy nepřipustil situaci, kdy ten, jak se to přesně jmenuje, Středisko společných činností ovládané rodinou Stokláskových a Škodových a Wenclových, fakticky děla ty zakázky navenek, staví ty velké komplexy neudržitelné, po skončení toho financování tam zůstanou ty budovy, opravdu si počkám na to, až ty budovy budou plnit ty výzkumné úkoly a plodit ty věci potřebné pro náš průmysl.
Citované tvrzení je ovšem donebevolající nesmysl, ilustrující Topolánkovu neznalost věci, o níž hovořil. Ponechám stranou jeho neschopnost přeříkat správně aspoň jména lidí, které uráží. Topolánek zjevně netuší, že Evropská centra excelence BIOCEV a ELI Beamlines, jež má na mysli, jsou „budovy“ postavené z prostředků Evropských strukturálních a investičních fondů s 15procentním přispěním ze státního rozpočtu ČR. V případě BIOCEV šesti ústavy Akademie věd a dvěma fakultami Univerzity Karlovy zaměřenými na biomedicínu, v případě ELI Beamlines, zaměřeným na praktické využití nejvýkonnějších laserů, Fyzikálním ústavem Akademie věd. Středisko společných činností Akademie věd ČR má s těmi „velkými neudržitelnými komplexy" asi tolik společného, jako Energetický průmyslový holding Topolánkova chlebodárce.
Kromě BIOCEV a ELI Beamlines byly z prostředků Evropských strukturálních a investičních fondů postaveny ještě tři další velká Centra excelence: CEITEC v Brně (materiálový výzkum a biotechnologie, 4 brněnské vysoké školy a dvě veřejné výzkumné instituce), IT4Innovations (informační technologie, Vysoká škola báňská v Ostravě) a SUSEN (udržitelná energetika, Ústav jaderného výzkumu, většinově vlastněný ČEZem). Topolánek tedy nemusí na nic čekat a stačí zajet do Brna, Ostravy či do Řeže u Prahy, aby viděl jak „ty budovy" už dnes plodí „věci potřebné pro náš průmysl“.

Druhý nesmysl vypálil Topolánek v 17.42 minutě během kritiky tzv."vítačské" petice z roku 2015, kterou Jiří Drahoš podepsal:
Přesto, že jste musel vědět, že to bude problém, že my případně zaplatíme dneska pokutu za jednoho toho uprchlíka 250 tisíc EURO ročně, kterého, nevezmeme, leží to teďka u soudu, u Evropského soudu pro tyto věci ve Štrasburku, a mne zajímá, máte pořád stejný názor na to, že ta migrace není problém, ta nekontrolovatelná migrace, nemluvím o té ekonomické migraci, kdy tady přicházejí pracovat lidi z Ukrajiny, Bulharska, žijou tady vietnamští, vietnamští zaměstnanci, nebo dokonce vlastníci firem, jestli opravdu si myslíte, že tuhle situaci vítačským způsobem, tím, že se fakticky podvolíme tomu, co po nás ta Evropská unie chce, že něco získáme, že nepoškodíme ty občany tady, nota bene s tím, že budou brát sociální dávky jako v Německu?
V tomto případě Topolánek plete dvě různé záležitosti. Žaloba, která leží ve Štrasburku a kterou podala Evropská komise kvůli porušení unijní legislativy Českem, Polskem a Maďarskem za nedodržování migračních kvót, se týká cca 2600 běženců ze 120 tisíc, kteří se do Itálie a Řecka dostali v roce 2015 a které jsme odmítli převzít. Zmíněných 250 tisíc EURO za jednoho toho uprchlíka ročně se těchto běženců netýká.

Toto číslo je uvedeno v dokumentu Evropské komise
Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (přepracované znění)
jenž teprve čeká v Evropském parlamentu na první čtení a který představuje pokus zavést pravidla pro přijímání žádostí uprchlíků o azyl, která by reagovala na situaci, že jedna či více zemí je počtem žádostí nepřiměřeně přetížena. Tento návrh obsahuje článek
Článek 37
Finanční solidarita
1. Jakýkoli členský stát může po uplynutí tří měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost a po uplynutí každého dalšího následujícího dvanáctiměsíčního období zadat do automatizovaného systému, že se jakožto členský stát přidělení dočasně neúčastní korekčního přidělovacího mechanismu stanoveného v kapitole VII tohoto nařízení, a toto rozhodnutí sdělí členským státům, Komisi a Agentuře Evropské unie pro azyl.
3. Na konci dvanáctiměsíčního období uvedeného v odstavci 2 sdělí automatizovaný systém členskému státu, který se neúčastnil korekčního přidělovacího mechanismu, pro kolik žadatelů by jinak byl členským státem přidělení. Tento členský stát poté odvede příspěvek solidarity ve výši 250 000 EUR na každého žadatele, který by mu jinak byl během příslušného období dvanácti měsíců přidělen. Příspěvek solidarity se vyplácí členskému státu, jenž byl určen jako příslušný k posouzení dotčených žádostí.
kde je oněch 250 tisíc EURO zmíněno, ovšem i v tomto případě jako jednorázová, nikoliv každoroční platba za jednu nepřijatou žádost. K tomuto návrhu vypracovala naše Poslanecká sněmovna i Senát podobně jako zákonodárné sbory jiných zemí EU, rozsáhlé připomínky. Zda, kdy a v jaké formě bude tento návrh Evropským parlamentem a Evropskou radou přijat je ve hvězdách, ale brzy to rozhodně nebude.
Poslední věta citovaného odstavce "s tím, že budou brát sociální dávky jako v Německu?" je další nesmysl, k němuž se ještě vrátím podrobněji.

Aby ukázal, že ničemu z toho, o čem hovořil, nerozumí, Topolánek vyrukoval ve 20.50 minutě duelu s následující otázkou
Vy budete přinucen, kdybyste se náhodou stal prezidentem republiky, dostanete na stůl prezidentskou smlouvu, která se jmenuje Fiskální pakt, součást Sociálního pilíře a bude na vás, jestli jí podepíšete nebo nepodepíšete. Podepíšete takovou smlouvu, která umožní sociální dávky ve výši, jaká je běžná v západní Evropě?
Tak za prvé, v článku 14, odstavci 3 Fiskálního paktu je řečeno
3. Tato smlouva se ode dne svého vstupu v platnost použije mezi smluvními stranami, jejichž měnou je euro a jež smlouvu ratifikovaly.
takže dokud nepřijmeme euro, k smlouvě ani nemůžeme přistoupit. Za druhé, každý, kdo ho aspoň jednou četl, ví, že Fiskální pakt, či přesněji Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii,
jež byla podepsána v březnu 2012 všemi státy EU, kromě ČR a VB, je „součástí“ Evropského pilíře sociálních práv
jenž byl podepsán v listopadu 2017 všemi státy EU a v němž není o Fiskálním paktu ani slovo, asi jako je snídaně součástí večeře.

Tolik k první citované větě. A teď k té druhé. Evropský pilíř sociálních práv je společný dokument Evropského parlamentu, Rady Evropské unie a Evropské komise, který má vysloveně deklaratorní charakter. Práva v něm zmiňovaná se týkají rovných příležitostí v přístupu na pracovní trh, pracovních podmínek, sociální ochrany a inkluze a vyjadřují bohulibý záměr zmíněných tří institucí tato práva zajišťovat, ovšem jen v rámci svých stávajících kompetencí. V žádném případě členským státům nic nenařizují ani je k ničemu nezavazují. Jednoznačně o tom svědčí body17-20 Preambule citovaného dokumentu, který je zatím dostupný jen v angličtině. V mém překladu znějí takto:
17. Uskutečnění Evropského pilíře sociálních práv je společný politický závazek a odpovědnost. Evropský pilíř sociálních práv by měl být implementován na úrovni Unie i členských států v rámci jejich kompetencí s ohledem na různá socio-ekonomická prostředí a různost národních systémů, včetně role sociálních partnerů a v souladu s principy subsidiarity a přiměřenosti.
18. Na úrovni Unie Evropský pilíř sociálních práv neznamená rozšíření unijních pravomocí a úloh jak jsou zakotveny ve Smlouvách. Měl by implementován jen v rámci limitů těchto pravomocí.
19. Evropský pilíř sociálních práv respektuje různost kultur a tradicií evropských národů, stejně jako národní identitu členských států a uspořádání jejich veřejných orgánů na národní, regionální a lokální úrovni. Zřízení Evropského pilíře sociálních práv nemá vliv na právo členských zemí definovat principy svých systémů sociálního zabezpečení a organizovat své veřejné finance a nesmí významně postihnout jejich finanční rovnováhu.

Topolánkovo tvrzení, že podpisem Fiskálního paktu bychom se zavázali poskytovat azylantům „sociální dávky ve výši, jaká je běžná v západní Evropě“, je tedy nejen další nesmysl, ale také matení veřejnosti a povzbuzování nálad proti EU. Od kandidáta na prezidenta to je mimořádně nezodpovědné jednání.