V nedělních Otázkách Václava Moravce došlo k duelu mezi Pavlem Bělobrádkem a Jaroslavem Faltýnkem na téma podmínek podpory vlády Andreje Babiše ze strany KDU-ČSL, v němž politická kultura opět prohrála.

V 10 minutě, 13 vteřině na otázku Václava Moravce, zda by ještě něco mohlo změnit odmítavý postoj KDU_ČSL k vládě Andreje Babiše, Bělobrádek odpověděl takto:

My jsme před volbami slíbili voličům, že nebudeme ve vládě, že nebude podporovat vládu, kde bude někdo, komu hrozí kriminál, je jedno, jestli to je pan Půta, nebo pan Faltýnek, to není vůbec osobní, to je věc principiální, .... já jsem nikdy nehovořil o panu Babišovi nebo panu Faltýnkovi nebo Půtovi, je to principální, my si myslíme, že takový člověk by prostě být ve vládě neměl, je to otázka principu.....

Na první poslech srozumitelná odpověď, proti níž nelze nic namítat, kromě toho, že předseda KDU-ČSL zřejmě předpokládal, že účastníci diskuze a diváci ČT ztratili paměť. Je zajímavé, že ve větě typu „padni komu padni" uvedl vedle Babiše a Faltýnka i Martina Půtu, ale nikoliv Jiřího Čunka, senátora a jednoho z Bělobrádkových předchůdců ve funkci předsedy KDU-ČSL. V blogu Babiš, Čunek, Půta, jak se to rýmuje, jsem připomněl, co se dělo před 11 lety při zrodu druhé Topolánkovy vlády. Ve zkratce zopakuji základní fakta.

Prvním vicepremiérem a ministrem pro místní rozvoj druhé Topolánkovy vlády byl od jejího jmenování 9. ledna 2007 do 13. listopadu 2007 a pak opět od 2. dubna 2008 do 23. ledna 2009 Jiří Čunek, senátor a předseda KDU-ČSL. Týden po jeho jmenování vicepremiérem, tedy 16. 1. 2007, požádala ostravská policie Senát, aby zbavil Čunka imunity, aby mohl být trestně stíhán kvůli přijetí půlmilionového úplatku od společnosti H&B REAL, jejímž prostřednictvím Vsetín prodával nájemníkům podnikové byty zkrachovalé Zbrojovky. Tři dny nato, 19. 1. 2007, dostala Topolánkova vláda důvěru díky dvou přeběhlíkům z poslaneckého klubu ČSSD, Miloši Melčákovi a Michalu Pohankovi. Senát 7. února žádosti policie vyhověl.

Čunek proti obvinění podal stížnost, tu ale státní zástupce zamítl. Čunek na to reagoval prohlášením, že na vládní post rezignovat nehodlá. ODS, KDU-ČSL a ani Zelení Čunkovu rezignaci nepožadovali a místopředseda vlády Alexandr Vondra stejně jako Karel Schwarzenberk hlasoval v Senátu proti Čunkově vydání.

Policie ukončila vyšetřování 27. 4. 2007. Nejvyšší státní zastupitelství 4. 6. 2007 těsně před rozhodnutím státního zástupce o již podaném návrhu policejního orgánu na podání obžaloby věc státnímu zastupitelství v Přerově odňalo a přikázalo ji do Jihlavy, kde okresní zástupce Arif Salichov stíhání Čunka 7. 8. 2007 zastavil, protože podle jeho názoru „je nepochybné, že se nestaly skutky, kvůli nimž se stíhání vedlo". 25. 10. 2007 nejvyšší státní zástupkyně rozhodla o zrušení usnesení okresního státního zástupce v Jihlavě o zastavení trestního Jiřího Čunka s tím, že bylo učiněno předčasně a vrátila ho Salichovi. Ten 16. listopadu 2007 trestní stíhání Jiřího Čunka zastavil podruhé a definitivně. Čunek mezitím 13. srpna 2007 sám rezignoval, nikoliv ovšem v souvislosti s kauzou úplatku, ale pod tlakem vlastních senátorů poté, co se objevilo další podezření, že v devadesátých letech neoprávněně pobíral sociální dávky.

Shrnuto a podtrženo: Od 19. ledna do 7. 8. 2007 a pak znovu od 25. 10 do 13. 11. 2007, tedy více než sedm měsíců, byl prvním vicepremiérem vlády ČR trestně stíhaný předseda KDU-ČSL Jiří Čunek a nikomu z ODS, KDU-ČSL či Strany Zelených to nevadilo a nikdo, ani dnes tak horliví bojovníci za zásady politické kultury jakými jsou Miroslav Kalousek, současný předseda TOP09 Jiří Pospíšil, či Karel Schwarzenberk, kteří s ním seděli ve vládě, nevolali po jeho odvolání. Důvod byl jasný: šlo o to, aby se udržela Topolánkova vláda, která by bez KDU-ČSL nemohla existovat a v KDU-ČSL tehdy zřejmě ještě nepřevládl principielní názor, že s trestně stíhaným politikem do vlády KDU-ČSL nepůjde, i kdyby to byl sám její předseda.

Chci zdůraznit, že nesrovnávám případy Čunek a Babiš, pouze poukazuji na to, že pokud se v citovaném výroku Bělobrádek odvolává na princip, že ve vládě nemá být trestně stíhaná osoba, pak se tímto principem musí řídit vždy. A nebo mu nejde o princip, ale o to, že nechce do vlády s Babišem, pro což bych měl pochopení, ale pak to má říci narovinu a ne se zaštitovat principy, které v minulosti KDU-ČSL porušila. Právě tady politická kultura prohrála.

Pavel Bělobrádek by si samozřejmě mohl umýt ruce s poukazem na to, že on ve vedení KDU-ČSL v inkriminované době nebyl, ale to by snad bylo ještě horší, než přiznat, že podobně jako ostatní strany KDU-ČSL dodržuje zásady jen tehdy, když se jí to hodí.

Je smutné, že nikdo z trojice účastníků OVM na Bělobrádkovo slova nereagoval připomenutím událostí před 11 lety. To, že to neudělal Václav Moravec, mne nepřekvapuje, podal svůj standardní výkon, ale nechápu, proč nahrávku na smeč nevyužil Jaroslav Faltýnek, takovou příležitost možná už mít nebude