První zpráva z Měsíce /autorského čtení/
Vy to víte, já to vím, ale ostatním to řeknu: po celý červenec probíhá v ostravské Staré Aréně, klubu pro kulturu a informace 2015, „Měsíc autorského čtení“. Od 19,00 čtou Francouzi /český překlad je souběžně promítán na plátno/, od 20,30 čtou naši.
Pak následuje beseda. To vše v rámci projektu Ostrava 2015, jímž se Ostrava uchází o titul „Evropské hlavní město kultury 2015.
Například v neděli 4.7. četl dramatik a textař Enzo Cormann, který mimo jiné vede v Lyonu semináře tvůrčího psaní. Před vystoupením jsme se shodli na tom, že kromě tvůrčího psaní mělo by se vyučovat rovněž tvůrčí čtení, a to nahlas i potichu. Aby člověk jako najatá herecká síla pouze nevyslovoval slabiky nebo aby jenom zrakem nelétal stránkou po diagonále jako V. I. Lenin. A když se pak Enzo pustil do čtení z rukopisu svého nového románu, byl jsem jeho expresívním projevem uchvácen stejně jako zaplněné hlediště Staré Arény.
Debaty s autory jsou srdečné a plodné. Tohle je věta, kterou si pamatuji z komunistických časů, tenkrát taková musela být vlastně každá debata… Je to fráze, kterou snad papír snese, ale vyslovit ji už by se ústa zdráhala. A hle, i toto je jeden z důležitých aspektů autorského čtení – jít sám s kůží na trh, přesvědčit se, že to, co mysl zplodila a ruka zaznamenala, se ústa nebudou stydět říci nahlas. Výborný test zejména pro ty, kdo čtou právě z rukopisů teprve připravených k vydání, mohou si text ověřit a pak přepracovat. Nebo zahodit.
Pro některé může pak být takové čtení vpravdě objevné: Alain Roussel v jednom surreálném textu tvrdil, že písmeno „m“ mu připomíná trojhrbého velblouda. Po bližším ohledání jsme však zjistili, že tiskací „m“ má pouze dva hrby…
Čeká nás ještě dobrých dvacet dní četby. Kdybyste se chtěli k našim oduševnělým hrátkám připojit, najdete potřebné informace na www.autorskecteni.cz.
Váš Jiří Dědeček
Pak následuje beseda. To vše v rámci projektu Ostrava 2015, jímž se Ostrava uchází o titul „Evropské hlavní město kultury 2015.
Například v neděli 4.7. četl dramatik a textař Enzo Cormann, který mimo jiné vede v Lyonu semináře tvůrčího psaní. Před vystoupením jsme se shodli na tom, že kromě tvůrčího psaní mělo by se vyučovat rovněž tvůrčí čtení, a to nahlas i potichu. Aby člověk jako najatá herecká síla pouze nevyslovoval slabiky nebo aby jenom zrakem nelétal stránkou po diagonále jako V. I. Lenin. A když se pak Enzo pustil do čtení z rukopisu svého nového románu, byl jsem jeho expresívním projevem uchvácen stejně jako zaplněné hlediště Staré Arény.
Debaty s autory jsou srdečné a plodné. Tohle je věta, kterou si pamatuji z komunistických časů, tenkrát taková musela být vlastně každá debata… Je to fráze, kterou snad papír snese, ale vyslovit ji už by se ústa zdráhala. A hle, i toto je jeden z důležitých aspektů autorského čtení – jít sám s kůží na trh, přesvědčit se, že to, co mysl zplodila a ruka zaznamenala, se ústa nebudou stydět říci nahlas. Výborný test zejména pro ty, kdo čtou právě z rukopisů teprve připravených k vydání, mohou si text ověřit a pak přepracovat. Nebo zahodit.
Pro některé může pak být takové čtení vpravdě objevné: Alain Roussel v jednom surreálném textu tvrdil, že písmeno „m“ mu připomíná trojhrbého velblouda. Po bližším ohledání jsme však zjistili, že tiskací „m“ má pouze dva hrby…
Čeká nás ještě dobrých dvacet dní četby. Kdybyste se chtěli k našim oduševnělým hrátkám připojit, najdete potřebné informace na www.autorskecteni.cz.
Váš Jiří Dědeček