Jiří Dienstbier

28. 05.

SARKOZY - VÝZVA ČESKÉ POLITICE

Jiří Dienstbier Přečteno 14108 krát

Nicolas Sarkozy vtrhl na evropskou politickou scénu s nevídanou energií. Sledovat jeho kroky je výzvou pro českou politiku nejen proto, že v lednu 2009 budeme od Francie přebírat předsednictví Evropské unie.

Sarkozy hned po oznámení volebního vítězství vyhlásil, že „dnes večer je Francie zpátky v Evropě“. Rozhodl, že na jeho oficiálním portrétu budou vlajky Francie a Evropské unie. „Návrat k evropskému stolu“ zahájil prvními cestami do Berlína a Bruselu, aby „přednesl návrhy na oživení evropské konstrukce“. Je přesvědčen, že „tváří v tvář globalizaci a ohromným silám, které uvádí do pohybu, Francie potřebuje Evropu,“ která „jediná je schopná čelit všemocnosti trhu“. EU nesmí zůstat hluchá „ke zlobě lidí, kteří nevnímají Evropskou unii jako ochranu, ale jako Trojského koně všech hrozeb“.

Teprve poznáme, jaké závěry vyvodí z názoru, že „jsme obětí sociálního, enviromentálního, fiskálního a monetárního dumpingu“. Zatím chce, aby Evropská banka, i když říká, že nemíní oslabovat její samostatnost, více podporovala ekonomický růst jako podobné instituce v USA a v Japonsku a navrhuje „ekonomickou vládu“ pro eurozónu. Do konce roku 2007 plánuje zahájit debatu o společné zemědělské politice a otázkách konkurenceschopnosti.

Posílení francouzského vlivu sleduje návrh na obnovení myšlenky „unie Středomoří“. Nabídla by kompenzaci Turecku, jejíž členství v EU Sarkozy odmítá, a spolu s podporou rozvoje Afriky by měla přispět k řešení masové imigrace do jižní Evropy.

Sarkozy chce změnit dlouho napjaté vztahy Francie se Spojenými státy. Už před časem řekl: „Ve Francii mi někteří říkají Sarkozy-Američan a já jsem na to hrdý.“ Chápe, že globální problémy lze řešit jen společně.
Různost názorů je přítom samozřejmá. Bush, a také Blair, prosazují přijetí Turecka do EU. Třebaže „myšlenka Íránu s jadernými zbraněmi je nepřijatelná“, Sarkozy uznává jeho právo jako signatáře Smlouvy o nešíření jaderných zbraní na civilní nukleární program. Invazi do Iráku považuje za „historický omyl“ a ačkoli kritizoval Chiraca za jeho aroganci, poděkoval mu za „jasnozřivost“ s jakou nechal Francii mimo. Evropská bezpečnostní strategie má dávat přednost prevenci před svévolnými vojenskými údery. Válka je až nejzazším řešením a pro velké vojenské akce je nezbytný mandát Rady bezpečnosti. Prezident bude prosazovat nezávislou evropskou obranou identitu. Z tohoto hlediska se mu nelíbí americký systém protiraketové obrany: „Nechápu, jak někdo může říkat, že je to problém České republiky a Polska, a ne problém Evropy, ledaže bychom se chtěli vzdát všech ambicí na evropskou obrannou politiku.“
Pokud se podaří oslabit transatlantické napětí, mohlo by to podle Jacquese Rupnika vést i ke sjednocování Evropanů, rozdělovaných americkou politikou. Bude to ovšem také záležet na tom, jak se naplní naděje na vývoj ve Washingtonu po odchodu George Bushe. Jak říká Sarkozy: „Prátelství je respekt, porozumění, citová vazba ale ne podřízení…Žádám naše americké přátele, aby nás nechali svobodnými, svobodnými být jejich přáteli.“

Horkou aktualitou je ovšem reforma Evropské unie. Protože ústava je teď neprůchodná, francouzský prezident navrhuje užší dokument stanovující pro EU „institucionální pravidla, která jí umožní lépe fungovat“, mimo jiné zřídit funkci prezidenta na dva a půl roku, funkci ministra zahraničí, i když se může jmenovat méně vznešeně, a modifikovat pravidlo jednomyslnosti. „Nikdo se nemusí podřizovat rozhodnutím vnuceným proti jeho životním zájmům,“ říká diplomaticky, ale už bez diplomacie dodává, že „jedna země nemůže bránit ostatním jít dále“. Jako příklad potřebného společného postupu uvádí imigrační politiku. Stejně smýšlí Romano Prodi, když říká, že „chceme-li svobodu pohybu v rámci Evropy, problém migrace musí být řešen na evropské úrovni“.

Českou politiku může také zajímat Sarkozyho myšlenka o vyvoření neformální skupiny šesti evropských mocností, do níž by bylo zapojeno Polsko. Protože Poláci byli vždy schopní uvažovat politicky a myšlenka jejich uznání jako regionální mocnosti je jim blízká, mohlo by to oslabit a překonat eurofobii jejich současné vládnoucí garnitury, která ji dnes spojuje s těmi českými politiky, kteří působí v EU jako stálí potížisté. Považuje-li Jan Zahradil a jemu podobní český negativismus za „poziční výhodu“, bude dobré připomínat si slova Romana Prodiho: „Když někdo chce použít právo veta, může mít pocit, že je obrem. Pokud ale někdo trvá zatvrzele na negativních pozicích, dostane se do izolace.“

Je nejvyšší čas, abychom to pochopili. Jak říká Evropan Sarkozy: „Je třeba jít rychle, protože jsme ztratili mnoho času.“ Na červnovém summitu Evropské rady (21.-22.6.) chce Merkelová prosadit cestovní mapu, podle které by reformy byly přijaty a ratifikovány mezi německým a francouzským předsednictvím v roce 2008. Mohlo by se nám stát, že v lednu 2009 převezmeme předsednictví jako kandidát na druhořadého člena vícerychlostní Evropy.

02. 05.

CANARY WHARF

Jiří Dienstbier Přečteno 4469 krát

Canary Wharf je slavné přístaviště na Temži, kam kdysi lodě vládkyně moří Británie dovážely indické koření, asijské a africké diamanty, vůně Arabie a plody amerických kolonií. Koloniální úředníci a obchodníci odtud vyráželi do bájných džunglí civilizováním domorodců plnit britské pokladny, objevovat Viktoriiny vodopády a obdivovat - řečeno s Kiplingem - „zlatých rybek rej tam u Mandalay“.
Postkoloniálním zaoceánským lodím už ani široká a hluboká Temže nestačí. Na předměstí na východ od City a East Endu vyrostlo další centrum Londýna, metropole, v níž žije tolik obyvatel jako v České republice. Jižní, střední a severní dok na Canary Wharf architekti upravili na dekorativní vodní plochy, mezi kterými vyrostly mrakodrapy světových bank, společností a hotelových řetězců. Nákupní haly, táhnoucí se nad i pod zemí mezi jižní a severní kolonádou, doplňují čínské, indické a italské restaurace, nutné rekvizity velkoměsta. Luxusní prodejna nabízí stovky horských kol v cenách od tisíce do sedmi tisíc liber. Dorazilo sem metro. Dále na východ obrovská staveniště připomínají, že se Londýn připravuje na olympiádu v roce 2012.
Na Reuters Plaza běhají po stěně budovy zprávy o růstu a poklesu akcií. Dovíte se, že prodej nových domů stoupl o 2,6 procenta, Yahoo ztratilo 0.26, Nasdaq stoupl o 6,85 a Ryan Air o 0.13 atd. Tedy pokud vás to zajímá. Možná, že bankovní úředníky některá z těchto zpráv vyžene od příjemného popíjení espressa u Carlucciho do kanceláře.
Mrakodrap si tu postavil také Reuters. Bylo marné připomínat, že Reuters je nejen značka, ale také adresa. Potřebné prostory pro moderní technologie vyhnaly světovou agenturu s více než stoletou tradicí z Fleet Street, kde ponechala jen několik novinářů, pokrývajících vládu a parlament. I v elektronické době musí zpravodajové na místě udržovat styky. Cestovat hodinu do Westminsteru a hodinu zpátky by přece jen bylo nepraktické.
Reuters Founders Share Company, Společnost zakladatelské akcie Reuters, je něco jako zlatá akcie. Tvoří ji tým osmnácti ředitelů a důvěrníků (Trustees) se sekretariátem. Starají se, aby údy společnosti všude ve světě dodržovaly stopadesát let stará pravidla nezávislosti zpravodajství a aby nikdo ani nějakou kličkou nezískal více než 15 procent akcií Reuters Group. Sledují to celoročně světové právnické a účtařské společnosti, které podávají této společnosti své analýzy. Protože skupina může na valné hromadě uplatnit při každém hlasování tolik procent hlasů, kolik chce, její samotná existence je zárukou, že každý, kdo by chtěl pravidla porušit, bude přehlasován. Debaty na zasedání se zabývají jakýmkoli porušením pravidel, například fotografem Reutera, který byl propuštěn, protože při bombardování Bejrútu si na fotografii přibarvil kouř, etikou karikatur Mohameda nebo videa z virginské univerzity, jímž masový vrah vstoupil díky mediím do dějin. Avšak Herostratos neměl televizi ani internet, když zapálil chrám bohyně, aby zvěčnil své jméno. Přesto jeho starověcí soudci neuspěli, když nařídili jméno vymazat. Označuje už více než dva tisíce let jako herostratovské činy ubožáků, kteří v touze po slávě nedokážou nic jiného než spáchat zločin. Třeba zastřelit Johna Lennona.
Výběr členů správní rady zlaté akcie je přísný. Žádný z přijatých nesmí kupovat akcie Reuters Group. Mandát je pětiletý a obnovitelný jen jednou. Přijetí nového člena trvá rok. Nominační výbor, v němž jsou kromě několika nejstarších členů rady a zástupců medií také dva soudci evropského soudu pro lidská práva, posuzuje životopis navrženého a jeho kvalifikaci novinářskou, právní nebo podnikatelskou. Protože Reuters působí všude, dbá se na zastoupení světových regionů. Předsedou rady je bývalý generální ředitel Volvo, členy například bývalý šéfredaktor New York Times, majitel řetězce nezávislých mexických novin, bývalý dánský ministr zahraničí, s nímž jsme byli společně v šedesátých letech korespondenty svých rozhlasů ve Washingtonu, bývalí nebo současní přední novináři, právníci a podnikatelé z Británie, Hongkongu, Kapského města, Paříže, Montrealu nebo indické Keraly. Mne vybrali jako zástupce té Evropy, která teprve nedávno, což znamenalo před patnácti lety, obnovila svobodu slova.
Kopírovat to nelze, ale i v českém prostředí je možné se tím inspirovat. Členy našich mediálních rad nemusí vybírat vlády, strany nebo poslanci. Větší důvěru novinářů i veřejnosti by mohl získat nominační výbor složený ze zkušených špičkových novinářů, právníků, umělců, podnikatelů a představitelů občanských organizací, kteří si svou prací a nezávislými postoji získali respekt spoluobčanů.
Kavárničky plné života se na Canary Warf s jarem roztahují do ulic a náměstí. Mladý francouzský bankéř původem ze židovské rodiny z Maroka říká, že se v tomto prostředí cítí pro svůj původ příjemněji než ve Francii, i když se mu nelíbí, že zdravotní péče v Anglii je horší a chybí mu francouzský společenský život a radost z dobrého jídla a pití. V jediném dni jsem tu potkal tři polské Agnieszky. Servírka z Café Brera říká, že plat by sice mohl být lepší, ale je několikanásobně vyšší než jaký by mohla mít v rodném Lublinu, pokud by tam vůbec dostala zaměstnání. Další Agnieszka mi jako pokojská v hotelu našla pod lavicí v koupelně mobilní telefon, o kterém jsem se už domníval, že jsem ho ztratil. Na večeři v Reuters jsem potkal Agnieszku, která tu po studiích v Londýně nastoupila jako elév a připravuje se na praxi do varšavské kanceláře. Z letiště Heathrow mě vezl do hotelu mercedesem rumunský student, který si vydělává ježděním pro společnost podobnou české AAA. Vrátný z Bangladéše ve Four Seasons se stará, aby hosté měli včas svůj taxik na jednání nebo na letiště a česká dívka ze Vsetína pracuje jako recepční. S anglickým přítelem létají na volné dny levnými aeroliniemi do Prahy, což je stojí méně než kdyby je strávili v Londýně.
Po zaoceánských kocábkách zbyl jen přívoz přes Temži. Canary Wharf nahradil slávu základny pro pronikání Británie do jejích koloniálních držav za ukázkový kousek společné Evropy a globalizujícího se světa, v němž z držav jsou nezávislé státy a lidé různých národů a barvy pleti se tu stýkají a společně pracují jako kdyby tomu tak bylo vždycky. A je také živým důkazem, že Evropská unie není jakýmsi odcizeným rájem úředníků, ale organismem, v němž postupně roste z pevných národních kořenů společné evropské vědomí.

Archiv článků: květen 2007

SARKOZY - VÝZVA ČESKÉ POLITICE

CANARY WHARF

Blogeři abecedně