Stoupenci výroku haagského soudu o oprávněnosti kosovské nezávislosti se radují, že se snad konečně po deseti letech zbaví problému, který si sami vytvořili bombardováním Jugoslávie, jeho podporou nebo podlehnutím mediální a mocenské masáži. Nezbavili se ničeho. Soud navíc vytvořil precedens, když balkanizaci nabídl jako možný model pro separatisty a extrémisty využívající slabosti nebo rozpadu státní moci kdekoli ve světě.

Pro verdikt hlasovalo deset, proti čtyři – soudci ze Slovenska, Ruska, Maroka a Brazilie, tedy zemí, které nemíní podlehnout mocenské masáži. Také u ostatních soudců korespondoval právní názor s postoji jejich vlád. Jejich svědomí to ulehčila skutečnost, že výrok soudu není právně závazný. A také argument, že mezinárodní právo neobsahuje žádný „zákaz pro vyhlášení nezávislosti“, který uvedl při vyhlášení usnesení předseda soudu Japonec Hisaši Owada. Vepsat paragraf zakazující nezávislost do mezinárodního práva zřejmě dosud nikoho nenapadlo.

Argument je proto pravdivý, a také roztomilý. S jeho použitím by mohly vyhlásit nezávislost třeba městská část Praha 2 nebo obec Hrubá Skála. To asi nehrozí. Ale kdosi spočítal, že ve světě je až 250 možných konfliktů plynoucích z rozdělení národů, etnických, náboženských a jiných skupin hranicemi států. Některé z nich o svých separatistických ambicích otevřeně mluví, jiní jejich naplnění prosazují a někde se už bojovalo (jako třeba v Náhorním Karabachu), bojuje a zřejmě bude. Abcházský prezident řekl, že to, co má platit pro Kosovo, platí stejně pro jeho zemi. Nikdo si netroufá s jistotou odhadnout jak to dopadne v Iráku, v Bosně a Hercegovině, Makedonii. Seznam by zaplnil několik stránek.

Soud se výběrem tohoto argumentu elegantně vyhnul mnohem podstatnějším ustanovením mezinárodního práva, především principu zakotveném v Závěrečném aktu helsinské konference z roku 1975. Ten zakazuje změnu hranic, s níž nesouhlasí všichni, kterých se to týká. Tento princip byl respektován při rozdělení Československa, Sovětského svazu nebo Jugoslávie počátkem devadesátých let. Uznávání Kosova bez srbského souhlasu tedy hrubým porušením významného principu mezinárodního práva je. Kličkování kolem rezoluce Rady bezpečnosti 1244, která Kosovo uznala jako součást Jugoslávie, je už desetiletým projevem pokrytectví významné součásti takzvaného mezinárodního společenství.

Aktéři tohoto pokeru, s vědomím, že hrají hazardní hru, občas napnou svaly a řeči o budování demokratické a multikulturní společnosti v provincii doplní činem. Tak byl právě zatčen pro korupci guvernér kosovské ústřední banky. Byl také znovu obviněn Ramush Haradinaj, jeden z nejkrutějších velitelů Kosovské osvobozenecké armády, původně v Haagu osvobozený pro nedostatek důkazů (původní svědci odmítli vypovídat, když jiné, kteří nestihli odmítnout, sklála svou kosou zubatá).

Kosovo je mezinárodní protektorát, v němž se protektorům za deset let nepodařilo vytvořit řádnou státní správu, základy ekonomiky a jejího rozvoje, vymýtit korupci a zaručit fyzickou bezpečnost občanů. Za této situace je jeho území základnou pro cestu drog do Evropy, albánského separatismu, ohrožujícího všechny sousední státy a také pro pronikání islamistického fundamentalismu. Zatím na Balkán, do Makedonie, Sandžaku, Bosny a Hercegoviny, kde se mudžahedíni stejně jako v Kosovu podíleli už na válce devadesátých let. Dnes se tedy z Afghánistánu a Pákistánu, přes Kavkaz a jiná jižní asijská území bývalého Sovětského svazu, Jemen, Sahel, další africká území a enklávy mezi přistěhovalci v západní Evropě, blíží islamistické nebezpečí, bohatě financované z Blízkého východu, ke Střední Evropě, k našim hranicím.

Čelit této expanzi mohou jen silné státy. Víme, jak obtížné je to i ve Francii, Holandsku nebo Británii. Ve Střední Evropě se zatím cítíme bezpeční, ale ani my se nemusíme vyhnout přinejmenším teroristickým útokům. Na rozdrobeném Balkáně je nebezpečí aktuální. V makedonském Skopje už fundamentalisté ovládají tři mešity a jejich školy, v Bosně musely ozbrojené síly zasáhnout proti obci, kde vyhlašovali šariu, imámové v Sandžaku a v Sarajevu kážou o cíli islamizace Evropy. Ani obyvatelům Kosova neprospívá izolace, do níž se s pokryteckou politikou významné části světa odtržením od Srbska dostali.

Perspektiva zapojování balkánských států do Evropské unie a vytváření podmínek nutných k jejich přijetí, vyžaduje stabilitu. Uznávání nezávislosti Kosova, nefunkční provincie, v níž se ani mezinárodnímu protektorátu nedaří deset let zabránit působení sil, destabilizujících jižní Balkán, vede opačným směrem. S možnými důsledky pro mnohé části světa, včetně nás.