Motto : „Již brzo ve svém životě jsem zjistil, že žádná událost není správně popsaná v novinách.“ (G.Orwell)

George Orwell v roce 1948 nenapsal jen svůj nejznámější román „1984“, ale vydal též sbírku „Britští pamfletisté“. V úvodu vyzdvihává fenomén pamfletů, v posttotalitních Čechách by se možná nejlépe hodil původem ruský výraz samizdaty, jako důležitou součást demokratické tradice. „Úctyhodná úloha pamfletu spočívá v tom, že slouží jako poznámka či komentář na okraj ve vztahu k oficiálním dějinám,“ napsal. „Dodává dokumentaci o událostech, které by aktuální mocipáni rádi zfalšovali.“ Z toho plyne, že psaní tzv. pamfletů vzkvétá zejména v době velkých střetů. Dnes v informačním věku tuto úlohu z velké části přebírá internet.

Podle učebnic jsou média hlídacím psem demokracie, tj. že hlídají vládu. Ale také významně formují veřejné mínění. A tady velmi záleží na tom, jaká témata dominují ve veřejném prostoru a jak je uplatňována svoboda slova. Každé médium má určitou vydavatelskou linii, ale jde o to, aby byla naplňována zásada že „pravda musí být vždy k dispozici“. Vyspělá demokracie snese i vyhraněně formulované názory, může a musí být otevřená morálně i informačně. A pro to je třeba jen najít odpovídající prostor i formu.

Setkal jsem se už s tím, že takto liberálně formulovaný postoj je chápán jako poklonkování mediokracii. Pravda, v ČR za sebou nemáme dlouhou historii diskusí nad uplatňováním prvního dodatku k ústavě USA. Ale symetrie práva a odpovědnosti musí být prostě uplatňována i v naší investigativní žurnalistice. Myslím, že už i v ČR mohou být novináři dostatečně odstíněni od šikany ze strany nervózních politiků. Česká společnost podle mne není až tak přehnaně partokratická, pouze je stále ještě málo občanská. A presumpci viny v politice koneckonců často užívají právě politici samotní, kteří jsou chráněni imunitou.

„Samotný koncept objektivní pravdy se ztrácí ze světa. Do dějin se zapíšou lži.“ prorokoval G. Orwell. Tomu může bránit skutečná pluralita privátních médií i kultivace médií veřejné služby. Unifikujícím činitelem je, že media jsou také podnikem pro vydělávání peněz, především prostřednictvím inzerce. A nejbohatší inzerenti jsou největší podniky, kterých na našem malém trhu je omezené množství. Odstátněná ČT je také opakovaně terčem kritiky. Od levé krajnice přichází výtka nahrávání pravici, ze strany skalních konzervativců na pravici zase podezření, že tu mají vliv intelektuálové liberálně levicové ražení.

Vyváženost zpravodajství a pravdivě kritická publicistika ČT se jistě nezajistí přímou politickou kuratelou kohokoliv . S tím souvisí nedořešená otázka tvorby mediálních rad a charakteru jejích kontrolních funkcí. Pokud nahradíme příjmy za reklamu státní dotací (koncesionářský poplatek jako jakási televizní daň za možnost využívat veřejnou službu nestačí na rozsáhlejší vlastní tvorbu a digitalizaci), pak se ale ČT stane státním megapodnikem se silnou vazbou na exekutivu.

Potřeba podpory médií veřejné služby je všeobecně uznávaná, politicky citlivé však vždy bude její hodnocení. Příkladem rozporného hodnocení kvality takové služby může být poslední předvolební týden loni na jaře. Soustředění se na konfrontační duel Topolánek vers. Paroubek je totiž očividným nerespektováním poměrného volebního systému. Podobným problémem může být informování o otázkách americké základny - laická veřejnost je ze cca ze ¾ proti, na obrazovkách je ale akcentován vstřícný postoj vládní. Proč nejsou více vyzdviženy např. takové informace, které nedávno zveřejnil německý časopis Der Spiegel ? Mám na mysli pochybnosti o účelnosti amerického systému NMD bývalého experta Pentagonu za prezidenta Clintona či doslova odmítání tohoto systému ze strany poradců německé kancléřky Merkelové.

Všechny tyto problémy fungování mediálního trhu vede určitou skupinu lidí k hledává alternativních pohledů na oficiální verze událostí. Hledají toto nové informační zboží právě na internetu. Na základě diskusí v kyberprostoru pak vznikají nové society mimo tradiční struktury. Futurologové přitom hovoří nejen o informační revoluci, ale i o informačním imperialismu kontrolující zdroje moci i ekonomiku přes obrazovky počítačů.

Některé ze societ vznikající na síti bohužel získávají virtuální iluzi o svém významu. Stovky pidisekt z celého světa se na netu propojují, ale jen některé se dopracují k nějakému společnému efektu. Už v 90. letech jsem např. nalezl na jednom levicovém webu pro mnohé asi exotický dokument „The Cyber Leninist Manifesto“ věštící rozložení kapitalismu na základě internetové sebeorganizace pracujících. Pokud se takové virtuální kampaně míjí reálným světem, nevyvolají skutečné sociální pohyby. V každém případě však otevřenost přístupu k informacím na síti posouvá původní Orwellovský problém do nové kvality.

Také proto vnímám jako pozitivum, když komerční média zřizují vlastní otevřené blogerské projekty, kde se dají volně diskutovat i značně odlišné a nekonformní myšlenky, názory a postoje. Koneckonců okruh návštěvníků takových blogů je zajímavou cílovou skupinou i pro tato komerční média. Je to v každém případě šance k pravdivějšímu obrazu stále složitějšího světa. A připomeňme si ještě jednou G. Orwella : „V dobách všeobecného klamání se z pravdomluvnosti stane revoluční počin“.