Ožije levice tváří v tvář civilizační výzvě?

14. 04. 2016 | 17:05
Přečteno 2352 krát
Levice na křižovatce řeší opět svou budoucnost. Pokud se debata posouvá ke krajnostem, jen to zvyšuje hrozbu štěpení a nepomůže to najít cestu jak dál. Místo falešných proroků levice musí hledat co ji spojuje a co má perspektivu na půdorysu civilizačních změn.
null
null


Mám poněkud obavu o další osud levice. V atmosféře permanentních obav a naštvanosti se zdá, jako by veřejná debata sklouzávala na pravolevé ose k politickým okrajům. Ve skutečnosti ale sklouzává hodnotově k adoraci autoritářství a nenávistnému křiklounství a diskriminaci.
Stále běžnější jsou útoky na práva, která byla dosažena v uplynulém období. Místo programu reálné naděje pro všechny „dole“ se nabízí iluze o spáse spojené s výzvami na konečné „vypráskání“ cizáků a parazitů. Hypnotizéři davů tak mohou obrátit bouři „tekutého hněvu“ proti lidem samotným, když místo alternativ nabídnou obraz nepřizpůsobivých a nenormálních, narušujících řád a bezpečí.
Jak jinak vysvětlit, že mnoho lidí, jejichž sociální postavení je zcela neuspokojivé (od nezaměstnaných po upadající střední vrstvy) se odvrací od hodnot levicové solidarity neprivilegovaných a utlačovaných? Lidé si nechávají vnutit optiku nepřátelství mezi sebou, místo aby se spolu bránili a organizovali.

Umělý spor mezi takzvanými xenofoby a sluníčkáři se neumenšuje, naopak sílí. Spouští se proces vnitřní fragmentace na „my, a oni“. A důsledkem je i roztříštění levice včetně absurdních sektářských půtek těch, co trpí představou, že jen oni jsou právě ti „vlastníci pravdy“.
Myslím, že tento problém začíná dosahovat intenzity, kdy už nelze jen planě moralizovat. Taktika paušální denunciace politiky i médií vede k manipulování davu různými podstrčenými „hejty“, místo k aktivnímu vtažení mas do procesu demokracie a prosazování skutečných alternativ. Lidé se ve své frustraci nechají vést těmi, kteří nejvíc křičí, a ne těmi, kteří s nimi chtějí společně zápasit za reálná řešení.Pokud by to takto pokračovalo, ztratí levice schopnost komunikovat se svou sociální základnou. Proto je důležité získat zpět zájem lidí neprivilegovaných, prekarizovaných, vykořisťovaných.

Nesouměřitelnost sociálně ekonomického postavení lidí a elit vede k pocitu bezmoci. Proměnit protestní hlasy na hlasy programové znamená nejen artikulovat každodenní negativní sociální zkušenost občanů, ale dát jim i konkrétní pozitivní cíle v zápasu za jejich práva. Práva na práci, na sociální zabezpečení a dostupnost zdraví či vzdělání. Zbavit lidi exekučního jha a strachu o střechu nad hlavou, důraz na sociální agendu není o poraženeckém smiřování se s elitami globálního kapitalismu, je to o praktické podané ruce. A teď nerozlišuji levici reformní a radikální.
Civilizace znamená rozšiřovat lidská práva nového typu (jako jsou práva informační, ekologická, menšiny). Ne však na úkor tradičních sociálních práv. Ty je třeba znovu usilovně hájit a to zejména na domácím hřišti. Vyvarujme se dalšímu rozevírání tektonické trhliny mezi starou a novou levicí, kterou otevřely otřesy spojené s konzervativní vlnou šířící se dnes panikařící Evropou.
Sociální model musí spojit nezbytné pečovatelství (paternalismus) s aktivnější spoluúčastí (participací). Už proto, že se dnes ve společnosti mísí zájmy generačně i profesně rozrůzněných sociálních skupin, spojené se starou i novou dělbou práce.
Získat lidi neznamená ustupovat nezodpovědnému či účelovému populismu. Imitovat populistické a pseudovlastenecké křiklouny v jejich pokřiveném vidění změn. Nacionálně konzervativní pábení jen maskuje asociální zájmy oligarchů, kterým začíná vadit i ta nedokonalá demokracie a svoboda. Levice nemůže zradit všelidské principy solidarity a humanity. Radikálně pojímaná solidarita ale předpokládá vzít jasně za své klíčové otázky redistribuce bohatství a demonopolizace ekonomické moci. To je strategická podstata skutečných změn.

S tím souvisí cíl ústavně posílit veřejný zájem. Svoboda podnikání je důležitá, ale není nad ostatními svobodami. Významný potenciál je skryt v demokratizaci ekonomické moci.
Zde se ovšem budou střetávat procesy koncentrace a decentralizace vlastnických práv. Nejde jen o strategickou roli státu, ale i o hospodaření skupinové a vlastnictví sdílené. Překonání odcizení ekonomické moci vrací do hry motivaci a zájem o pracovní podmínky, prostor pro opětnou integraci složitě fragmentovaných sociálních zájmů.
Zvládnutí takového úkolu musí mít i mezinárodní a tedy i evropský rozměr. Globalizační žentoury melou neúprosně. Zklamání z evropských institucí je jako sud prachu, na kterém sedíme.Zfunkčnit evropskou integraci ovšem znamená znovu otevřít otázku základních smluv a demokraticky přebudovat Evropu. Odpovědí není méně Evropy, anachronická eurofobie obracející nás zpět do minulosti nacionálních řevnivostí. Bylo by chybou nechat společný evropský dům rozebrat uskupeními jako je UKIP, Front National či Alternative für Deutschland. Z trosek by zůstalo jen volné pole pro manévry velkého kapitálu. A obyčejný člověk by se stal zajatcem národní byrokracie s falešnou iluzí o nabyté suverenitě.

Nestojíme dnes před obratem k zdánlivé jistotě minulých pravd. Nepotřebujeme pravověrné ghetto, které bude svým rozkladným účinkem nevědomky sloužit zájmům konzervativnímu establishmentu. Nepotřebujeme zpronevěřit vůli po změně v boucharonském gestu, jehož patos vyčpí a obsah zůstane prázdný. Levice stojí tváří v tvář dozrávajícím změnám, kdy ale nestačí věřit v mesiášské finále, kterým bychom fascinovali miliony. Je třeba ty změny pochopit a krok za krokem se na ně připravit. Tak se mění svět. Bez falešných proroků, zato společně.

Publikováno na www.denikreferendum.cz

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Arnoštová Lenka Teska B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Bursík Martin C Cimburek Ludvík Č Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr · Gregor Kamil H Hamáček Jan · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokeš Tomáš · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Horváth Drahomír Radek · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hůle Daniel · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman J Janeček Karel · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Košák Pavel · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubita Jan · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav · Novák Martin O Oláh Michal P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Pecák Radek · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Peychl Ivan · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Poc Pavel · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Procházka Adam · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Shanaáh Šádí · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Staněk Pavel · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tejc Jeroným · Tejkalová N. Alice · Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tošovský Michal · Tožička Tomáš · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zděnek Michal · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy