Lidé se bojí temna a tak věří, že k nám přichází andělé střežit světlo. Náboženství i okultní obory líčí celé štáby služebních duchů, pověřených výkonem správy vyšších úmyslů. Představa různých agentů nebeského oficia, sloužících vyššímu dobru, provází celou lidskou civilizaci. Jedni přitom tuto představu nepřipouští jako reálnou, druzí si bez ohledu na to z té představy udělali slušný byznys.



Podle křesťanské angelologie jsou andělé duchovní bytosti, stvořené Bohem na počátku času. Běžný člověk slyšel o andělech strážných, někdo i o andělech trestajících a andělech padlých. Tito nebeští duchové bývají pak zpodobováni jako prdelatí barokní andělíčkové, stejně jako trestající archandělé s plamenným mečem. Tradice je tedy chápe nikoliv jako prchavé projekce Ducha, ale jako bytosti s osobností a vůlí. A scholastici po staletí počítají počty blažených vojsk andělských bytostí
V lidské kultuře můžeme nalézt nesčetné zobrazování andělů. Zářící šat, bělostné perutě, které by skutečné poletování neumožnily ani náhodou. Ve středověku šlo v podstatě o umělecké a náboženské analogie často čerpající z antické tradice. Zlidovělá tradice ale má při zobrazování andělů často až karikované podobu. Kdo by neznal kárajícího anděla Teofila, povolávajícího nebeskou jízdu v Drdových „Hrátkách s čertem“ (1946). A nebo anděla Petronila, nešiku a matlu z vánočních pohádek „Anděl Páně“ (2005 a 2016).

Nebeská hierarchie

Četnost a různé poslání andělských bytostí vedla k rozpracování celé nebeské hierarchie, i když nebyly kodifikované v Písmu. Podobně existuje v apokryfech učení, že je několik nebí nad sebou a každé slouží jako sídlo nějakému kúru. V podstatě se do nebeské hierarchie promítají představy o hierarchii světské. Je zde dvořanstvo, místní správa i výkonné síly. Církevní otcové uspořádali známých devět kůrů andělských do tří triád, které zprostředkují duševnímu zraku lidí Boží světlo. Rozčlenění duchů do kůrů je darem milosti a nikoliv přirozenosti. Tedy je možný jejich kariérní vzestup i pád.
První trojici kůrů tvoří serafové, cherubíni a trůnové. Tato triáda nejčistších nebeských duchů je situována nejblíže Bohu, sídlí v samotné předsíni božství. Jsou to jacísi dvořané všemohoucího. Serafové jsou sama nebeská vznešenost. Planou ohněm a rozpalují láskou, hřejí vroucností, očišťují ostatní a svou září zahání jakýkoliv výtvor tmy. Cherubové mají schopnost přijímat dary světla vědění, nazírat krásu a poznávat moudrost Boha. Jsou také strážci ráje a stojí na cestě k Stromu života. Trůnové (Sedes) sedí kolem Boha, nesou ho jako jeho vozatajové a transcendují veškerou nízkost vůkol.
Druhá, střední trojice kůrů je složena z těch, kteří spíše než k Bohu, míří k jiným nebeským duchům a dohlížejí na plnění jejich povinností. Dalo by se říci něco jako střední management. Skládá se z nezotročitelných a povznesených panstev (Domines), z neochvějně zmužilé, odvahu dodávající a respekt udržující moci (Authorites) a nakonec z netyranských sil (Virtutes), které konají zázraky a pozdvihují sebe i ostatní. Tato triáda také má úkol hlídat padlé anděly, kteří se z pýchy vzepřeli Bohu, pro svůj hřích byli zbaveni milosti, a svrženi se stali padlými anděly.
Třetí, nejnižší triáda duchovních bytostí směřuje už přímo k živým lidem, jsou přímou spojnicí Boha na lidskou společnost. Je to taková správa božích záležitostí na zemi. Tvoří ji vlády, arciandělé a andělé. Vlády nebo též knížata nebeská (Principalities) řídí celé pozdvihování jednotlivců, velkých měst i národů k Bohu. Jen v mimořádných situacích se zjevují vrchní andělé (Archangelos), kteří zvěstují nejnižšímu řádu, běžným andělům (Angelos), kterým je osvícení předáváno jen částečně, přiměřeně jejich postavení.

Nač dohled andělů?

Náboženství samozřejmě neřeší dokazování existence andělů ani padlých duchů – je to pro něj pravda víry. A víra v andělské bytosti není vlastní jenom křesťanství. V judaismu se už v nejstarších textech objevují boží poslové mal´achim a v islámu tvoří podobné bytosti utkané ze světla celý boží dvůr s konkrétními úkoly. Často se pojmenování a poslání těchto bytostí prolíná všemi třemi příbuznými náboženstvími.
Dnes se stává také módní záležitostí okultní angelologie, s vazbou na magii a astrologii. I lidé nepraktikující nějaké náboženství někdy věří na esoterické bytosti z nadsmyslové roviny bytí, které zasahují do dění tohoto světa. Že se události v jiných dimenzích odráží do dění u nás. V každém případě nás ta či ona verze angelologie bude provázet dál, protože víra v podobné služebné duchy pomáhá přemosťovat obavy z našich vlastních selhání. A to nejen na vánoce.