V posledních týdnech v médiích poblikávají bludičky naděje, že aktivismus klíčových vlád světa pomohl a brzy budeme z krize venku. MMF prognózuje, že světová ekonomika koncem roku ožije a že by ve svém celku mohla být v příštím roce v plusu. ECB očekává v příštím roce obnovení kladného růstu (+0,4% HDP v EU oproti letošním -4% HDP).


Bohužel v Evropě dopady krize budou trvat déle. ECB také očekává test pevnosti eura i test odhodlání k strukturálním reformám. V meziročním srovnání byl průmysl EU v květnu 2009 o 16% níže než loni (v ČR o 22%). Hodně se hovoří o programech výkupu dluhů evropských firem, ale pokud jde o další peněžní injekce, končící evropští komisaři se nedokázali shodnout a evropské odbory pak mají fiskální stimuly za nedostatečné.
Opatření přijatá v první vlně krize mohou vyvolat další problémy (nemluvě o tom, že se v USA uvažuje o druhém obřím balíku státní pomoci). Objemné stimuly se nepochybně promítnou do postavení klíčových měn, ale také do dynamiky světového cenového vývoje. Obezřetnější prognostici odhadují že krizový hospodářský vývoj bude probíhat po křivce W (po mírném oživení přijde druhá vlna recese). Rozptyl mezi optimisty a pesimisty v prognózování se prohubuje.
Evropské banky budou muset letos podle odhadů odepsat aktiva v hodnotě cca 900 mld eur. Na jejich rekapitalizaci padne až třetina zdrojů záručních fondů, ale situace ve finančním sektoru je už stabilizovanější. Pro příští rok existuje dvojí riziko. Může se rozjet znovu inflace a nedostupné bankovní úvěry a tlak konkurence zase budou významně tlačit na pracovní trhy. Podstatně se zhorší nabídka na trhu práce, zejména pokud jde o zaměstnance s nízkou kvalifikací. Růst nezaměstnanosti zase znamená sníženou kupní sílu obyvatelstva.
Samotné struktury EU odhadují pro letošní rok, že v průměru EU přesáhne nezaměstnanost 10 procent, to je asi 25 milionů lidí (loni v červenci ještě v EU bylo 17 milionů nezaměstnaných). Samozřejmě, že toto nejsou hodnoty, které zde byly v době Velké deprese v minulém století. Ale jsou to vysoké hodnoty.. Například ve Španělsku se nezaměstnanost blíží 20 %. Na druhé straně jsou země, jako například Nizozemí, kde je nezaměstnanost zhruba 3 %. V ČR dosahuje zatím nezaměstnanost 8%.
Za této situace ETUC (European Trade Union Confederation) ve své pařížské deklaraci z 28.5. 2009 požaduje nový sociální pakt v EU. Požaduje silnou sociální agendu, posílení evropského sociálního fondu a přijetí Protokolu o sociálním pokroku upřednostňující sociální práva, Evropští odboráři jsou nespokojeni s vtahováním sociálních partnerů do rozhodování o protikrizových opatření. Požadují posílit investice na tvorbu pracovních míst a perspektivně varují, že v příštím roce by protiinflační politika ECB mohla ohrozit mzdy.
V ČR se mnozí domnívají, že jako nás svět do krize dostal, zase nás z ní vytáhne. Výsledkem je pasivita. Rozporný balíček protikrizových opatření, který přijala sněmovna a nyní vetoval prezident Klaus, vznikl na základě neslaného, nemastného kompromisu ODS a ČSSD. Nově zvolená sněmovna začne být aktivní až na přelomu 2009/2010 a začne soubojem o návrh státního rozpočtu.
Musíme počítat s tím, že světová krize změní strukturu ekonomiky ve světě, změní charakter územní dělby práce. Otevřená ekonomika České republiky se bude muset na tento vývoj adaptovat. A to není otázka jednoho roku, toto bude trvat déle. Mezinárodní organizace práce (ILO) odhaduje, že vzestup nezaměstnanosti a strukturální změny na trhu práce opravdu budou přesahovat celé jedno volební období. Což je velmi pravděpodobné a souvisí to s potřebou restrukturalizace ekonomiky. Nevystačíme přitom s pouhou obranářkou strategií, nelze udržet beze změny staré a neperspektivní obory.
I když maďarský či pobaltský scénář hrozby státního bankrotu je používán spíš ke strašení, jakýkoliv makroekonomický záměr opřený o nárůst výdajů v krizi musí být velmi dobře zvážen a propočítán. Kriterium Paktu stability 3 % deficitu státního rozpočtu vůči HDP nedodrží většina zemí EU a nejvíce krizí zasažené země volají po méně rigidním výkladu těchto kriterií. MF ČR počítá s tím, že u nás se podíl deficitu na HDP přiblíží k 5 % a brání se oprávněně extenzivnímu a nepromyšlenému zadlužování. Peníze nelze lít do černých děr a spustit neřiditelnou dluhovou spirálu. Zhoršená fiskální pozice by znamenala i vyšší úrok ze státních dluhopisů.
Ale na druhou stranu je třeba si říci, kdy je čas dluhů a kdy je čas splácení. A splácet staré dluhy v krizi dost dobře nejde. I někteří nositelé Nobelovy ceny za ekonomii uznávají, že důležité opatření proti krizi jsou veřejné výdaje. Fiskální pozice ČR na tom není tak zle jako v Řecku či Itálii. V pro nás klíčovém Německu se uvažuje o 6 % podílu deficitu k HDP i když německý dluh bude přitom největší od konce druhé světové války. Na státní pomoc uvolnilo Německo 80 mld eur, německý průmysl v květnu vzrostl o 5,1%, přesto se očekává že se německá ekonomika bude v příští roce potácet kolem nuly. Německé odbory masivnější stimul přivítaly, ale upozornily na nedostatečnou evropskou koordinaci těchto opatření.
Ani v ČR by nemělo být v debatách o krizi tabu problematika stáních půjček na protikrizové výdaje. Aktivně využít větší deficit znamená návratně investovat do faktorů udržitelného rozvoje a do restrukturalizace. Např. Německo uvolnilo navíc z veřejných financí 10 mld eur na školky, školy a university, miliardy investuje do technologické síly svých firem a schopnosti realizovat inovace I nám musí jít o kvalifikaci lidských zdrojů, infrastrukturu, energetickou bezpečnost a nové technologie včetně těch zelených. A pro motivaci je perspektivní nepochybně ekonomická demokracie jako forma sdílené odpovědnosti.