Ještě před rokem by za britskou levici nedali analytici pětník. Popularita labouristů klesala a konzervativci si připisovali zisky v průzkumech veřejného mínění. Voliči ostrovní země se zdáli být unaveni z pohasínající hvězdy premiéra Blaira. Charisma Tonyho Blaira utrpělo definitivní ránu iráckou válkou. Tony slepě následoval americkou politiku, ačkoli podle novinářů prý dobře věděl, že válečnické argumenty o iráckých zbraních masového ničení bohapustě lžou. Jsou i země, kde se taková lež politikům neodpouští.
Felix Holzmann začínal jeden svůj slavný monolog slovy: Na všeobecné přání jedné slečny, která právě odešla, vám budu vyprávět… Mne opakovaně vyzvali čtenář Radek podpořen paní Líný černý pes, abych se vyjádřil k článku jistého kolegy. Běžně nereaguji, ovšem když se v nabídce objevila odměna v podobě půlky domácí uzené šunky, nemohu odolat. Jinak bych popřel význam tržní motivace, který je obsahem mé profese.
Vladimír Špidla se doma moc uznání nedočkal. Stále sklízí posměch za nezdařenou volbu prezidenta, která vynesla odepsanému Václavu Klausovi novou kariéru. Nikdo nepostřehl, že zatracovaný Špidla udělal reparát: Dnes patří mezi nejrespektovanější evropské komisaře. Doma po tom ani pes neštěkne.
Bezpochyby největším úkolem Ministerstva školství v minulých měsících bylo připravit čerpání bruselských peněz. Zejména v těsných podmínkách fiskální reformy jde o zásadní věc, protože vláda opilá snižováním daní nemá už jinou možnost přilepšit školám a výzkumu, než z evropských fondů.
Když čtu poznámky čtenářů pod texty Bohuslava Sobotky, vždycky najdu úsměšky nad tím, že nemá ekonomické vzdělání. Že je pouhým juristou. A že by se měl stydět. A že takoví vzdělanostní žabaři jako on na ministerstvo financí nepatří. Ať kouká znovu studovat.
V rozhovoru s kolegou z Británie jsme se dostali i na internetové diskuse pod uveřejněnými články. Kolega je můj někdejší spolužák, čte tedy příspěvky pod britskými i pod českými texty. Na otázku, v čem je rozdíl, odpověděl jednoznačně. Češi se teprve učí diskutovat.
První čísla rozpočtu na příští rok potvrzují přesně to, co jsme říkali nad záměry fiskální reformy. Nikdo to nechtěl slyšet. Lidi čekali na zázraky. Víru v zázraky si nechtěli nechat vzít. Povedení taškáři Kalousek a Topolánek nám veřejně slibovali, že dozajista zhubneme, pokud budeme více jísti tučnou krmi, a že se královsky napojíme z vydatných saharských pramenů. Takové fantasmagorie jsou totiž srovnatelné se záměrem léčit rozpočtový deficit snížením daňových příjmů.