Příběh mosteckého uhlí je jenom "standardním" příběhem české privatizace. Za to, že z něj čiší náznaky toho, jak to skutečně bylo, vděčíme neznámým švýcarským policajtům. My jsme v tom příběhu nikdy moc nerozpletli. Nerozpletli jsme nic ani v desítkách či stovkách podobných případů.
Zaorálkovo vystoupení na frakci Socialistů a demokratů v Evropském parlamentu ve Štrasburku bylo završením jeho návštěvy sídla Parlamentu. Zde se setkal např. s Guy Verhovstadtem, předsedou významné parlamentní skupiny ALDE a někdejším belgickým premiérem, či s místopředsedou Evropské komise Šefčovičem.
Silvio Berlusconi definitivně končí. Přijde mi neskutečné, že se to skutečně stalo. Čekal jsem léta, ale teď je to snad pravda. Kdo je Berlusconi? Bonviván, náfuka, křikloun, stavební podnikatel, podvodník, erotoman, muzikant, mediální magnát nebo věčně žalovaný korupčník? Všeho trochu. Vlastně všeho dost. Ale hlavně: třetí nejdéle sloužící předseda vlády Itálie. Tím prvním je Benito Mussolini.
Když někdo neví, jak věc řešit, navrhne na to nezávislý úřad. Hle, zajásá pak občan, zde jest upřímná vůle cos důležitého řešit, ba svěřit to někomu kompetentnímu, komu do toho nebudou kafrat. Tak nám nyní navrhla zánovní místopředsedkyně vlády Karolína Peake, že do budoucna by měl hlídat politické strany nezávislý úřad. Máme štěstím metat kozelce?
Otázka, zdali budoucnost Evropy má být spojena s její další integrací a tedy nejspíše faktickou federalizací anebo se zpětnou atomizací, je v současné době stále aktuálnější. Drama nabírá obrátky, euro sténá, státní pokladny hrozí implozí.