Fascinuje mne, nakolik jsme už zblbli. Pozoruju to samozřejmě hlavně na sobě, ale známky měknutí mozků se dotýkají možná snad celé populace. Člověk s nefunkčním mozkem jako já trpí na jedné straně nadměrným sebevědomím. To umožňuje šmahem hodnotit ostatní.

Ten můj svět pěkně černobílý. Barvy, odstíny a tóny jsem vynechal. Třeba lidé jsou buď hodní, moudří, charakterní, distingovaní a skvělí, anebo kreténi, bezcharakterní hajzlové, zloději, vejpitkové, kraváci krávovatý, bestie, hyeny a brouci lejnožrouti. Něco jako Monteci a Kapuleti, Rusové a Poláci, Sparťani a Baníkovci, ale s jasnými kladnými a zápornými znamínky. Pravda je totiž vždy na naší straně.

Zatímco těch „lepčích“ lidí stále rychle ubývá, těch druhých je tu jako nastláno. Víc a víc. Houstnou. Souvisí to zřejmě s tím, že stále více čteme Blesk a Aha. Jest to trend současné české inteligence, ke které se řadíme zejména my mladí, krásní a bohatí. Trendu se ostatně podřídil i současný ministr školství. Odkud si myslíte, že je jeho tiskový mluvčí? No z Aha přece. To aby mu jeho mladí i učitelští géniové lépe rozuměli. Aha!

Na nikom neshledáváme chlup dobrého. Všichni jsou tupí, nadutí, neprávem či amorálně zbohatlí a nejlépe takoví, aby to pan Stejskal musel škrtnout. Nezávidíme však ani halíř poctivě vydělávajícím, chytrým, morálně majetným, pilným, šikovným a zručným. Mrzí nás ale, že kromě nás samotných tu takoví lidé prakticky nejsou.

Nemáme vzory ani hrdiny. Naši hrdinové zpravidla bojovali na nesprávných frontách. Protože správné a nesprávné fronty se v minulosti poněkud střídaly, je bezpečnější zapomenout na to, že jsme měli hrdiny vůbec. Mladé generaci je proto raději ani nezmiňujeme, abychom ji snad někdy neuvedli do rozpaků. Mladá generace tudíž nemá vzory kromě nás.

Umíme úchvatně pomluvit, poplivat a pokálet úplně všechno. Dosáhli jsme společenské dokonalosti. Nic před námi neobstojí, vše se rozpadne pod naším kritickým duchem. Nastává víkend a můžeme vynadat konečně všem. V intimitě internetu, pěkně anonymně, aby nás nikdo neviděl a zároveň viděl. Bác a plác. Jak nás ty šplíchance špíny pod blogy jen potěší! Každá nadávka u střev zahřeje. Vyvržená fekálie slastně zavoní…

A co v pondělí? No v pondělí zas hajdy do práce! A tu najednou budeme jevit dojemný zájem o hýždě našich šéfů, šéfíků a zákazníků. Budeme se radostně hrbit, natřásat ochotou, vesele zubit, culit a sypat komplimenty. Máme se přece tolik a tolik rádi… Stále víc.

Ještě pusinku!