Mám úctu k právu. Pokud státní zástupce konstatoval, že proti panu Čunkovi nejsou důkazy, nemohu než to respektovat.

Věřím tomu, že další složky státního zastupitelství věc ještě prověří, jako tomu bylo v minulých podobných případech. Přeji panu Čunkovi, aby se opět neshledaly důkazy korupce tak, jako tomu bylo i v těch minulých případech. Přál bych si samozřejmě, aby byla rozptýlena všechna podezření. Pomohlo by nám to všem. V tom je mé přání vlastně docela sobecké.

Nemohu předstírat, že Čunek má mé sympatie. Bylo by to neupřímné. Mezi lidovci jsou i lidé, vůči kterým sympatie mám, jsou tam lidé, kterých si vážím, nebo k nim mám odborný či politický respekt. V Čunkovi ctím pouze funkce, které zastává. Výkonem mne nepřesvědčil. Snad k tomu jen neměl příležitost. Měl jiné starosti.

Čunek typově patří k politikům, ze kterých mám strach. Tito lidé nemají žádné ideje a mají jen mlhavou kvalifikaci. Ovládají pouze zákulisní způsoby, jak přesvědčit lidi, aby je na partajních schůzích volili. Pár radikálně znějících hesel, jinak prázdnota. Jejich „charisma“ spočívá v činnosti dle textu staré písničky: Něco za cibuli, něco za křen, něco zaplatíme, něco zapřem. Jsou to novodobí obchodníci s politikou. „Co stojí, řekněme, padesát sjezdových hlasů? Děkuji, drobné si nechte.“ Neberte to, prosím, jako útok proti lidovcům. Znám přece i takové sociální demokraty. A vlastně členy všech stran. Nemohu se zbavit dojmu, že jich přibývá.

Způsob řešení Čunkových problémů mohu ex post hodnotit jako efektivní. Čunek politicky přežil, aniž by přišel o kus funkce. Řada dnes již bývalých politiků mu může jen závidět. Ani oni nikdy nebyli obžalováni, ale jejich veřejná kariéra skončila v nenávratnu. Někteří si nestěžují. Falešný doktor práv Kalvoda (takové maličkosti kdysi k odstoupení stačily) se dnes úspěšně soudí se státem o miliardy v kauze Diag Human.

S Čunkem a jeho vládním protektorem Topolánkem nastala nová etapa politiky. Dovoleno je vše. Až dosud panovala kulturní evropská zásada, že v případě vážnějšího podezření se politik dočasně vzdává hlavní funkce. Poslední hranicí bylo sdělení o zahájení stíhání. Tedy to, že trestní oznámení policie považuje za závažné, že zahajuje kroky, které mohou vyústit obviněním. Čunek s Topolánkem posunuli hranici o etapu (tak o rok) dál.

Logickou otázkou je, proč i v politice nectít ústavu, a nevyčkat ještě etapu až do vynesení pravomocného rozsudku. To jsou další zhruba dva roky. Do té doby je obžalovaný z právního hlediska přece nevinný. V Evropě je možno úspěšně hledat precedenty. Silvio Berlusconi kličkoval mezi řadou procesů a ještě si vládní většinou měnil některé zákony tak, aby mu v řízeních lépe vyhovovaly. Zbytek Evropy to ovšem považuje za relikt z dob, kdy se v Itálii podílela na moci mafie.

Útlocitný Brit nebo Švéd nad italsko-českými móresy zvrací. Snaha českých sociálních demokratů dát si do zásad, aby v případě vážných podezření politik v ústraní vyčkal výsledků vyšetřování, vypadá dnes jako anachronismus. Hroši v porcelánu vítězí a část voličů to dokonce oslavuje. Bojím se zeptat, co bude příště.

Z historického hlediska musíme Čunkovi cosi přiznat. Je průkopníkem. Anglicky se to řekne pionýr.