Stážista Jakub, posluchač práva Katolické univerzity v Lovani a Karlovy univerzity v Praze, zpracoval stručný přehled smlouvy, která u nás budí zbytečné emoce. Ta smlouva se na nás, pokud nepřimeme euro, nevztahuje. Ale euro přijmout nemůžeme, nepodepíšeme-li smlouvu. Děláme tak jádru Evropy jen hloupý naschvál. Že o nic nejde? Nejde. Nečas jen zůstane při schůzkách eurozóny za dveřmi. Ale možná jde o pár set miliard korun, které si německý poplatník v příští sedmileté perspektivě ponechá, místo aby je dál posílal českým kamarádům. Ale nebudeme se ponižovat. Budeme raději Unii platit, než abychom si nechali posílat stomiliardové miliardové jidášské groše.

Účelem Smlouvy je posílit hospodářský pilíř Hospodářské a měnové unie. K tomu má dojít prostřednictvím třech souborných opatření: zpřísnění rozpočtové kázně, posílení koordinace hospodářských politik a zlepšení správy eurozóny.


V ŠESTI BODECH:

 Smlouva ukládá státům povinnost zavést ústavní zákaz přijmout státní rozpočet se schodkem vyšším než 0,5 % HDP (resp. 1 % HDP)
 V případě, že státní dluh překročí výši 60 % HDP, stanoví Smlouva povinnost státu postupně jej snižovat o 1/20 ročně
 Zavazuje smluvní státy k silnější koordinaci při provádění hospodářské politiky
 Zavádí neformální setkání eurozóny za účasti předsedy Evropské komise a prezidenta Evropské centrální banky
 Smluvním státům, které nejsou členy eurozóny, přiznává právo účastnit se vrcholných schůzek eurozóny.
 Smlouva se vztahuje pouze na členy eurozóny. Má stoupit v platnost 1. ledna 2013.


I. Rozpočtový pakt

Upevnění rozpočtové odpovědnosti
V rozpočtové rovině Smlouva zavazuje státy Eurozóny hospodařit se státním rozpočtem, jehož schodek nepřekročí 0,5 % hrubého domácího produktu (dále HDP). Výjimečně může stát hospodařit s rozpočtem, jehož deficit dosahuje až 1 % HDP. To ovšem pouze v případě, že celkový státní dluh je podstatně nižší než 60 % HDP. Od tohoto závazku se mohou strany dočasně odchýlit v případě výjimečných okolností, jako např. prudký hospodářský propad. Pokud dojde k významnému odchýlení od těchto pravidel, má být automaticky spuštěn opravný mechanismus, jenž bude zahrnovat povinnost státu přijmout opatření vedoucí k nápravě tohoto odchýlení.
Pro případ nedodržení této povinnosti smlouva nepředepisuje žádné sankce. Nicméně zavazuje státy transponovat tato pravidla do svých národních právních řádů, a to nejlépe na úrovni ústavní tak, aby bylo zaručeno jejich dodržování skrze proceduru přijímání návrhu státního rozpočtu. Výše zmiňovaný opravný mechanismus k dodržení těchto pravidel státy přijmou na základě doporučení, které vypracuje Evropská komise. Na tuto transpozici mají státy jeden rok od doby, kdy Smlouva vstoupí v platnost.
V případě, že státy do této doby příslušná ustanovení do svých právních řádů nezavedou, vyzve je Evropská komise, aby se k danému stavu vyjádřily. Pokud nedojde k nápravě, uvede Komise ve své zprávě, že daný stát nesplnil svou povinnost. Na základě této zprávy, ovšem stejně tak i nezávisle na ní, je kterýkoliv členský stát předložit tuto věc Evropskému soudnímu dvoru v Lucemburku. Následně ESD vydá rozsudek, v němž stanoví opatření, jež je stát povinen provést k nápravě. Pokud tak stát ani tehdy neprovede příslušná opatření podle rozsudku ESD, může být žalován jiným smluvním státem k finanční sankci ve výši max. 0,1 % HDP.

Nadměrný schodek
V případě, že celkový státní dluh smluvního státu překročí hranici 60 % HDP stanovenou již dříve Protokolem č. 12, stanoví Smlouva takovému státu povinnost snižovat jej o jednu dvacetinu ročně. Pokud je vůči smluvní straně veden „postup při nadměrném schodku“, je povinna zavést program rozpočtového a hospodářského partnerství, který má zahrnovat podrobný popis strukturálních reforem nezbytných k tomu, aby byl nadměrný schodek napraven. Obsah tohoto programu Smlouva neurčuje, pouze stanoví, že bude vymezen právem EU. Dohled nad ním bude prováděn podle stávajících postupů dohledu podle Paktu o stabilitě a růstu.

Emise státních dluhopisů
Smlouva dále stanoví povinnost smluvních států ohlašovat dopředu Radě EU a Komisi své plány emisí státních dluhopisů, a to za účelem lepší koordinace. Vedle výše popsaných opatření, mají ta ostatní spíše menší význam.

Podpora návrhů Komise
Smlouva rovněž zavazuje smluvní státy Eurozóny podporovat návrhy předložené Komisí, které se týkají státu, jež podle Komise porušil kritérium schodku v rámci postupu pří nadměrném schodku.


II. Koordinace hospodářských politik a konvergence

V této oblasti zavádí Smlouva několik obecných závazků, jako společné usilování o hospodářskou politiku, která podporuje hladké fungování hospodářské a měnové unie a příjímání nezbytných opatření za tímto účelem. K tomu má docházet zejm. prostřednictvím opatření podle čl. 136 SFEU a posílené spolupráce. Smluvní strany tak mají předem informovat o chystaných zásadních hospodářských reformách, případně vzájemně tyto kroky koordinovat. Je třeba upozornit, že v této oblasti Smlouva nestanovuje žádné sankce za nedodržení těchto povinností.


III. Správa eurozóny

Ve své poslední části zavádí Smlouva neformální setkání členů eurozóny účasti prezidenta Komise a prezidenta Evropské centrální banky na vrcholných schůzkách eurozóny za, a to nejméně dvakrát ročně. Vrcholných setkání (patrně nikoliv však té neformální části) se mohou účastnit i smluvní státy, jež nejsou členy eurozóny. Účast na těchto setkáních je zřejmě jediným právem, které z této Úmluvy plyne pro státy, které Úmluvu podepíší, avšak eurozóny nejsou (tedy potenciálně ČR).


IV. Další

Smlouva má vstoupit v platnost 1. ledna 2013. K tomu je ovšem třeba, aby ji ratifikovalo nejméně dvanáct států. Smlouva jasně stanoví, že se v plném rozsahu stahuje pouze na členy eurozóny. Pokud by k ní ČR přistoupila, nebyla by tedy výše popsanými pravidly nijak vázána do té doby, než by přijala euro jako svou zákonnou měnu.