Na blížících se parlamentních volbách Kreml plánuje využít pomoc ruských miliardářů.

Po neslavném konci kariéry Michaila Chodorkovského ruští oligarchové již nepokoušejí štěstí a politice se vyhýbají. Nemluvě už o podpoře opozičních či dokonce protirežimních stran.

Po příchodu k moci Vladimira Putina na začátku roku 2000 mezi ruskými miliardáři a Kremlem vznikla nepsaná smlouva: podnikatelé se budou věnovat svým ekonomickým zájmů a politiku přenechají nové vládě. Po několika exemplárních případech oligarchové pochopili, že nemá smysl hrát s novým režimem ruskou ruletu na jednu prázdnu komoru a poslušně se podvolili.

Tím skončila zlatá éra vlivných oligarchů, hýbajících politickými procesy v Rusku, a začala éra nová – poslušné, a nezřídka i vynucené, spolupráce businessu se státem.

Spravedlivá věc

Proto když se v polovině května objevila informace, že se oligarch Michail Prochorov, majitel investiční skupiny Onexim, plánuje postavit do čela opoziční strany Pravoje dělo (Spravedlivá věc), média začala ihned spekulovat, nakolik je toto rozhodnutí motivováno jeho vlastními politickými ambicemi a nakolik se jedná o další kremelský předvolební projekt.

Strana, na níž třetí nejbohatší Rus, vsadil, je na ruské politické scéně outsiderem. A to i nehledě na podporu, kterou jí Kreml poskytuje.

Pravoje dělo vzniklo před třemi roky sloučením tří stran – dvou prokremelských (Občanské síly a Demokratické strany Ruska) a jedné z opozičního tábora (Svazu pravicových sil). Mnozí komentátoři v této alianci viděli pokus odlákat liberálně naladěný elektorát dvou pravicových opozičních stran Jabloka a Svazu pravicových sil a konsolidovat jej okolo vládě loajálního uskupení.

Regionální volby však ukázaly, že o nějaké konsolidaci pravicových voličů zatím nemůže být ani řeč. Přestože Pravoje dělo samo sebe hrdě nazývá „pátou nejvýznamnější stranou v zemi,“ v posledních třech letech nezaznamenalo na volbách zásadní úspěch. V 38 ruských subjektech, kde probíhalo hlasování, se straně celkově v regionálních parlamentech podařilo získat pouze 13 mandátů.

Prochorov si z dosavadních neúspěchů Pravého děla těžkou hlavu nedělá. Naopak, věří ve skrytý potenciál strany. „Pokud by se mě zeptali, jaký cíl má strana, já bych odpověděl, že je třeba bojovat o to, aby byla druhou nejsilnější stranou v zemi,“ neskromně prohlásil oligarch.

Při pohledu na průzkum provedený, v do jisté míry liberálně naladěné, Moskvě, kde preference získané Pravým dělem nepřesahují jedno procento, se může zdát takový plán až nadmíru ambiciózní. Politické reálie ruské politické scény nicméně něco takového nevylučují.

Několik dní poté, co oznámil Prochorov svůj vstup do Pravého děla, Kreml s definitivní platností zavřel poslední dveře za svým sociálně demokratickým projektem – stranou Spravedlivé Rusko. Touto poslední tečkou se stalo nedávné odvolání z funkce předsedy horní komory ruského parlamentu Rady federace jejího někdejšího dlouholetého šéfa a zakladatele Sergeje Mironova.

Spravedlivé Rusko, založené v roce 2006, vzniklo jako reakce na rostoucí popularitu levicově orientovaných stran. Strana však místo toho, aby konkurovala ideologicky bližším ruským komunistům, začala přebírat voliče samotné státostraně – Jednotnému Rusku.

Proto se vší pravděpodobností bylo rozhodnuto, že se novou, Kremlem křtěnou, systémovou opoziční stranou se stane Pravoje dělo.

Strana nemusí přitom ani dosáhnout takového úspěchu, o kterém sní její lídr. V dvacetinásobný nárůst preferencí sotva Prochorov sám věří. Pravoje dělo se nicméně může spolehnout na nenahraditelnou pomoc státních struktur, tak zvaný administrativní zdroj, kterou se vší pravděpodobností dostane jako dědictví po Spravedlivém Rusku. Není tajemstvím, že v Rusku právě tato podpora často o výsledku voleb rozhoduje jen o něco méně, než hlasy voličů.

Pravoje dělo se proto pro začátek může spokojit třeba s překonáním 7 procentní volební klauzule či, podobně jako v nedávných volbách do dagestánského parlamentu, s jedním symbolickým mandátem za překonání 5 procentní hranice.

A že by za vstup do politiky hrozil oligarchu Prochorovovi stejný osud, jaký potkal Chodorkovského? To je prakticky vyloučeno. Jak sdělili deníku Vedomosti miliardářovi přátelé, Prochorovova kandidatura na šéfa Právého děla byla ještě koncem dubna schválena Dmitrijem Medveděvem i Vladimirem Putinem.

Návrat zbloudilého syna?

Parlamentních voleb se na straně Kremlu zúčastní ještě jeden ruský miliardář ze seznamu Forbes. Koncem května bývalý příslušník KGB a oligarch Alexandr Lebeděv, majitel Národní rezervní korporace a mediálního holdingu Novyje Media (jeho součástí jsou mimo jiné britské deníky The Evening Standard a The Independent, a také 39 procentní balík akcií ruských opozičních novin Novaja Gazeta), oznámil, že plánuje vstoupit do nového předvolebního projektu ruské vlády – Celoruské lidové fronty.

Politická organizace, tak trochu názvem i obsahem připomínající časy nedávno minulé, vznikla začátkem letošního května na popud Vladimira Putina, jako snaha sjednotit prorežimní část občanské společnosti a zvýšit předvolební potenciál Jednotného Ruska.

Členem Lidové fronty se může stát prakticky kdokoliv. Ať už prostý občan nebo politická organizace, „kteří sdílejí společné hodnoty, spojené s láskou k vlasti, růstem životní úrovně lidí, upevnění síly našeho (ruského) státu, hledání spravedlivého řešení v sociální sféře,“ slavnostně hlásají Cíle a úkoly hnutí.

Být v Putinově týmu však není jediné, co Lidová fronta nabízí. To je spíše malý vlastenecký bonus. Největším lákadlem je možnost kandidovat na společné kandidátce Jednotného Ruska. Dostat se na volební lístek této státostrany totiž automaticky znamená teplé místo v parlamentě.

Zdá se, že právě tato nabídka, s níž přišel samotný premiér Putin, motivovala Lebeděva ke vstupu do Lidové fronty. Nebyl by to totiž jeho první pokus dostat se do politiky. Mezi lety 2004-2007 působil ve Státní dumě jako poslanec Jednotného Ruska, odkud poté, na několik měsíců, přeběhl do konkurenčního Spravedlivého Ruska. V minulosti se taktéž neúspěšně pokoušel kandidovat na post starosty Moskvy a jihoruského letoviska Soči.

Novou kapitolu své politické kariéry ruský miliardář přitom prý otevřel z donucení. Jak sdělil online deníku Gazeta.ru, do politiky se rozhodl vrátit poté, co u něho vznikly problémy s ruskými bezpečnostními orgány.

Oligarch v polovině května na svém blogu zveřejnil patnáctiminutové video, v němž obvinil Centrální banku Ruska a bezpečnostní službu FSB z praní špinavých peněz. Podle jeho tvrzení se někteří vysocí důstojníci FSB měli, s tichým souhlasem centrální banky, dopustit legalizace černých finančních prostředků a jejich převodu do zahraničí. Lebeděv soudí, že na zahraniční konta bylo převedeno až o 100 miliard dolarů.

Whistleblowing však měl pro bankéře nepříjemnou dohru. Proto se prý rozhodl definitivně odejít z businessu a věnovat se politice, především boji proti korupci.

Lebeděv, podle svých slov, plánuje prodat prakticky všechna svá aktiva, včetně 30 procentního balíku akcií ruské letecké společnosti Aeroflot. Ponechat si chce pouze mediální holding, který chce naopak v blízké době rozšířit.

Miliardář plánuje spustit novou radiostanici Nora, jejíž frekvenci bude propůjčovat pozastavenému ruskému vysílání BBC a Radiu Svoboda, a více propojit své britské deníky s ruskou Novou gazetou.

Lebeděvovův politický comback je přesto poněkud zvláštní. Je krajně neobvyklé, aby člověk, který se považuje za opozičníka a rozhodl se bojovat s korupcí, začal spolupracovat se stranou, jež se v Rusku s tímto jevem asociuje.

Zveřejnění skandálního videa spíše napovídá, že miliardář může plnit určitý úkol Kremlu – přetáhnout na stranu Lidové fronty voliče, kterým jsou sympatické protikorupční iniciativy populárního právníka a bloggera Alexeje Navalného (Navalnyj proslul zveřejněním dokumentů o rozkradení 4 miliard dolarů při stavbě ropovodu z východní Sibiře k Tichému oceánu).

Bojovník s korupcí by Putinově Lidové frontě dodal větší legitimitu, což by se dozajista odrazilo i na volebních preferencí.

Neméně znepokojivé je i to, že bývalý příslušník KGB, který udržuje přátelské kontakty s ruskými mocenskými elitami pomalu, rozšiřuje svůj vliv na další opoziční média v Rusku. Zejména pokud zemi za několik měsíců čekají parlamentní a následně i prezidentské volby.