Konec ruské akce. Rozhovor o ruské meziválečné emigraci v Československu

02. 04. 2013 | 11:20
Přečteno 6118 krát
Druhá část rozhovoru s Pjotrem Ščedrovickým o osudu ruské emigrace v Československu před druhou světovou válkou.

V polovině května bude pražskému publiku představena knižní série Ruská filozofie první poloviny 20. století - společný projekt Institutu filozofie Ruské akademie věd a ruského neziskového fondu Institut rozvoje G. P. Ščedrovického. Jedním z iniciátorů vydání série je Pjotr Ščedrovickij, zástupce ředitele pro rozvoj Institutu filozofie Ruské akademie věd, syn významného ruského filozofa sovětské éry Georgije Ščedrovického.

Pane Ščedrovickij, v první části rozhovoru jsme hovořili, že k „renesanci“ ruské kultury na české půdě v 20. letech došlo díky souhře celé řady okolností. Zmínil jste, že svou roli sehrál pragmatismus nové československé vlády, možnost využít potenciál ruské kulturní obce a vysoká koncentraci intelektuálů na jednom místě. Tato intelektuální diaspora bezpochyby měla vliv na život první republiky. A jaký vliv měla, podle vašeho názoru, Praha a Československo celkově na tak zvanou bílou emigraci? Pomáhalo jí rozvíjet se? Nahradila jí československá vláda ztracený majetek?

Víte, pro lidi z prostředí kultury, vědy nebo umění je nejdůležitější prostředí a možnost v něm obnovit nějaké prvky toho stylu a blízkého okolí, které měli doma. A tato možnost je samozřejmě velmi lákala. Hovořili jsme s vámi o tom, že úroveň koncentrace intelektuálního potenciálu v Praze v tomto období byla nejvyšší v Evropě. To ruské emigraci umožňovalo žít a rozvíjet se.

Je známo, a my jsme o tom nedávno psali, že se Masaryk snažil zachránit ruského teologa, otce Pavla Florenského. Československý prezident pro něho obstaral osvobození z GULAGu a povolení odjet s rodinou do Československa. Avšak Florenský odmítl. Špičky československé elity se tehdy usilovně snažily obstarat podporu a záchranu ruských intelektuálů a kultury.

S čím bylo spojeno odmítnutí Florenského opustit SSSR? Vždyť není příliš obvyklé, aby někdo odmítl osvobození z GULAGu. Přitom Pavla Florenského čekal tragický osud - byl popraven.

To byl možná jediný případ, kdy někdo odmítl vyjít na svobodu ze stalinského lágru. Florenskij byl věřícím, byla to jeho morální volba.

S čím byl spojen takový zájem Čechoslováků o ruskou inteligenci?

V první řadě si myslím, že tento zájem byl zasloužený. Na začátku 20. století v Rusku probíhal mimořádně bouřlivý, možné jeden z nejprogresivnějších intelektuálních procesů. Lidé s ním spojení byli opravdové osobnosti ve svých oborech. Bezpochyby byli nejlepší nebo jedni z nejlepších. Druhým momentem bylo, že Masaryk bezesporu přemýšlel o evropském sjednocení, o integrované Evropě.

Masaryk v sobě spojoval liberální hodnoty a hodnoty demokratického rozvoje. Země se v tu dobu prudce rozvíjela. On si byl vědom nedostatku kulturních intelektuálních kádrů a plně chápal jejich hodnotu.

Proč tedy skončila ruská akce?

Když se na přelomu 20. a 30. let vyostřila ekonomická krize, vznikly s financováním ruské akce objektivní problémy. K tomu, v Československu přišel k moci nový prezident, země se dostala pod tlak z jedné strany Německa a z druhé Sovětského svazu. Plus místní komunisté vyvíjeli tlak uvnitř republiky. V tu dobu se situace v Evropě měsíc od měsíce vyostřovala. Politické vedení bylo nuceno neustále balancovat mezi dvěma zly. V tu dobu z Československa odjeli ti nejobezřetnější ruští emigranti.

Když byla Česko-Slovenská republika okupována Německem, nacisté začali částečně pronásledovat představitele emigrace. Zejména ty, kteří se zapojili do odbojové činnosti. V roce 1945 přišla sovětská rozvědka NKVD, která všechny ruské emigranty definitivně „vyčistila.“ Někdo zemřel a někdo byl zavlečen do Sovětského svazu a zahynul tam.

Třeba generál Sergej Vojcechovský, jeden z vůdců bílého hnutí, zemřel ve Zvláštním táboře GULAGu v Irkutské oblasti. Přitom od roku 1921 působil na generálské hodnosti v československé armádě. V roce 1997 mu Václav Havel udělil in memoriam Řád Bílého lva a nazval ho národním hrdinou.

K podobnému docházelo ve všech koutech Evropy, které se dostaly do područí SSSR. Stejný osud čekal emigranty v Rize, ve Vilniusu, v Polsku...

A ruská inteligence, která žila v Praze v 20. letech, se chtěla vrátit do své vlasti?

Samozřejmě, na začátku 20. let ještě existovala naděje, že se bolševický režim dlouho neudrží. Ale koncem 20. let už bylo jasné, že k žádnému návratu nedojde. K tomu okamžiku už museli ruští emigranti uznat, že odjeli navždy.

Přesto se mnozí s tím nemohli smířit do poslední minuty. Filozof Ivan Ilin v 50. letech stále ještě někomu psát do Ruska, kdo by se měl po bolševismu zabývat obnovou země. Vždyť pro profesionála existuje jediný způsob jak přežít: přemýšlet, psát a doufat, že jeho práce budou číst, že jeho myšlení může být reprodukováno a přenášeno. Může to být falešná představa, ale umožňuje žít.

Mimochodem, v Praze byla vydána první kniha o sovětských pracovních lágrech - Koncentrační tábor: Rusko Ivana Soloněviče. V roce 1936 se poprvé objevila v češtině. Byly to první informace od svědka, který utekl ze stalinského SSSR. Je to zvláštní příběh. Panuje názor, že Soloněvič utekl, ačkoliv se to zdá málo pravděpodobné.

Uvěřili mu?


Myslím si, že mu nevěřili. Evropané si nemohl představit, že několik milionů lidí, bezmála všichni obyvatelé tehdejšího Československa, sedí v koncentračních táborech nebo pracují jako otroci na monstrózních stavbách komunistického režimu.

Jak dobře znají tyto filozofy a ostatní představitele ruské kultury v současném Rusku?


Pokud bych měl na vaší otázku odpovědět krátce, tak dnešní Rusko o nich nic neví. Dnes se v Rusku hodně naříká na „odliv mozků.“ Ale pokud jde o skutečný odliv, tak ten se uskutečnil právě po roce 1917. Tehdy došlo k záměrné deportaci velkého počtu lidí. Nejednalo se přitom pouze o filozofy, které režim mohl podezřívat, že mají zájem o nějaký ideologický vliv a moc. Ale vyhnáni byli vědci a lidé, kteří se jen chtěli zabývat svou prací.

Existuje takové výborné ruské přísloví: „Slyšel cinkání, ale neví, odkud přichází.“ To odráží současnou situaci. S perestrojkou se začaly vydávat práce určitých lidí, proto někdo slyšel nějaká jednotlivá jména. A odtud se vzal náš projekt.

Dali jsme si, metaforicky řečeno, cíl „vrátit Rusku jména.“ Vrátit Rusku ruské filozofy, kteří působili v první polovině 20. století. A rovněž ve druhé, protože mnozí neznají dokonce ty, kteří působili v Sovětském svazu.

Snažíme se nedělat akcent na jednu filozofickou školu, ale předkládáme expozici širokého kruhu absolutně různých filozofických myšlenek a doktrín. U nás budou ruští marxisté, teologové, představitelé vědecké filozofie, filozofie práva a filozofie psychologie. Dali jsme si za úkol co nejšířeji obnovit historickou paměť.

Nebudeme ale vydávat práce těch nebo oněch filozofů, naše série obsahuje knihy přímo o nich. Tedy, každý svazek jsou svým způsobem „vrátka“ k tvorbě určitého myslitele. Nevím o žádném podobném projektu ve světě. Po druhé světové válce v Japonsku podnikli něco podobného, ale tam obnovovali různá jména: filozofů, politiků a umělců. Mimochodem, jejich projekt měl obrovský úspěch.

My se však soustředíme pouze na filozofy a naše knižní série už sklidila kladné reakce.

_______________


Pjotr Georgijevič Ščedrovickij - expert na rozvojový management, problematiku regionální a průmyslové politiky, inovace a personalistiku; poradce generálního ředitele Federální agentury pro atomovou energii Rosatom, prezident Institutu rozvoje G. P. Ščedrovického; člen vedení fondu Centrum strategického vývoje Severozápad; zástupce ředitele pro rozvoj Institutu filozofie Ruské akademie věd; člen Rady klastru města Železnogors, člen expertní rady ruské vlády.

P. Ščedrovickij se narodil 17. září 1958 v Moskvě, v rodině filozofa a metodologa G. P. Ščedrovického. Absolvoval Fakultu psychologie a pedagogiky Leninova Moskevského státního pedagogického institutu. Doktorát získal na Vědecko-výzkumném institutu Obecné a pedagogické psychologie Akademie pedagogických věd.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy