Konec ruské akce. Rozhovor o ruské meziválečné emigraci v Československu

02. 04. 2013 | 11:20
Přečteno 5019 krát
Druhá část rozhovoru s Pjotrem Ščedrovickým o osudu ruské emigrace v Československu před druhou světovou válkou.

V polovině května bude pražskému publiku představena knižní série Ruská filozofie první poloviny 20. století - společný projekt Institutu filozofie Ruské akademie věd a ruského neziskového fondu Institut rozvoje G. P. Ščedrovického. Jedním z iniciátorů vydání série je Pjotr Ščedrovickij, zástupce ředitele pro rozvoj Institutu filozofie Ruské akademie věd, syn významného ruského filozofa sovětské éry Georgije Ščedrovického.

Pane Ščedrovickij, v první části rozhovoru jsme hovořili, že k „renesanci“ ruské kultury na české půdě v 20. letech došlo díky souhře celé řady okolností. Zmínil jste, že svou roli sehrál pragmatismus nové československé vlády, možnost využít potenciál ruské kulturní obce a vysoká koncentraci intelektuálů na jednom místě. Tato intelektuální diaspora bezpochyby měla vliv na život první republiky. A jaký vliv měla, podle vašeho názoru, Praha a Československo celkově na tak zvanou bílou emigraci? Pomáhalo jí rozvíjet se? Nahradila jí československá vláda ztracený majetek?

Víte, pro lidi z prostředí kultury, vědy nebo umění je nejdůležitější prostředí a možnost v něm obnovit nějaké prvky toho stylu a blízkého okolí, které měli doma. A tato možnost je samozřejmě velmi lákala. Hovořili jsme s vámi o tom, že úroveň koncentrace intelektuálního potenciálu v Praze v tomto období byla nejvyšší v Evropě. To ruské emigraci umožňovalo žít a rozvíjet se.

Je známo, a my jsme o tom nedávno psali, že se Masaryk snažil zachránit ruského teologa, otce Pavla Florenského. Československý prezident pro něho obstaral osvobození z GULAGu a povolení odjet s rodinou do Československa. Avšak Florenský odmítl. Špičky československé elity se tehdy usilovně snažily obstarat podporu a záchranu ruských intelektuálů a kultury.

S čím bylo spojeno odmítnutí Florenského opustit SSSR? Vždyť není příliš obvyklé, aby někdo odmítl osvobození z GULAGu. Přitom Pavla Florenského čekal tragický osud - byl popraven.

To byl možná jediný případ, kdy někdo odmítl vyjít na svobodu ze stalinského lágru. Florenskij byl věřícím, byla to jeho morální volba.

S čím byl spojen takový zájem Čechoslováků o ruskou inteligenci?

V první řadě si myslím, že tento zájem byl zasloužený. Na začátku 20. století v Rusku probíhal mimořádně bouřlivý, možné jeden z nejprogresivnějších intelektuálních procesů. Lidé s ním spojení byli opravdové osobnosti ve svých oborech. Bezpochyby byli nejlepší nebo jedni z nejlepších. Druhým momentem bylo, že Masaryk bezesporu přemýšlel o evropském sjednocení, o integrované Evropě.

Masaryk v sobě spojoval liberální hodnoty a hodnoty demokratického rozvoje. Země se v tu dobu prudce rozvíjela. On si byl vědom nedostatku kulturních intelektuálních kádrů a plně chápal jejich hodnotu.

Proč tedy skončila ruská akce?

Když se na přelomu 20. a 30. let vyostřila ekonomická krize, vznikly s financováním ruské akce objektivní problémy. K tomu, v Československu přišel k moci nový prezident, země se dostala pod tlak z jedné strany Německa a z druhé Sovětského svazu. Plus místní komunisté vyvíjeli tlak uvnitř republiky. V tu dobu se situace v Evropě měsíc od měsíce vyostřovala. Politické vedení bylo nuceno neustále balancovat mezi dvěma zly. V tu dobu z Československa odjeli ti nejobezřetnější ruští emigranti.

Když byla Česko-Slovenská republika okupována Německem, nacisté začali částečně pronásledovat představitele emigrace. Zejména ty, kteří se zapojili do odbojové činnosti. V roce 1945 přišla sovětská rozvědka NKVD, která všechny ruské emigranty definitivně „vyčistila.“ Někdo zemřel a někdo byl zavlečen do Sovětského svazu a zahynul tam.

Třeba generál Sergej Vojcechovský, jeden z vůdců bílého hnutí, zemřel ve Zvláštním táboře GULAGu v Irkutské oblasti. Přitom od roku 1921 působil na generálské hodnosti v československé armádě. V roce 1997 mu Václav Havel udělil in memoriam Řád Bílého lva a nazval ho národním hrdinou.

K podobnému docházelo ve všech koutech Evropy, které se dostaly do područí SSSR. Stejný osud čekal emigranty v Rize, ve Vilniusu, v Polsku...

A ruská inteligence, která žila v Praze v 20. letech, se chtěla vrátit do své vlasti?

Samozřejmě, na začátku 20. let ještě existovala naděje, že se bolševický režim dlouho neudrží. Ale koncem 20. let už bylo jasné, že k žádnému návratu nedojde. K tomu okamžiku už museli ruští emigranti uznat, že odjeli navždy.

Přesto se mnozí s tím nemohli smířit do poslední minuty. Filozof Ivan Ilin v 50. letech stále ještě někomu psát do Ruska, kdo by se měl po bolševismu zabývat obnovou země. Vždyť pro profesionála existuje jediný způsob jak přežít: přemýšlet, psát a doufat, že jeho práce budou číst, že jeho myšlení může být reprodukováno a přenášeno. Může to být falešná představa, ale umožňuje žít.

Mimochodem, v Praze byla vydána první kniha o sovětských pracovních lágrech - Koncentrační tábor: Rusko Ivana Soloněviče. V roce 1936 se poprvé objevila v češtině. Byly to první informace od svědka, který utekl ze stalinského SSSR. Je to zvláštní příběh. Panuje názor, že Soloněvič utekl, ačkoliv se to zdá málo pravděpodobné.

Uvěřili mu?


Myslím si, že mu nevěřili. Evropané si nemohl představit, že několik milionů lidí, bezmála všichni obyvatelé tehdejšího Československa, sedí v koncentračních táborech nebo pracují jako otroci na monstrózních stavbách komunistického režimu.

Jak dobře znají tyto filozofy a ostatní představitele ruské kultury v současném Rusku?


Pokud bych měl na vaší otázku odpovědět krátce, tak dnešní Rusko o nich nic neví. Dnes se v Rusku hodně naříká na „odliv mozků.“ Ale pokud jde o skutečný odliv, tak ten se uskutečnil právě po roce 1917. Tehdy došlo k záměrné deportaci velkého počtu lidí. Nejednalo se přitom pouze o filozofy, které režim mohl podezřívat, že mají zájem o nějaký ideologický vliv a moc. Ale vyhnáni byli vědci a lidé, kteří se jen chtěli zabývat svou prací.

Existuje takové výborné ruské přísloví: „Slyšel cinkání, ale neví, odkud přichází.“ To odráží současnou situaci. S perestrojkou se začaly vydávat práce určitých lidí, proto někdo slyšel nějaká jednotlivá jména. A odtud se vzal náš projekt.

Dali jsme si, metaforicky řečeno, cíl „vrátit Rusku jména.“ Vrátit Rusku ruské filozofy, kteří působili v první polovině 20. století. A rovněž ve druhé, protože mnozí neznají dokonce ty, kteří působili v Sovětském svazu.

Snažíme se nedělat akcent na jednu filozofickou školu, ale předkládáme expozici širokého kruhu absolutně různých filozofických myšlenek a doktrín. U nás budou ruští marxisté, teologové, představitelé vědecké filozofie, filozofie práva a filozofie psychologie. Dali jsme si za úkol co nejšířeji obnovit historickou paměť.

Nebudeme ale vydávat práce těch nebo oněch filozofů, naše série obsahuje knihy přímo o nich. Tedy, každý svazek jsou svým způsobem „vrátka“ k tvorbě určitého myslitele. Nevím o žádném podobném projektu ve světě. Po druhé světové válce v Japonsku podnikli něco podobného, ale tam obnovovali různá jména: filozofů, politiků a umělců. Mimochodem, jejich projekt měl obrovský úspěch.

My se však soustředíme pouze na filozofy a naše knižní série už sklidila kladné reakce.

_______________


Pjotr Georgijevič Ščedrovickij - expert na rozvojový management, problematiku regionální a průmyslové politiky, inovace a personalistiku; poradce generálního ředitele Federální agentury pro atomovou energii Rosatom, prezident Institutu rozvoje G. P. Ščedrovického; člen vedení fondu Centrum strategického vývoje Severozápad; zástupce ředitele pro rozvoj Institutu filozofie Ruské akademie věd; člen Rady klastru města Železnogors, člen expertní rady ruské vlády.

P. Ščedrovickij se narodil 17. září 1958 v Moskvě, v rodině filozofa a metodologa G. P. Ščedrovického. Absolvoval Fakultu psychologie a pedagogiky Leninova Moskevského státního pedagogického institutu. Doktorát získal na Vědecko-výzkumném institutu Obecné a pedagogické psychologie Akademie pedagogických věd.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

vždycky je to jak pro koho napsal(a):

Problém (pro Československo) bylv tom, že k nám, díky Masarykově autoritě našla cestu velká skupina ruských elit, ale žádní z ruských technických géniů. Ti šli rovnou do Ameriky.

Takže jsme měli svůj díl důstojníků carovy obrovské armády, kterých byla od Istanbulu po Paříž plná Evropa.
Jak poznamenává myslím Thurber, dělali většinou šoféry a taxikáře. Což v té době byla nóbl trafika.

Dostali jsme také velký podíl přemýšlivých, ale nepraktických hodných lidí, kteří nás v období krize nedostali o moc dál. Úloha kulturní inteligence v době, kdy si všichni utahují opasky a jsou naštvaní je držet se stranou.
Ochránit je před NKVD jsme je mohli asi jako židy před gestapem.
Vladimír Bystrov (vždycky jsem ho měl rád a vážil si ho) za to myslím dost nezaslouženě nazývá ČSR ustrašeným králíčkem.
Chápu jeho nestrávenou hořkost. Myslel jsem, že má tuhle problematiku zmapovanou.

V té době ale neměli jasno ani západní spojenci.
Opeací Keelhaul se na vydání ruských válečných zajatců do rukou Směrše velmi aktivně a ochotně podíleli. Někteří američtí důstojníci si potom požádali o přeložení domů ze zdravotních důvodů - měli stále zvednutý žaludek.
Zato Britové si při tom opět jednou užili svého oblíbeného mlácení pendreky a pažbami pušek, kterému se věnují, kdykoli přijde příležitost.
02. 04. 2013 | 12:16

gaia napsal(a):

tedy to CV toho Ščedrovickijského, obdivuji, co toho někteří lidé stihnou a že jim na to stačí ruský peďák.
A to má určitě nejméně druhou nebo třetí manželku a milenku navrch.

Rusko bude asi pořád země neomezených možností a ruskij čelověk něco jako Chuck Norris

Chucka Norrise nerozpláče cibule, Chuck Norris rozpláče jí!
02. 04. 2013 | 12:54

aga napsal(a):

http://www.novinky.cz/diskuse?id=314895&articleId=/domaci/297794-soveti-byli-v-roce-1989-pripraveni-pomoci-ceskoslovenske-opozici.html&sectionId=8

"Sovětská armáda byla na sklonku roku 1989, tedy v době, kdy vrcholily protesty proti vládnoucímu komunistickému režimu, připravena zasáhnout. Pokud by došlo k ozbrojeným střetům, postavili by se Sověti na stranu protirežimních sil. Uvádí to kniha historika Pavla Žáčka Vypovídat pravdu a nic nezamlčet, o níž informovala Česká televize (ČT)."

No to jsou mi ale věci. Pravdoláska měla okupanty na své straně. Kocáb se tedy vlísal do politiky kopáním do otevřených dveří, hrdina naší doby.
02. 04. 2013 | 13:02

Občan napsal(a):

V Paříži jich byly také mraky (v celé Francii asi 400 000!).
Na rozdíl od Masaryka je ale Francie neživila, takže buď nějak přežívali z úspor po chudinských penzionech a hráli si na "rentiéry", nebo - světe zboř se - dokonce pracovali. A protože většinou neuměli nic praktického, tak jako prodavači, nádeníci, zemědělští dělníci, v lepším případě jako řidiči. Ti šikovnější nebo ti, co měli nějaké konexe, kšeftovali - i s lidmi.

O ruských emigrantech ve Francii se zmiňuje i Remarque - nijak zvlášť pozitivně. Spíš s útrpností.

http://www.militaria.cz/cz/clanky/valky-a-valecnici/ruska-pomocna-akce-a-vsekozacky-svaz.html
02. 04. 2013 | 13:04

Občan napsal(a):

Jinak je Rusko zemí skoro stejně netušených možností jako ČR :o)))
Aneb z učitele přes atomovou energii "filosofem"...
02. 04. 2013 | 13:15

Občan napsal(a):

Pardon - http://ru.wikipedia.org/wiki/Щедровицкий,_Пётр_Георгиевич_(младший)
02. 04. 2013 | 13:16

Gobbo napsal(a):

ago
Už zase se rozvášňujete nad vystydlou polévkou. Kdo chtěl vědět, ví už dávno. Že o skutečnostech uvnitř tohoto teritoria rozhodují mnohem víc události na Maltě nebo v Reykjavíku než ty na Národní třídě prostě lidé raději zapomínají a věnují se každodennímu sběračství v kontejnerech.
02. 04. 2013 | 13:46

aga napsal(a):

Gobbo

Už jste zase osobní, směšné. Samozřejmě že jsem to věděl, povídal jsem si o tom třeba s Miroslavem Polreichem, který to publikoval myslím i na BL. Dávám to sem proto, že by mě zajímala Justí reakce. Přeci jen to trochu narušuje ty jeho kruhy, které se nám tu snaží věšet na nos.
02. 04. 2013 | 14:16

Jiří Just napsal(a):

aga: Když mi povíte, jaké "kruhy, které se vám tu snaží věšet na nos", narušuje Váš odkaz o publikaci někdejšího ředitele ÚSTR, třeba bych na oplátku mohl odpovědět :o)
02. 04. 2013 | 14:29

aga napsal(a):

Pane Juste

promiňte, ale mě zajímala Vaše reakce, ne odpověď - to je malý rozdíl. Spíše to mimoslovní sdělení. Vy na oplátku taky můžete má slova ignorovat.
02. 04. 2013 | 14:37

Gobbo, jako vždy paranoický napsal(a):

aga
Až zdejší editor za 5 let uzná, že sametová revoluce byla mezinárodně koordinovaným privatizačním komunistickým pučem (jako začal zničehonic používat bilderberg jako household word, ačkoli za jeho použití mazával), budete mu taky tleskat za nečekanou objektivitu?

To není osobní.
Je to prostě výhrada k stanovisku, které akceptuje šarády protistrany a neptá se, co znamenají.
Takže zastánce stanoviska akceptuje jejich předstih o tři tahy a nevinně se raduje, že zase uhádl to, co mu silou mocí sugerují.
02. 04. 2013 | 14:37

aga napsal(a):

Gobbo

Nechápu, proč jste na mě tak alergický, když jsme si vlastně tak podobní. Asi proto.

Mi přeci vůbec nejde o to, co plandá náhle procitnuvší Žáček, obvinit mě z toho, že mu tleskám za objektivitu, je už beze srandy paranoia.

Ale jestli vás to potěší, klidně uznám, že jste na rozdíl ode mne vždy tři tahy vepředu a já jsem jen prostý naivní neinformovaný pobíječ much. A když vynecháte mimoňské rozbory mé osoby, budu vás i nadále číst se stejným nelíčeným potěšením jako až dosud.
02. 04. 2013 | 14:41

Gobbo, ještě paranoičtější napsal(a):

Jste strašně nedůtklivý.
Nejsem o tři tahy napřed a tím méně se snažím rozebírat vaši osobu.
Jenom se pokouším větřit, co to medle nového zas vytahují z pece.
Když vám nějaká disentní sdělení prezentuje ČT, je to důvod povolit paranoie volný výběh.
Jsem se vás snažil přimět, abyste zkusil vypečené sdělení správně zařadit, určitě to dovedete líp než já.
Navíc musím na finančák a nechci veřejně formulovat své unáhlené doměnky.
Já vás rád čtu. Pokud se netváříte, že tam nejste.
02. 04. 2013 | 15:15

aga napsal(a):

Gobbo

Nedovedu to líp než vy. Jen jinak. Proto si vedle toho svého zařazení ještě tak rád doplním to Vaše. Rozšíří to spektrum.

Vy, connaisseur paranoi, mi budete vyčítat občasné mimikry ..
02. 04. 2013 | 15:24

Pepa napsal(a):

Pane Just,Cárské Rusko předalo nově rodící se společnosti obrovský deficit v podobě negramotnosti,zaostálosti a bídy dolních 100 000 000 obyvatel tehdejšího Ruska. Staré struktury se za podpory zahraničních interventů nerado vzdávalo moci, která jim zabezpečovala luxusní a příživnický život. Jeden z takových příživníků byl i bílý geneál Vojcechovský.Z Ruska neutíkali vlastenci, ale jen duchovní spodina,šmelináři a vlastizrádci.Rusko-Sovětský svaz dokázal odstranit za velmi krátkou dobu negramotnost a vychovat novou sovětskou inteligenci, která patří k světové špicce v řadě vědeckých oblastí.Podle vyjádření kancléřky Německa, Stalin (diktátor)dokázal vybudovat za velmi krátkou dobu jednu z nejsilnějších říší, kterou za špinavý dolar(kožich) psychopat a aloholik nechali rpzbít.Ten diktátor a sovětští vojevůdci se těší u ruského národa největší úctě.Ten" diktátor" patřil k nejlepším žákům- studentům, který měl obrovský přehled ve všech oblastech vědeckého a společenského života, včetně diplomacie.Američané měli také své gulagy.Byli v nich a jsou původní občané Ameriky a za 2.sv.války američtí Němci a Japonci.Jenže pan Just také práhne jenom po špinavém dolaru.Přeci nebude kritizovat chlebodárce.Kdyby nebyl ten "diktátor-Sovětskaja vlasť", tak pan Just ani pan Ščedrovickij, i já tady nejsme.
02. 04. 2013 | 15:34

Lila napsal(a):

Občan

Počátkem 20. let minulého století vláda ČSR přišla s nabídkou pro ruské studenty, vědce a zemědělce, že mohou u nás dokončit studia, pokračovat ve věděckých a pedagogických pracích, nebo mohou pomáhat zakládat ruská a ukrajinská školská zařízení všech stupňů. Na základě této výzvy (tzv. Ruská akce) přišlo do ČSR několik set ruských a ukrajinských demokratických vysokoškolských pedagogů a věděckých pracovníků, aby se podíleli na vzdělávání k nám pozvaných emigrantů z Ruska. (Podle vzpomínek pamětníků tyto školy vykazovaly mimořádně vysokou úroveň a měly výbornou pověst.)

Podle Vladimíra Bystrova se řada těchto pedagogů a vědců stala mimořádnými a později řádnými docenty a profesory čsl. vysokého školství nebo získala aprobaci pro působení na zdejších odborných školách a výrazně se prosadila ve výzkumné základně čsl. meziválečné teoretické i aplikované vědy.
V letech 1924-1925 vzniklo v Praze Obecně prospěšné česko-ruské profesorské družstvo, které postavilo v Dejvicích dvojdům (čp. 27-29) v tehdejší Bučkově - dnes Rooseveltově ulici. Říkalo se jim "profesorské domy" a v meziválečné Praze se těšily velké vážnosti.
Když v roce 1945 sovětská komanda zahájila pronásledování ruských a ukrajinských emigrantů v Československu, byla podle Bystrova většina mužů odvlečena do koncentračních táborů v SSSR. Po nástupu komunistů v roce 1948 byly pak jejich rodiny a ostatní zbylí původní družstevníci prověřováni akčním výborem českých komunistů a mnozí násilně vystěhováni politickou exekucí.

Asi větší štěstí měli ruští emigranti, kteří se usadili dále od Prahy. Ze svého dětství si pamatuji ruský manželský pár, oba lékaři, kteří si v předvečer 2. světové války postavili vilu v našem sousedství. Jedna z mých dětských kamarádek se jmenovala Taťjana, příjmení měla ruské a žila jen s matkou a babičkou, o otci nikdy nemluvila. V našem domě bydlela česko-německá rodina, která k nám přišla po Mnichovu ze Sudet, sousedé z druhé strany byli z Podkarpatské Ukrajiny. V ulici nechyběla Francouzka provdaná na konci války za Čecha a vojenské rodiny ze Slovenska, které v 50. letech vystřídaly rodiny prvorepublikového důstojnického sboru...
Ač šlo o společenství téměř mezinárodní, žádné sousedské třenice jsme neznali.
02. 04. 2013 | 16:05

Luba napsal(a):

No Pepo ... Vy jste dobrej.
Nebýt Vás, nikdy bych nezjistil, že severokorejština je tak podobná českému dialektu.
02. 04. 2013 | 17:19

Ambra napsal(a):

Všechny křivdy Rusům, které se snaží někteří lidé zde svalovat na Čechy, se rázem vynulovaly ruskou okupací v roce 1968. Já prostě stále nemohu pochopit, jak někdo může litovat jakékoli rusáky litovat.
Kdyby zbaběle z Ruska po občanské válce nezdrhli, tak Rusko mohli alespoň trochu zkulturnit. Ale prostě zaběblci emigranti - tak jako naši hlavně po roce 1968 - vždy jen uměli rozvracet jakoukékoliv celonárodní pochopení nebo odpuštění. Proto já všechny emigranty pokládám jen a jen za vychytralé zbabělce, s jejichž osudy je naprosto zbytečné se zabývat. A nemohou nikdy čekat nic jiného, než trest, který jim připravil například Stalin, když vyhrál válku.
(A myslím si, že takovýto vztah k českým emigrantům klíčí i u nás ve společnosti, jen se o tom ještě nikde nemluví, protože mstiví emigranti mají dosud v rukou u nás moc, která jim zde vůbec nepřísluší. O to hůře to s nimi může dopadnout, až jim jejich stáří nedovolí mocensky u nás ovládat významné posty.)
02. 04. 2013 | 17:58

Jiří Just napsal(a):

Ambra: Váš komentář je na úrovni Pepy, ale přesto mi to nedá: jak mohli státem deportovaní vědci neodjet z Ruska/SSSR? Jaký osud čekal ty, kteří v Rusku po bolševickém převratu zůstali nebo se do něho v naivní víře vrátili?

Dokonce muž Mariny Cvětajevové, Sergej Efron, který v emigraci pracoval pro sovětskou rozvědku, se po svém návratu do SSSR nevyhnul kulce. Stejně jako drtivá většina ostatních navrátilců.

Takové vynášení soudů od pivního stolu je opravdu nejlepší.
02. 04. 2013 | 18:13

pgjed napsal(a):

Emigranti z bolševického Ruska, to byla věru pestrá směsice. Mé zkušenosti s těmi, které jsem osobně znal, svědčí především o vysoké inteligenci a vysoké vzdělanosti jich samých i jejich potomků. A pak strach, že budou nuceni se vrátit. Nejenom po válce, kdy KGB za aktivní spoluúčasti Noskovské bezpečnosti odvlékala do gulagů celé rodiny, bez ohledu na to, kde a kdy se narodili a jakou mají národnost. (Hold soudruh Beneš se zasloužil o stát). Velmi podobný strach zavládnul po srpnu 68. Vím, že můj profesor ruštiny, národností Kalmyk, geniální šachista, a člověk přátelského srdce, se toho strachu léta nemohl zbavit. Naprosto kontrastní proti tomu bylo jednání jistého pana J...eva. Jeho otec zachránil holý život a do republiky přišel s legiemi. Hluboce zbožný, skromný, tvrdě celý život pracující člověk. Zato jeho syn se spřáhnul s KSČ natolik, že patřil k nejznámějším komunistickým darebákům na okrese. Lidé z jeho okolí dodnes nepochopili proč.
02. 04. 2013 | 18:14

Luba napsal(a):

Ambro,
byl snad Komenský zbabělec?
A co Masaryk? De Gaulle? Sikorski?
Ti všichni emigrovali, aby mohli za hranicemi připravovat osvobození své země od útlaku.

Stejné to bylo s ruskými emigranty.
To nebyla žádná ekonomická emigrace. Jim šlo o fyzické přežití.

Bolševici likvidovali všechny, které podezřívali z nedostatečné loajality k režimu, ať už byli vinní, nebo nevinní.
Vždyť se vraždili i mezi sebou ... povedení soudruzi.

Reaganova slova o SSSR coby "Říši Zla" se mi kdysi zdála nadsazená. S nástupem Gorbačovovy "glasnosti" a v letech následujících bylo stále jasnější, jak strašně soudruzi lhali, a jakých zvěrstev se naši osvoboditelé dopouštěli.
A to především na vlastním národě.

Emigrovat v letech bolševického teroru nebylo zbabělé, ale rozumné a zodpovědné rozhodnutí. Všichni emigranti, kteří za hranicemi uspěli a snaží se pomáhat své domovině si zaslouží naši úctu, a přispívají k vzájemnému porozumění mezi národy.
Možná jsou to vůbec ti nejlepší diplomaté a vyslanci.
02. 04. 2013 | 20:17

Ambra napsal(a):

Milí oponenti,
nějak přehlížíte skutečnost, že emigranty oslabené Rusko přesto porazilo Hitlera. Proto nechápu, čím tak podstatným bylo ochuzeno. když z něj NĚKTEŘÍ představitelé inteligence odešli. Patrně jedině tím, že nepobírali neúměrné platy za svou znalost čtení a psaní, zvláště když byla v Rusku po revoluci strašná bída. Já jsme dokonce přesvědčena, že kdyby tito prohnaní intelektuálvé v Rusku zůstali, tak by se Rudá armáda zastavila na hranicích a nás by tady všichni nechali v německém protektorátu. S tím, že také můžeme všichni postupně emigrovat.
Já prostě jssm dosud nenalezla jediný kladný rys na žádných emigrantech - a ruských zvláště - než vychtralost, touhu po penězích a neustálé morální kázání, jak je nějací darebáci vyhnali, protože takovým způsobem parazitovali na obyčejných ruských mužicích, že některým z nich už nebyl nikdo nic ochoten odpustit. Proto ze strachu museli z Ruska rychle tito lidé zdrhnout. A dělat z těchto netolerantních a mnohdy falešně nafoukaných intelektuálů, protože se vůbec mohli naučit číst a psát hrdiny, je stejná zaslepenost, jako nechávat naše české emigranty přes 20 let psát své nenávistné články do většiny médií. A to si myslím, že ruští emigranti byli ve své nenávisti ke všemu sovětskému mnohem tvrdší než naši emiganti ke všemu socialistickému. Nejsem proto schopna si představit, že by jakýkoliv emigant byl v čemkoliv alespoň minimálně objektivní a skutečně i tak vzdělaný, aby dokázal bez nenávisti posoudit historii alespoň trochu objektivně.
04. 04. 2013 | 13:29

Elena napsal(a):

Nemate pravdu Ambra,
Počas druhej svetovej, pravoslavne veriace, ktoré žili vo výhnanstve zriadili v emigracii zbierku medzi sebou, nasbierane peňaze poslali na Sibir tam kde sa výrabali tanky, za tieto prostriedky bola výrobena tankova divizia, došla do Berlina.
Tým že vojna bola vyhlasena za vlastinecku zorganizovala všeobecný odpor a patriotizm, ľudia nebojvali za Stalina a partiu ale za Rodinu-Mať.
04. 04. 2013 | 14:49

Luba napsal(a):

"... nějak přehlížíte skutečnost, že emigranty oslabené Rusko přesto porazilo Hitlera ..."

Cha, chá :)))

Kdyby "Třetí říše" vedla válku stejným stylem jako Sověti, už by dávno nežil jeden jediný Němec!

Před vypuknutím 2. sv. války nechal paranoidní psychopat Stalin povraždit 80 generálů z devadesáti a 4/5 důstojníků nižších hodností (jemu potenciálně "nebezpečná" elita armády).

Výsledkem bylo, že invazi nácků čelili v r. 1941 nezkušení a špatně vycvičení vojáci. Jediné, co měla Stalinova armáda lepší, než ta Hitlerova, byly tanky (těžký KV a střední T-34) - ale této jediné výhody neuměli ruští vojáci využít díky mizerné logistice a nezacvičenosti - tankisty se stávali obyčejní pěšáci po cca hodinovém školení.

Pro Hitlera hrál i "moment překvapení", kdy Stalin, uspokojený paktem Molotov-Ribbentrop a rozdělením sfér vlivu, nedbal informací vlastní rozvědky, že se Němci chystají SSSR napadnout.

"Velkou vlasteneckou" pak Rusové vedli pod tradičním heslem: "Nas mnóga". Ruským specifikem bylo, že v první linii byli před kulomety NKVD (russische Gestapo) hnáni coby "kanónenfuter" tzv. trestné oddíly, složené ze cca 3/4 z politických "zločinců", či z jinak nedostatečně poslušných otroků režimu (ti, co nestačili emigrovat), a z jedné čtvrtiny z obyčejných kriminálníků - měli se tak krví vykoupit z činů proti sovětské vlasti. Výhodou bylo, že když se nechali zastřelit od Němců, jejich pozůstalí po nich mohli dostat něco peněz.

Vojáci z trestných oddílů byli např. hnáni na německá minová pole, která tak svými těly "odminovali".

Ostatně - čísla o ztrátách protivníků při operaci Barbarossa
hovoří za vše:

Němci: 250.000 mrtvých, 500.000 raněných, 25.000 nezvěstných
Sověti: více než 1.000.000 mrtvých, 3.000.000 raněných, 3.300.000 zajatých

A co se týče poměru sil:
Němci: 3,9 milionu vojáků, 3 600 tanků, 4 400 letadel
Sověti: 5 milionů vojáků, 15 000 tanků, 40 000 letadel (z toho 11 400 bojeschopných)

Naštěstí měli Němci velké problémy s pohonnými hmotami a jinými surovinami, lidskými zdroji, drsnými klimatickými podmínkami a materiální základnou. A taky Hitler měl těch otroků k dispozici mnohem méně, než Stalin.

Co se týče technické invence a kvality zbrojní výroby, byli lepší Němci. Kvantitativně vítězili Rusové.

Diktatura může být někdy i výhodná. Např. za válečného stavu.
V době mírové je produktivnější demokracie.

Suma sumárum: Kdyby v roce 1917 v Rusku zvítězila parlamentní demokracie a stát by nebyl postižen politickými čistkami, hladomory i dalšími hrůzami, a emigrací, pravděpodobně by v konfliktu s nacistickým Německem na jejich straně nepadlo 40.000.000 lidí.

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/76991-rusko-prepocita-obeti-druhe-svetove-valky/?mobileRedirect=off

Ruský seriál "Trestný prapor":
http://www.youtube.com/watch?v=JybHGk7-ZS0
04. 04. 2013 | 15:01

Elena napsal(a):

Dodatok pre nick Ambra:
Predstavte si situaciu takých emigrantov ako pravoslavne veriace, ktoré boli nutene žiť vo výhnanstve a trpieť nazory a spravanie sa k nim Vám podobne smyšľajucich, byť trestanym len za svoj pôvod, národnosť, byť sovrenym medzi dvoma mlinskymi kameňmi, veru neni to ľahký život, porozmyšľajte Ambra a ospravedlnite sa.
04. 04. 2013 | 15:02

fedor napsal(a):

to Jiří Just
Děkuji pane Juste za tuto stránku historie ruské inteligence v Československu. Nejspíš jsem měl štěstí, na rozdíl od Pepy, že jsem měl tu čest setkat se s lidmi, kteří se v naší zemi živili od prvního okamžiku prací. Emigranti nebyli jen literáti, ale i technicky vzdělaní specialisté a dokonce i obyčejní občané, kteří tu zůstali po 1.světové, protože ztratili své příbuzné. Někdy v roce 1970 jsem osobně vezl jednoho ruského přítele na promoci jeho vnučky, která u nás vystudovala jadernou fyziku a je vynikajícím specialistou v oboru. Jiný příslušník ruské inteligence, žijící v našem městě byl jedním z nejlepších našich projektantů železničních mostů a jeho dcera prcovala dlouho ještě v důchodovém věku jako obětavá dětská lékařka. Většina z nich nedala ani před smrtí na Rusko dopustit, stejně jako většinou i jejich děti a zesměšňování Ruska či jeho současného prezienta jako si to dovolil kandidát na profesůru Putna, považují za urážku.
21. 05. 2013 | 23:57

fedor napsal(a):

to Luba
Zabloudím sem jen zřídka a to spíše ze zvědavosti, čím pan Just zaperlil. Musím přiznat, že se mi jeho stránky o ruské emigraci docela líbí a obsahově jsou velmi hodnotné.
Při tom jsem si všiml mimo jiné vašich replik, jež hodnotím stejně a doporučil bych jak ministru Schlafenbergovi, tak příštímu velvyslanci v Rusku dát si je za rámeček. Je tu však jeden velký problém. Současné disidentské společenství nesahá té minulé ruské emigraci v převážné většině ani po kotníky. Je škoda, že ještě nevynalezli vedle hledačky kovů také hledačku charakterů.
22. 05. 2013 | 00:25

outletczhrl napsal(a):

<a href=http://www.rehoboth.ab.ca/menu.asp>canada goose</a> pidpryjemtsiv http://www.rehoboth.ab.ca/menu.asp - canada goose jacket sale
25. 02. 2014 | 21:07

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy