Vyloučení nedopujících ruských sportovců z olympijských her ukazuje naší slabost.

Na postsovětském prostoru se události dost často opakují. Možná to je zvláštní aurou temného historického dědictví, možná za to mohou identickými problémy, které najdeme prakticky ve všech bývalých republikách SSSR bez výhrad. Nejde přitom pouze o represe nepoučitelných autokratů a následné revoluce. Opakují se události i komornějšího rázu.

Před čtyřmi lety se rozhořel politický skandál se sportovním pozadím. Evropský parlament a Spojené státy tlačily na Mezinárodní hokejovou federaci, aby odebrala Lukašenkovi světový šampionát. Západním politikům totiž došlo, že není asi příliš vhodné, aby se hokejové mistrovství konalo v zemi se silně problematickým přístupem k lidským právům.

O situaci jsem tehdy hovořil s běloruským politickým analytikem Alexandrem Klaskovským. Podle jeho slov politizaci šampionátu potřebují politici. Vládní i opoziční. Většina společnosti je apolitická a obyčejní lidé si přejí, aby se turnaj konal.

"Fanoušci jsou rádi, že budou mít možnost spatřit hvězdy světového hokeje. Myslí si, že není třeba míchat sport s politikou," popisoval Klaskovskij nálady v Bělorusku.

V květnu 2014 se mistrovství světa v ledním hokeji v Minsku uskutečnilo. Český tým se dostal do semifinále, ale na medaili nedosáhl. A Jaromír Jágr vyhrožoval, že dres národní reprezentace už nikdy neoblékne.

Prolomena byla také politická izolace Běloruska. Když situace na Ukrajině vypadala, že se vymyká absolutní kontrole, pod patronátem běloruského prezidenta proběhlo podepsání první minské dohody mezi Kyjevem a východoukrajinskými separatisty. Po půl roce se v Minsku sešli Angela Merkelová, Francois Hollande, Petro Porošenko s Vladimirem Putinem, a pokusili se znovu přimět bojující strany ke klidu zbraní.

Za zprostředkování zklidnění situace na východě Ukrajiny Evropská unie zrušila sankce vůči Minsku. A nikoho vlastně už ani nemrzí, že Bělorusko stále nezrušilo trest smrti.

Po čtyřech letech se sport a politika na postsovětském prostoru znovu setkaly. Ruským sportovcům hrozí, že na olympijské hry do Ria De Janeira pojedou v minimálním počtu.

Po nekonečné epopeji s vyšetřováním ruského dopingu se Mezinárodní olympijský výbor rozhodl, že na olympiádu pojedou pouze jednoznačně čistí ruští sportovci, a navíc ještě pokud si to jednotlivé sportovní federace budou přát. Britský deník The Daily Telegraph si tipl, že do Ria nepojede víc než 40 ruských sportovců.

Stopku zatím dostali všichni atleti, někteří pětibojaři, plavci, vzpěrači, fakticky většina veslařů. Seznam ruských person non grata na olympiádě se v příštích dnech ještě rozšíří. Logika zákazů je často nejasná. Svévole federací evidentní.

Když si například golfová federace usmyslí, že Maria Verčenovová je moc hezká pro olympiádu, s Riem se může rovněž rozloučit.

S dopingem se bojovat musí. Padni komu padni. Sport musí být čistý. Ať už to třeba znamená, že někdejší atletická královna Marion Jonesová skončí kvůli lhaní o dopingu za mřížemi. Boj s dopingem by však neměl být záminkou pro politické pikle.

Celá situace s vyloučením nedopujících ruských sportovců z olympijských her v Riu totiž vypadá jako pokračování politického konfliktu mezi Západem a Ruskem. A co hůř, vypadá jako neschopnost Západu čelit Rusku na mezinárodní aréně podle pravidel fair play.

Chtěli bychom ruský vliv zadržovat, ale nevíme jak. Neumíme využít naši hlavní výhodu - evropské hodnoty. Evropa ráda o nich hovoří, obhájit je před kritikou a bránit je před vnitřními i vnějšími útoky zvládá jen stěží. Místo toho Západ hledá „laciná“ vítězství nad ruským soupeřem.

Lacině vítězstvím je i selekce čistých ruských sportovců, kteří v celém spektáklu hrají pouze statickou roli rukojmích. Hlavní je ukázat, že umíme Rusko postavit do latě. Nebo si to alespoň myslet, než přijde další krize, další „Minsk“, který bez Moskvy nebudeme schopni vyřešit. Kvůli naší vlastní slabosti.

Bojujme s dopingem, ne s ruskými sportovci. Vraťme sport fanouškům a sportovcům. Nemíchejme sport s politikou.

_______________________________________________

< sexismus > Maria Verčenovová (nyní Balikojevová) se učila hrát golf v Karlových Varech. Před pár lety se o ní mluvilo jako o Anně Kurnikovové golfových greenů. A něco na tom bylo. < /sexismus >




(víc sexismu zde)