Česká média vyřídila zatím nedokončená jednání Evropské rady o rozpočtu EU na další sedmileté období (2014 - 2020) pouhým stručným popisem. Tedy popisem návrhů Evropské komise, prezidenta EU van Rompuye, dále toho, kdo na to měl kolik dát a kolik dát nechtěl, kolik kdo chtěl dostat a nedostal a podobně. Navíc to skoro vypadá, že naše média stojí v pozoru před Angelou Merkelovou. Česká mediální pravice totiž podivuhodně disciplinovaně přejala její tezi, že nedohoda není problém, že se vlastně nic nestalo.
Článek P. Kohouta „Dejme si oddych od daňové revoluce“ (HN 20. 11.) je výrazem naprosto programové vyprázdněnosti české pravice v podání jednoho z jejích „ideologů“. P. Kohout ani vláda v zásadě nechápou co se děje ve světě kolem nich i v naší zemi. A proč vlastně česká ekonomika klesá a klesá… U vlády se projevuje v její politice naprostá neschopnost zkombinovat racionálně odůvodněné rozpočtové škrty s brizantními opatřeními na podporu hospodářského růstu. Ve svém projevu ve sněmovně při nedávném projednávání zdražovacího (podle vlády: konsolidačního) balíčku jsem velmi podrobně hovořil o tom, jakým směrem by vláda měla zásadně změnit svou hospodářskou politiku a zejména daňovou politiku.
Provládní ekonomové – Páral, Zlámalová, Kohout a Kříž ad. – hecovali dlouhodobě Nečasovu vládu k nepromyšleným reformám, které jakoby vypadly z dílny sovětských úderníků, Korabelnikové a Stachanova. Rovněž stachanovci totiž plodili ohromné hromady výrobků, ale současně také hromady zmetků. Dnes mění naši ekonomičtí beletristé obsah svého psaní. Prý u nás neexistuje důvod pro blbou náladu, která ovlivňuje spotřební chování lidí i firem. Prý jsme na tom nepopsatelně výborně.
Článek P. Kohouta „Dejme si oddych od daňové revoluce“ (HN 20. 11.) je výrazem naprosto programové vyprázdněnosti české pravice v podání jednoho z jejích „ideologů“.
Hospodářství v recesi - V českých provládních médiích se na poměrně malém prostoru a mimo první strany objevila zpráva, že česká ekonomika je i ve III. čtvrtletí v recesi. Tentokrát je to meziroční pokles o 1,5 procenta. Pokrok je ale v tom, že provládní ekonomičtí beletristé již nezpochybňují ČSÚ, jako ještě v I. čtvrtletí, že to špatně spočítal. Teď už musí být i velmi zaujatému novináři jasné, že hospodářství padá…
O tomto víkendu se sešlo kongresové jednání nejsilnější vládní strany a schůze širšího vedení nejsilnější opoziční strany. Obě jednání, první svého druhu po říjnových krajských a senátních volbách, měla něco společného: ani jedna z těchto stran – nikdo z jejich lídrů a chytrých hlav – se nepokusil pojmenovat hlubinné trendy, které se kromě jiných faktorů podepisují na dramatickém poklesu politické síly ODS i ČSSD. Po sněmovních volbách se to projevilo u obou stran také v krajských volbách.
Po mém vstupu do vysoké politiky v roce 2005 se česká média bez výjimky, a to vč. médií veřejnoprávních, předháněla ve zveřejňování lží a v dehonestacích členů mé rodiny a mé osoby. Myslím, že žádný český politik – a to ani komunistický – nebyl dlouhodobě po sametové revoluci vystaven takové nenávisti médií. A k takové snaze médií i dnes, kdy se nepohybuji na vrcholu politické pyramidy, patří soustavně lhát o mé politické činnosti a jejích výsledcích. Nejde mně tentokrát o to, psát o Komárcích, Leschtinech, Mitrofanovech, Zlámalových a jiných novinářských šmocích. Chci psát o těch, kdo umožňují, aby tito lidé psali dlouhodobě lži zcela bez uzardění. A aby nemuseli vůbec „trpět“ korektivy, které např. německým či rakouským žurnalistům vymezuje legislativa jejich zemí.