V české politice se jak v médiích, tak mezi tzv. píáristy, pohybuje zvláštní typ lidí, kteří se vyznačují tím, že provozují jakýsi druh raketeeringu: způsobí problém a pak nabídnou jeho řešení. Vzpomněl jsem si na to při čtení dnešního článku MF Dnes, která píše o tom, že jsem údajně „zhrzený“, že jsem nedostal žádnou funkci a proto se teď vyjadřuji kriticky na adresu politiky vedení ČSSD. Že prý „zemanovatím“.

Tak po pořádku:

1. Na funkci předsedy ČSSD jsem rezignoval, neboť jsem cítil odpovědnost za výsledek voleb, sám po svém uvážení. Nikdo na mne netlačil, nikdo mi také nic nesliboval a já sám jsem jasně řekl, že po žádné funkci netoužím. Odmítl jsem nabídku funkce předsedy zahraničního či hospodářského výboru. Pokud by ČSSD vyjednala výbor rozpočtový, byl jsem připraven, pokud by mi to vedení ČSSD nabídlo, zastávat funkci jeho předsedy. Nermoutí mne to, že nejsem jeho předsedou, ale to, že rozpočtový výbor nevede sociální demokrat.

Neznámý poslanec ODS Kalouskovo řádění na úkor skoro všech, vyjma těch nejbohatších, jeho ekozakázky a další neprůhledné tendry, neohlídá. A zcela jistě nebude bránit před Kalouskem zájmy lidí, ale bude se s ním tahat o to, jak co nejvíce vyhovět pravicovému voliči a tedy přenést náklady reformy na obyčejné lidi.

2. Má kritika celého vedení ČSSD se týká především klukovského hašteření mezi politiky ČSSD, především pak vyvolávání vnitřních sporů tři měsíce před volbami a více jak půl roku před sjezdem. Lidé od nás chtějí, abychom hájili jejich zájmy a ne abychom vyháněli z ČSSD možná kontroverzní, ale nebojácné a pracovité politiky či vedli spor o návrat Jaroslava Tvrdíka. On sám je přece natolik soudný, aby stejně jako já vyvodil z výsledku voleb jako manažer kampaně svoji odpovědnost. Michal se Slávkem se musí dohodnout, a pokud toho někdo není schopen, neměl by vést válku přes média. Ta poškodí celou ČSSD. Když jsem stál v čele ČSSD, potíral jsem tyto praktiky a spory jsem se snažil co nejvíce tlumit. Na výsledcích ČSSD to bylo pozitivně poznat, i když mne to často stálo sebezapření, neboť podpásové útoky v médiích se týkaly i mne.

3. Je bohužel zřejmé, že se v tomto sporu angažují na jedné ze stran i lidé, jejichž praktiky dobře znám a kteří, ačkoliv měli pracovat pro ČSSD, prováděli politickou bigamii podporou Věcí veřejných. Jsem přesvědčen, že oním nejmenovaným zdrojem MfD „z vedení“, o který se článek opírá a který mluví o mé údajné zhrzenosti, je právě tento politický bigamista, Jaromír Soukup. Lidé, kteří s ním stále spolupracují, musí vědět, že v jeho zájmu není silná a sebevědomá ČSSD, ale naopak: ČSSD jako B tým VV.

4. Musím se smát pokrytectví Mf Dnes, kdy na jedné straně píše o mém „zemanovatění“ a přitom sama už několik týdnů žadoní o rozhovor se mnou. Pan Kubík by zcela jistě využil této situace, aby překroutil některé mé odpovědi tak, aby to vypadalo jako zemanovská kritika, tedy kritika zhrzeného muže, který nedostal funkci, po níž toužil. Protože, jak jsem výše vysvětlil, o funkce nestojím a zhrzený tedy nemám důvod být, vzali v MfD za tímto účelem zavděk mým rozhovorem pro HN, kdy jsem svobodně vyjádřil věcný, kritický názor na některé kroky a zároveň vyjádřil přesvědčení, že se to změní k lepšímu. Překroutili to v MfD za pomoci politických píáristů opravdu dokonale.

A na závěr: o objektivitě MfD svědčí, že zatímco před volbami jsem byl za hlavního podezřelého v kauze Pandur já (a to mělo vydržet až do voleb), dnes je to všechno jinak. A pozornost MfD je konečně upřena tam, kam v této věci má: k panům Bartákovi a Dalíkovi.