Projev k programovému prohlášení P. Nečase

10. 08. 2010 | 16:04
Přečteno 7300 krát
Dnešní jednání a hlasování o důvěře nové pravicové koaliční vládě, jakoby - s ohledem na počty mandátů vládních stran ve sněmovně (118 z 200) - prý nemá valný význam. Výsledek je předem jistý. Tahle úvaha je ovšem zcela chybná. Už dnes totiž začínáme formovat výsledek příštích sněmovních voleb, který – jak doufám – bude diametrálně odlišný od výsledku voleb do sněmovny na konci května.

Jestli měl někdo iluze o charakteru pravicové koalice a naivně si představoval, že je možné přece jen dosáhnout – změní-li se způsob komunikace – dobrých kontrolních pozic pro opozici ve sněmovně, nyní je již mít nemůže. Věřím, že u těchto lidí v opozičním táboře již došlo k vystřízlivění. Rozdělování funkcí v poslanecké sněmovně totiž proběhlo mnohem více nežli kdykoliv předtím ve znamení klientelismu, přidělování trafik potřebným, ba rodinného přístupu. To vše bylo jaksi překryto hlomozným, populistickým rykem o snižování počtu parlamentních funkcí, platů, počtu zahraničních cest, cest z Ostravska i privatizaci sněmovních nemovitostí do jistě ochotných, možná již předem připravených rukou. Musím říci, že ani s jedním z těchto úsporných opatření nemám problém, jen nechápu, proč se o tom tak dlouho mluví a proč se naopak nemluví o tom prvním problému. A teď ještě k tomu klouzavý mandát členů vlády.

Veřejnost od květnových voleb očekávala změnu. Změnu stylu politiky a také záchranu země před cestou do Řecka, před údajně hrozícím státním bankrotem. Chci gratulovat českým médiím, jak se jim podařilo přivodit v týdnech před volbami změnu ve veřejném mínění. Symbolem změny se tak stala strana recyklovaných politiků, TOP 09 a dále VV, politická odnož detektivní agentury ABL, nebo jak to expresivně vyjádřil (výstižněji bych to opravdu sám nedokázal) bývalý předseda ODS Topolánek, který VV charakterizoval jako: “mafiánský projekt pražské ODS“. Ve světě mediokracie není ovšem nic nemožné. Z bílé je možné udělat černou a opačně.

Nepochybuji o tom, že následující 4 roky budou pro voliče obrovským testem, velkou školou demokracie. Bude to mj. také o tom, aby si každý občan sám srovnal, zda chtěl od těchto stran údajné změny věcně právě takovou změnu, jakou mu tyto dvě strany během 4 let přinesou. O tom, že máme před sebou program nejpravicovější vlády v dějinách české a čs. republiky od r. 1918, o tom není sporu.

Vrátím se však ještě k Řecku, už také proto, že jsem tam na přelomu července a srpna strávil krásných 14 dní. Po pět let v Řecku v letech 2004-9 vládla pravicová Karamanlisova vlády. Vláda řeckých socialistů již deset měsíců uskutečňuje ozdravný program, a daří se jí v tom. Bývalý premiér pravicové vlády Karamanlis si nyní cynicky užívá - jak mi rozčarovaní Řekové říkali – na francouzské Riviéře a neprojevuje účinnou lítost nad tím, co se svou konzervativní stranou Nová demokracie natropil. Uskutečnění vládního prohlášení Nečasovy vlády může za 4 roky vést ke stejným důsledkům jako v Řecku také v naší zemi. Tedy k vážným rozpočtovým problémům země a k závažnému pnutí, konfliktům ve společnosti. Tuto vládu to, zdá se, nějak zvlášť netrápí.

Nová koaliční vláda chce být koalicí rozpočtové odpovědnosti, vlády práva a boje proti korupci. To jsou dobré záměry, krásná slova. Chci si všímat ve svém vystoupení především těchto hlavních cílů nové vlády. Vládní představitelé se tváří jakoby po předchozí čtyři roky v této zemi vládl někdo jiný, nežli dvě ze současných tří vládních stran. Pánové Nečas a Vondra hovoří např. o tom, že napříště zabrání nekalým praktikám na ministerstvu obrany, p. Bárta hovoří o rozhazování na ministerstvu dopravy za ministra z ODS Řebíčka. Pan Schwarzenberg mluví – v souvislosti se situací ve státním rozpočtu – o latríně, kterou je potřeba uklidit. Opravdu zábavné. Kde jste pánové po 4 roky byli, co jste dělali?

Pro úplnost připomenu, jak pánové z ODS a TOP 09 za poslední 4 roky hospodařili. V letech 2007 až 2009 navýšili deficit státu o 279 mld. a ještě stačili probendit dalších 146 mld. rozpočtových rezerv, které byly vytvořeny soc. dem. vládou v letech 2004-6. Souhrnně to znamená negativní vliv na dluh státu za 3 roky bývalé pravicové vlády ve výši 420 mld. Kč. Můžeme se dohadovat, kolik že ten schodek státního rozpočtu vlastně bude letos, když za letošních sedm měsíců dosáhl již 70 mld. Kč. Bude to 200 mld. Kč? Anebo „jen“ 180 mld. Kč? 600 mld. Kč deficitu a spálených rezerv rozpočtu za 4 roky vlády (min. Janota v posledním roce byl jen vykonavatelem vůle min. Kalouska), o tom nikdo jistě nepochybuje, to je pěkná porce. Řekněme, že polovina z toho jde na vrub dopadů krize. Ale ta druhá polovina, za tu přece nemohou sociální demokraté! O čem to svědčí? Žádnou zvláštní kompetentnost v rozpočtovém hospodaření republiky nelze od Nečasovy a Kalouskovy vlády v těch příštích 4 letech očekávat.

Oběti, které tato vláda žádá po širokých vrstvách lidí, po nízkopříjmových vrstvách a střední třídě, mohou přijít z velké části kvůli její nekompetentnosti vniveč. Co je zřejmé z vládního programu, koaliční smlouvy a také z vystupování jednotlivých členů vlády je to, že tato vláda nevnímá a snad ani nechce vnímat sociální realitu v zemi. Dnes se diví ostrým reakcím odborů, zítra se bude divit lidem v ulicích. Sociální střety jsou zřejmě nevyhnutelné, moudrý politik z nich nemá radost. Ba naopak. Snaží se jim zabránit.

Vláda chce respektovat zájmy velkých podnikatelských skupin. Obří ekologický supertendr, na který se těší několik zainteresovaných firem, přes jeho předvolební odmítání ze strany ODS a VV, bude. V kapitole zdravotnictví se skloňuje slovo hospodárnost, hovoří se o centrálních nákupech materiálu, ale ani slovo nenajdete o centrálních aukcích, nákupech léků pro státní a krajské nemocnice (jako např. v Dánsku). Úspory miliard možná desítek miliard Kč jistě nejsou v zájmu farmaceutických firem, chápu. Kultura a sport, to jsou ve vládním programu kapitoly plné beznaděje, zato církevní restituce, a to pravděpodobně na bázi zákona, který neprošel v minulém období a který předpokládá vyplácet z rozpočtu v příštích šedesáti letech 270 mld. Kč, ty budou.

Žádný předvolební slib není u koaličních stran tak posvátný, aby nemohl být kteroukoliv z nich opuštěn. ODS slibovala podporu stavebního spoření, to že zvýší daňové paušály živnostníků, že neklesne porodné, že udrží daně na současné úrovni (DPH zřejmě není daň?), že neuplatní opt-out v důchodové reformě vyšší nežli dvě procenta. TOP 09 podobně slíbila, že nestoupnou žádné daně, tedy ani DPH. A Věci veřejné, to je přímo přeborník v rychle zapomenutých slibech. Opravdu moderní, pružná a marketingově vyspělá strana. Mluvily a zapomněly na zavedení agenta provokatéra, na zvýšení firemních daní, na sloučení ministerstev obrany a vnitra (to byl opravdu úsměvný cíl), na vzniku jen jedné zdravotní pojišťovny, na postupném zrušení regulačních poplatků ve zdravotnictví.

Filosofie této vlády v oblasti ekonomiky je jednoduchá: škrtat, škrtat a zase škrtat. Vzpomínám v této souvislosti na kultovní film mého dětství: Knoflíková válka. Nebyl to sovětský, ale francouzský film. Tam vyhrával v hašteření dvou klukovských part ten, kdo té druhé partě odřezal více knoflíků. A také teď páni ministři soutěží, kdo více výdajů státu odřízne (mluví v této souvislosti o mase a sádle), tedy seškrtá. Pokud vláda věří, že škrtáním výdajů obnoví hospodářský růst, neskonale se mýlí. Ostatně podobnou cestou se vydala česká pravicová vláda již jednou v roce 1997. Výsledek: pravicová vláda tehdy udusila hospodářský růst, přivedla zemi k hospodářskému poklesu, byť v okolních zemích docházelo k růstu.

Ve vládním programu je naopak minimum opravdu prorůstových opatření. To konstatuji skutečně s bolestí. Co je však nejvážnější, to je otevřeně deklarovaný záměr vlády privatizovat některé systémy (už ne jako v 90. letech podniky) tedy důchodový systém, systém zdravotnictví a do jisté míry i školství. Stát jako by se měl stát jednou velkou konsolidační agenturou.

Reformy ano, šetřit ano, vážená vládo, ale je důležité vědět na čem šetřit. Vy chcete šetřit na lidech – nízkopříjmových skupinách a střední třídě. Daňová progrese je pro vás zakázaným, neslušným slovem. Resumé je pro mě jednoznačné: bohatí budou za čtyři roky ještě bohatší a chudí a střední třída chudší. Myslím, že vám ve vašem uvažování často splývají sociálně potřební, staří, nemohoucí s lenochy a nemakačenky. Chápu, tím je svět pro vás mnohem jednodušší.

Právní stát. Jistě další úctyhodná myšlenka vlády. Ministr dopravy se zmínil, že nejsou peníze na dopravní stavby. Dobrá. Hovoří o „vyhladovění stavebních firem“. Nevím, jak v jeho mateřské branži. Ale na úrovni státu (a věřím celý život, že nejen tam) platí stará zásada římského práva:“Pacta sunt servanda“. Smlouvy a to i na stavební práce zadané státem, je třeba plnit. Čekal bych, že pan ministr – chce-li věci opravdu od podlahy změnit – nastoupí poněkud jinou cestu. Cestu koncepčních změn v systému výkupu pozemků, v projektové přípravě, v otevření českého trhu stavebních prací zahraniční konkurenci. Předpokládám také, že o tom, které z 51 liniových staveb budou pozastaveny, nebude rozhodovat partikulární zájmy nebo např. los či nějaký ministerský papoušek, jehož zobák bude vytahovat z hromádky 51 lístečků lístečky těch staveb, v nichž se bude pokračovat, ale rychle dokončená vládní koncepce, ze které vyplynou priority výstavby liniových staveb. Chápu, tohle vše může – a to je opravdový reformní krok vlády – přinést plody ve formě reálných úspor nejdříve za dva či tři roky. Spíše však až tehdy, až p. ministr už nebude panem ministrem. Vím, že je to k p. ministrovi nespravedlivé, ale taková je služba státu.

A boj proti korupci? Tato kapitola vládního programu je pro mě největším zklamáním. Před čtyřmi roky pravicová koalice slavnostně vyhlašovala své záměry nekompromisního boje proti korupci. Jak to dopadlo, všichni víme. Bojuje se zatím bez zřejmého výsledku dál. Uvedu jeden příklad za všechny. V programovém prohlášení v lednu 2007 se pp. Nečas, Kalousek, Vondra, Schwarzenberg a Pospíšil a paní Parkanová zavázali, že jejich cituji „vláda připraví právní úpravu, která sjednotí pravidla pro realizaci veškerých výdajů z veřejných rozpočtů tak, aby byly uskutečňovány na základě jednotného principu a transparentních procesních pravidel, jež budou důsledně omezovat prostor pro korupci, klientelismus a protekcionismus“. Jednalo se o obecný závazek ze Strategie vlády v boji proti korupci na období 2006-11. Tato „Strategie“ měla být dle vládního programu Topolánkovy vlády „důsledně realizována“. Vláda 11.7.2007 ministrům Kalouskovi a Pospíšilovi a ministru vnitra uložila zpracovat tzv. protikorupční zákon. Poprvé přišel do vlády k projednání 8.10.2008, když do té doby byl již 6x posunut termín jeho projednání. Na stole ovšem v říjnu 2008 nebyl hotový návrh zákona, který by závazně sjednocoval a ukládal zveřejňování všech dotačních titulů státu elektronickou cestou a zaručil by tak maximální transparentnost v přidělování a čerpání státních peněz. Gesční minstr financí navrhl vládě zrušit záměr tento zákon zpracovat. Kuriózní je vysvětlení M. Kalouska, tohoto dlouhodobého statečného bojovníka proti korupci, proč navrhuje zrušení zmíněného úkolu: objevilo se, cituji“ množství kritických připomínek, které nelze vypořádat a také množství návrhů na zamítnutí schválení tohoto zákona“. A co druhý udatný protikorupční bojovník, p. ministr Pospíšil? Z jeho ministerstva přišly zásadní připomínky, o něž se ve svém kontumačním návrhu opíral ministr financí.

A teď budou totiž pánové uskutečňovat tentýž úkol. Cituji z dnešního vládního prohlášení: „Vláda bude usilovat o úpravu zákonů pro oblast dotací a grantů ze státního rozpočtu, kde budou stanoveny stejné principy jako u veřejných zakázek, tedy uchazeč o dotaci či grant bude povinen zveřejnit veškeré informace o své vlastnické, resp. ovládací (organizační) struktuře a osobách jednajících jeho jménem“….

A takto bych mohl pokračovat o dalších, nyní oprášených, předchozí vládou zrušených záměrech zákonů: o úpravě lobbyingu, o zavádění specializovaných soudních senátů a útvarů státního zastupitelství pro boj s korupcí. Že bych věřil, že to teď s vámi bude lepší, pánové z vlády, nežli v minulém období, tak to tedy nevěřím.

Suma sumárum: toto vládní prohlášení je svou filosofií natolik vzdáleno od mých představ a životních zkušeností, že jej nemohu podpořit. A ti, kdo jej mají uskutečnit jsou - podle mého názoru – nekompetentní a nedůvěryhodní. To je další důvod, abych hlasoval proti návrhu na udělení důvěry vládě.

(projev byl přednesen 10. srpna na jednání PS o hlasování o důvěře vládě Petra Nečase)

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy