Když někdy před sto lety vyzval na plesu v Brně jeden z předáků české sociální demokracie (a pozdější první československý sociálně demokratický premiér) Vlastimil Tusar k tanci paní místodržitelovou, byla to prvořadá společenská a politická senzace. V. Tusar tak srozumitelně vyjádřil i svůj politický postoj: pracovat v rámci existujícího systému a režimu co nejefektivněji ve prospěch lidí. A to na rozdíl od radikálů, pozdějších komunistických revolucionářů, kteří hlásali společnost bez šlechty, buržoazie a vykořisťování. Jak dopadl komunistický pokus o ideální společnost, máme ještě všichni v živé paměti.

Sociální demokracie po výsledku květnových voleb propadla v mnoha svých údech zbytečné panice. Jedno hubené vítězství ve 132-leté historii této strany je přece jen epizodou. Nemusí to nutně vyvolávat potřebu generální revize celé linie její vnitřní a zahraniční politiky, celého programu. Důvodem nízkého volebního zisku ČSSD v květnu bylo nezvládnutí závěrečné fáze volební kampaně (strašení řeckou krizí v našich podmínkách a dinosauři), kdy tato strana přestala i díky zdrcujícímu tlaku naprosté většiny médií představovat ve vědomí části svých potenciálních voličů společenskou změnu.

Je zřejmé, že jednotliví kandidáti na předsedu ČSSD budou v následujících měsících předkládat své alternativní představy vývoje sociální demokracie. Donedávna jsem považoval za největší hloupost politiku „dárkových balíčků pro premiéra Nečase“. Vůbec mě přitom nešlo o to, aby sociálně demokratičtí hejtmani s vládou nejednali. To, pardon. Šlo mně jen o to, aby nikdo ze sociálních demokratů s vládou nejednal v předklonu a to je veliký rozdíl.

Pak se objevila výzva za „slušnost v politice“. Co k tomu dodat? To překonalo všechny mé představy o politické hlouposti. Slušnost je vůbec výtečná myšlenka, zejména když politický soupeř sociální demokracie osnuje akce typu Krejčířova směnka (mající prokázat údajné spojení ČSSD s organizovaným zločinem), biolíh (při této vykonstruované akci policejního útvaru ÚOOZ bylo zatčeno několik zcela nevinných lidí jen proto, že to byli sociální demokraté), tzv. Kubiceho zpráva (bezprecedentní zásah policejní složky do volební kampaně čtyři dny před volbami), V. Jourová (byla zatčena ÚOOZ jen proto, že se mnou několik měsíců spolupracovala na MMR; dodávám, že i ona byla zcela nevinná), Budišov (pseudoaféra spuštěná několik dnů před senátními a komunálními volbami) atd... Sociální demokracie pod mým vedením nikdy neorganizovala proti svému soupeři či soupeřům podobné podpásové údery. Ani nezískala vládu nelegitimně, de facto v rozporu s výsledkem voleb jako Topolánkova vláda „získáním“ přeběhlíků z řad soc. dem. poslanců. Osud žádné ze soc. dem. vlád nezávisel na trestně stíhaném poslanci, jako tomu bylo po několik měsíců v případě k Topolánkově vládní koalici přeběhlého poslance Wolfa. Sociální demokracie nikdy nepoužívala k prodloužení existence své vlády „justiční mafii“, jejíž zákrok zabránil trestnímu stíhání místopředsedy Topolánkovy vlády Čunka. Za to všechno se má sociální demokracie omlouvat? To je směšné a trapné zároveň.

A já sám se mám omlouvat za přívaly lží, urážek a špíny, které pravice a jí sloužící média vylévala na členy mé rodiny a na mě? A co takové vajíčkové útoky ve volební kampani na mě a další předáky ČSSD, jejichž „spontánnosti“ se mohu jen smát. Dodnes tyto fyzické útoky na politickou konkurenci občanští demokraté neodsoudili. Je také zajímavé, že jedině voličská klientela ODS podle sociologických průzkumů většinově souhlasila s vajíčkovými útoky na ČSSD.

Mají oba hlavní protagonisté jistě ušlechtilé výzvy opravdu tak krátkou paměť, aby si nevzpomněli, že měsíc před květnovými volbami ČSSD musela zrušit svá dvě centrální turné ve zhruba 150 městech po celé republice? Připomenu, že důvodem bylo napadání těchto mítinků pravicovými bojůvkami. Jak mluvit o svobodě v této zemi, pokud nejsilnější politická strana v zemi nemůže svobodně pořádat své předvolební mítinky.

Nemám nic proti politice „úplného zapomenutí“ nebo chcete-li, co jsme si, to jsme si. Tahle politika je však svou podstatou úplně naivní. Pokud i v příštích volbách bude mít ČSSD dobrou šanci zvítězit a ustavit vládu, zažije úplně stejné podpásové útoky, jako před květnovými volbami. A spřátelených médií ČSSD asi nepřibude.

Překvapila mě slova J. Kohouta na sobotní programové konferenci, že je třeba dalších odchodů lidí z vedení sociální demokracie. Jiný z protagonistů kolaborační výzvy se sympatickým názvem již říká těm, kdo jej chtějí poslouchat, kteří konkrétně z dalších lídrů ČSSD by měli z vedení této strany odejít, aby se soc. dem. stala přijatelnou např. pro TOP 09. Svatá prostoto. Jakoby měla ČSSD personálních rezerv nekonečně. Je to ještě naivita? Ostatně před pár dny skončené parlamentní volby ve Švédsku, při nichž pravicový blok sice zvítězil, nemá však většinu v parlamentu, nepovede k přizvání švédské soc. dem. do vlády. O tom nikdo z pravice neuvažuje. A nebude o tom nikdy uvažovat ani u nás.

Slova J. Kohouta z konference ČSSD zveřejněná na serverech jsou zajímavá a pro mě zarážející. Mimochodem, pokud by ČSSD nedělala zcela standardní opoziční politiku vůči Topolánkově vládě, nestal by se ani J. Kohout místopředsedou vlády. Respektive, nevznikla by Fischerova úřednická vláda, vláda ve všech aspektech lépe hodnocená nežli její předchůdkyně. A hlavně vláda lepší pro lidi nežli její předchůdkyně.

Je to vůbec zajímavý politický postup v situaci, začínajících protestů odborářů se začít omlouvat i za to, co jsme neudělali. Přeji J. Kohoutovi dobrý výsledek ve volbách do senátu. S touto politikou, kterou dělá, však odhaduji jeho volební výsledek v Praze na 10 až 12%, protože pevné voličské jádro takové politice nebude rozumět. Bude-li mít J. Kohout lepší volební výsledek, pošlu mu rád láhev dobrého šampaňského ze své sbírky.