20. září tohoto roku přinesl server Aktuálně.cz článek Sabiny Slonkové „Chorvatská prokuratura zkoumá, zda Paroubek kryl zločin“, který je postaven na spekulaci o mém údajném policejním vyšetřování chorvatskou policií z důvodu krytí atentátu. Podle informací mých právníků se samozřejmě jedná o nesmysl, chorvatská policie pouze stejně, jako tak musí činit v obdobných případech i policie česká, prověřuje podání Mira Matijeviče, který vede dlouholetý osobní spor s Petrem Bendou. Že se jedná jen o další snahu pana Matijeviče šířit pomluvy, a že celá věc skončí odložením, je zřejmé i z dosud proběhnuvších soudních sporů v ČR, které skončily vždy v neprospěch pana Matijeviče.

Posledním rozsudkem ze dne 12. 7. 2010 pak Krajský soud v Ústí nad Labem zakázal Miru Matijevičovi zveřejňovat tato tvrzení, neboť konstatoval, že na základě provedených důkazů je zřejmé, že tato tvrzení Mira Matijeviče jsou nepravdivá a zasahují do soukromého i veřejného života pomlouvaných. Tento rozsudek již nabyl právní moci. Z veřejně přístupné databáze Policie ČR o hledaných osobách je navíc zřejmé, že pana Matijeviče hledá už i česká policie! (http://aplikace.policie.cz/patrani-osoby/PersonDetail.aspx?person_id=10140715100409)

Jak důvěryhodný může být člověk, který byl soudem usvědčen jako lhář a který se vyhýbá spravedlnosti?

Přes všechna tato fakta, kdy soud dospěl k závěru, že pan Matijevič lže a šíří pomluvy, média – naposledy Lidové noviny 24. září – tyto jeho lži nadále šíří a umožňují mu nejen porušovat české zákony, nerespektovat rozhodnutí soudu, ale také unikat před spravedlností. Otázkou také je, proč o těchto faktech – tedy o pravomocném rozhodnutí soudu, který označil informace pana Matijeviče za lživé a pomlouvačné, tak o skutečnosti, že je po panu Matijevičovi vyhlášeno pátrání – žádné z českých médií neinformovalo. Pokud tyto informace měli novináři k dispozici při psaní svých článků, a přesto je zamlčeli, aby zvýšili důvěryhodnost svých tvrzení (popřípadě aby se lži pana Matijeviče mohly dostat na titulní stránku, jako tomu bylo v případě Lidových novin), pak jednali hrubě neeticky a manipulativně. Pokud tyto informace k dispozici neměli a dali tak prostor k porušování rozhodnutí soudu ze strany člověka, po němž je vyhlášeno policejní pátrání, pak je to znakem jejich neprofesionality. V obou případech se však novináři podílejí na porušování zákona, čímž zásadním způsobem snižují důvěryhodnost své práce i médií, pro něž pracují.

Není to ale poprvé, kdy buď média jsou využívána zločinci, anebo média využívají zločince. Docházelo k tomu v minulosti vůči mojí osobě opakovaně, připomínám pomluvy Radovana Krejčíře vůči ČSSD z let 2005 a 2006, kdy hlavně MF Dnes tyto pomluvy šířila, aby se v čase prokázala nesmyslnost všech obvinění. Pak nastoupil Tomáš Pitr a nakonec tzv. Kubiceho zpráva. Ve všech těchto případech sehrála média velmi smutnou roli a dodnes nevím, kdo byl zneužit a kdo zneužíval. Je to v podstatě jedno, ať již to bylo tak či jinak, ať již v tom hrála roli hloupost, senzacechtivost, politika či dokonce peníze, vyplácené zločinci či politickou konkurencí novinářům, selhala – a případ s panem Matijevičem bohužel odhaluje, že stále selhávají – především česká média.

(článek byl otisknut v Lidových novinách dne 11.10.2010)