Ve středu jsem poslal do redakce Práva i jeho šéfredaktorovi článek, který je reakcí na dva silně osobní a s fakty zcela účelově nakládající články redaktora Mitrofanova. Nemám potřebu, ani žaludek na to, abych A. Mitrofanovi vracel jeho podpásové údery, lhaní, polopravdy a drby jichž užívá. Možná, že by se měl sám nad sebou zamyslet, zda se jeho vztah ke mně již nezměnil ze zášti, kterou léta projevoval, v patologickou nenávist.

Jestli to není jakýsi substitut jeho nenávisti, kterou posledních deset let (nejméně) trpí vůči M. Zemanovi. A měl by se také zamyslet, co proti tomu bude dělat? Není ostatně z redaktorů Práva sám. Je to politika redakce Práva, kterou tyto noviny vůči mně uplatňují již nejméně tři roky. To mi dnes ale nijak zvlášť nevadí. Nejsem již ve vysoké politice. Jen si říkám, proč to vlastně pořád ještě dnes dělají?
Pan Mitrofanov rád mluví o svobodě. Výborné téma! Nechápu tedy, proč vlastně Právo nezveřejnilo mou reakci. Že by pánům z Práva nešlo zase až tolik o svobodu, v tomto případě slova, jak sami říkají?

Dovolím si dát v tomto směru Právu za příklad pravicové Lidové noviny. Ty alespoň tu a tam – pokud napíši reakci na jejich úvahy – mé reakce zveřejňují. Možná, že Lidové noviny vědí – a je to smutné – o svobodě slova o něco více nežli Právo.

Jinak Právu děkuji za jeho redakční politiku vůči mně, kterou lze vyjádřit nejlépe autentickými slovy zástupce šéfredaktora: „o žádné články poslance Paroubka nemáme zájem“. Umisťuji tedy své články na internet, blogy, weby a urychlilo to mé předsevzetí ze země vydupat jediné (což je smutné, s výjimkou komunistických Haló novin nežijících z milodarů inzerce státních institucí) důsledně opoziční médium, kterým je portál Vaše věc. Právo, bohužel, takovým médiem není a asi ani nemůže být…

Uvádím můj článek nezveřejněný v Právu:
Používejme jen jeden metr na všechny!

Pan redaktor Mitrofanov před volbami do sněmovny patřil dlouhé měsíce, ba léta mezi největší „kritiky“ mé osoby. Tato kritika sklouzávala ovšem často do osobní záště, ba až do nenávisti. Pan redaktor šel až tak daleko, že se před volbami veřejně vyznal, že nebude kvůli mně volit ČSSD. Proto se nedivím, že nyní krátce po sobě publikoval hned dva povolební komentáře, které jsou opět plné polopravd a osobních útoků vůči mně (prý jsem šířil nadávky a drby, jsem hulvát a hrubián atd.) a polopravd. Chápu to i přes to, že opět nepředkládá – ostatně ani nikdy v minulosti to neudělal - pro svá obvinění žádné důkazy.

Nemohu však souhlasit s účelovou dezinterpretací některých faktů v článku „Vyvanulý sex-appeal“ (Právo, 19.10.2010), neboť takové překrucování reality není užitečné ani pro budoucnost ČSSD. Podle pana Mitrofanova je totiž hlavním faktorem úspěchu ČSSD v těchto volbách fakt, že jsem odešel z jejího čela, což se snaží dokumentovat na výsledcích ČSSD v Teplicích. Prý jsem podpořil ČSSD v Teplicích a v důsledku toho ČSSD v Teplicích také prohrála komunální volby. Jaká je ovšem realita?

ČSSD v Teplicích získala téměř 22 procent hlasů. Před čtyřmi lety to bylo necelých 20 procent hlasů. Nejsou to tedy žádné zázraky, ale ČSSD získala v Teplicích více než v předchozích volbách, a to o 2% a o 2 mandáty. Místo sedmi jich má devět. Ostatně, podpořil jsem před volbami také pana starostu Vinického v Bystřanech, což je předměstí Teplic a tam ČSSD získala přes 50 % hlasů.

Teplická ODS ve volbách v roce 2006 získala 47 % hlasů. Nyní to bylo 43,2 %, což znamená, že opět získala absolutní většinu v zastupitelstvu. Pan Kubera je politický soupeř, ale musím uznat, že je lidmi vnímán jako zřejmě nejlepší starosta ODS široko daleko. A není v Ústeckém kraji výjimkou. I v jinak levicové Kadani získal dosavadní starosta ODS přes 48% hlasů (!!).

Prostě, lidé starostu z Kadaně berou jako pro sebe užitečného člověka, a je jim vcelku jedno, že je v modrém dresu. A totéž platí i pro jiné úspěšné starosty v dresech ČSSD (Tachov – Macák, Příbram – Řihák) i dalších stran.

Pokud by měla platit teze pana Mitrofanova o neúspěchu ČSSD v Teplicích, pak je neúspěchem i výsledek ČSSD Praze. Tam z 15,9 % v minulých volbách vzrostl volební výsledek ČSSD na 17,9 %. Tedy také hra malých čísel, pokud jde o přírůstek hlasů. A ve srovnání s dosavadními dvanácti mandáty jich ČSSD má čtrnáct. A obě dvě pravicové strany TOP 09 a ODS mají dohromady 53,4 % hlasů (v Teplicích má TOP 09 a ODS dohromady 52 % hlasů). A jsou pražské městské části velikosti Teplic, kde ODS obdržela přes 40% hlasů, jako je Praha 6. Jsou jiné, menší jako Kbely či Radotín, kde si ODS udržela absolutní většinu. Záleží na výsledcích práce, které se starostům a radnicím těchto městských částí podařilo dosáhnout. A zda to bylo bez skandálů.

V jednom případě je nicméně novináři Práva vytvářen dojem, že se jedná o totální propad (Teplice). V druhém případě (Praha) se jedná o historický úspěch. A to při prakticky stejných přírůstcích procent i mandátů pro ČSSD. Oboje je prostě prohra, nic víc. Ani v jednom případě není důvod k oslavám, ani k harakiri.

Myslím, že důvodů volebního výsledku ČSSD v komunálních a senátních volbách je více a v mnoha případech se ukazuje, že je to bohužel vítězství obdobné tomu v květnových volbách, kdy je opět ČSSD ve velké části měst díky kumulovanému volebnímu zisku ODS a TOP 09 i dalších místních pravicových volebních stran odsouvána, ač vítěz voleb, do opozice. Tentokrát to však nebude možné svést na Paroubka. S jistotou nebude ČSSD v opozici jen tam, kde v zastupitelstvu existuje levicová většina. Pak si ČSSD může vybrat (Prostějov, Příbram, Tachov, severomoravská města).