Už před pár týdny jsem předvídal, že na jaře nastanou pro Nečasovu vládu kritické dny. Zejména střední vrstvy, které po mediální masáži Řeckem a dinosaury, opustily v květnových volbách sociální demokracii, se cítí oblafnuty. Oblafnuty stranami vládní koalice, zejména občanskými demokraty a Věcmi veřejnými. Především tyto dvě strany dělají po volbách něco zcela jiného, nežli před volbami říkali lidem. Sehráli s lidmi za pomoci ke všemu ochotných médií obludnou šarádu.

To, že lidé očekávali od vlády něco úplně jiného, nežli co dnes říká a dělá (i když největší zhůvěřilosti chce vláda dělat až v příštím roce), se promítlo již ve výsledku senátních a komunálních voleb. ODS oproti výsledku sněmovních voleb sice neoslabila, ale oproti roku 2006 oslabila fatálně. Věci veřejné zcela propadly, jejich volební výsledek byl zcela zahanbující. A TOP 09 sice jakž takž určitý výsledek uplácala, ale ten jen největší optimista může hodnotit jako úspěch. Úspěch prostě vypadá jinak. TOP 09 nicméně zůstává zcela konzistentní ve svých sociálně zcela bezohledných programových přístupech. A je zajímavé, že jistá část české společnosti tuto politiku opovrhující solidaritou vděčně přijímá. V sousedním Německu s podobným programovým asociálním, ba až protisociálním přístupem byla politická strana velmi úspěšná za éru Spolkové republiky pouze jednou. Byla to FDP v minulých volbách do Spolkového sněmu. Za rok a čtvrt, které od těchto voleb uplynuly je pozice německých liberálů silně oslabena. A vládní koalice by dnes v Německu výrazným způsobem prohrála volby.

Očekával jsem, že jakmile začnou asociální kroky vládní koalice dopadat – někdy v březnu, dubnu příštího roku – reálně do života lidí, politická podpora vlády a nejméně dvou koaličních stran (VV a ODS) se zhroutí. Tehdy nastane čas k zoufalým činům, srovnatelným s tím, k čemu byla nucena přistoupit ČSSD v červnu 2004 po děsivě prohraných Evropských volbách. Nejohroženějšími muži ve vládě se stanou její špičky: Nečas a John. A ty bude následovat kompars několika dalších odvolaných ministrů, neviditelných a neúspěšných ve své činnosti.

Monumentální skandál ministra Drobila je jen katalyzátorem rozpadu politické pozice vlády a koaličních stran.

Pokud premiér Nečas nebude konat okamžitě a nepřistoupí k odvolání ministra Drobila, bude to oslabení zejména ODS a Věci veřejných dále akcelerovat. A ČSSD bude požadovat hlasování o nedůvěře vládě. A vláda a koalice se budou propadat do bahna nedůvěry české společnosti. V logice vývoje pak dojde k významným zásahům do struktury vlády mnohem rychleji.

Upřímně, ani okamžitý odchod ministra Drobila vládě mnoho nepomůže. Uchrání ji před nejhorším, ale celá krize se jen odloží.

Vláda nemá před sebou dobré dny…