Česká republika v krizi II. - Krize politické elity

10. 09. 2012 | 12:00
Přečteno 2566 krát
Vláda se při svém vzniku mohla opírat o nevídanou politickou většinu ve sněmovně, tvořenou 118 poslanci. Z nich ovšem významnou část tvořilo 26 poslanců zvolených za Věci veřejné, zvláštní politický útvar vzniklý – jak to trefně vyjádřil v únoru 2010 M. Topolánek – jako „mafiánský projekt části pražské ODS.“ Tato podivná strana přišla s populistickými hesly boje proti korupci a proti dinosaurům. Aby pak s těmi hlavními korupčníky a dinosaury z ODS a TOP 09 podle očekávání uzavřela vládní koalici. Odstoupil jsem ihned po volbách v květnu 2010 z funkce předsedy vítězné ČSSD, abych české veřejnosti i sobě ušetřil trapnou šarádu. Ta by spočívala v tom, že bych byl nucen o případné vládní koalici jednat s Věcmi veřejnými, tedy s tandemem politických dobrodruhů John – Bárta. To byli a jsou pro mě lidé z jiného světa. Ostatně, byl při těchto námluvách trapně odmrštěn.

A ještě bych poskytl Nečasovi a Schwarzenbergovi dobrou záminku k tomu, aby mohli kdykoliv v dalších měsících ve střetech s V. Bártou, jež ve vládě nastaly, tvrdit, že zabránili nejhoršímu. A tím nejhorším by byla spolupráce Paroubek – Bárta. Při každé krizi vlády s bártovci, která nastala až do jejich konečného vytěsnění z vlády, by jen Nečasové a Kalouskové lomili rukama a tvrdili by, že tento očistec, který prožívají, je nutnou daní za to, že zabránili spolupráci Paroubek – Bárta. Takhle je to jen a jen jejich plná politická a morální odpovědnost, oni věděli, kdo a co Věci veřejné jsou a proč s nimi koalici uzavírají. Šlo jim jen o moc.

Koaliční smlouva a vládní prohlášení Nečasova kabinetu byly podivnou směsicí slibů, které byly komprimátem těch nejasociálnějších záměrů obsažených v programech tří vládních stran.

Vládní koalice se nepokusila vůbec o zpracování nějakého materiálu koncepčního charakteru „Quo vadis, Česká republiko“. Tedy jinak řečeno, strategie rozvoje ČR, obdobné té, kterou schválila má vláda v polovině roku 2005. Česká pravice tedy vlastně neví, kam směřuje, není schopna deklarovat své hlavní politické cíle. Ty lze pouze odhadnout z dílčích kroků a z prosazovaných zákonů, především pak v hospodářské a sociální oblasti. Vláda pokračovala v dalším přesunu daní z přímých do nepřímých (zvyšování sazeb DPH, zatím však v tomto roce bez očekávaného přínosu v daňových příjmech) a tedy v růstu drahoty. Vláda přistoupila k decimaci veřejné správy: snižováním platů veřejných zaměstnanců a v některých oblastech jejich masivním propouštěním (policisté). Zdá se, že ideálem vlády je privatizace řady veřejných služeb. V případě Úřadů práce se to povedlo již téměř dokonale. Vláda již v tomto volebním období není schopna prosadit svůj sen o privatizaci některých klíčových nemocnic (Na Homolce, Bulovka, Thomayerova nemocnice a porodnice V Podolí). Ve finanční spoluúčasti pacienta – tedy zejména největších příjemců zdravotní péče, kterými jsou senioři a rodiče dětí vláda postoupila nesmírně daleko. A tak desítky tisíc důchodců řeší Sofiinu volbu, na čem ušetřit peníze a vyjít s důchodem. Zda na zdražujících se lécích, či na zdražujících se potravinách. Jinak řečeno, což často odpovídá realitě, zda zemřít hlady nebo proto, že nebudu mít k dispozici finančně náročné, avšak životně potřebné léky.

Ministři Nečasovy vlády v naprosté většině postrádají pro výkon svého úřadu potřebnou kvalifikaci. Nemají ve své naprosté většině vynikající řídící zkušenost ve veřejné správě nebo výtečnou manažerskou zkušenost ve firemní sféře. A nejsou ani ve zdrcující většině vynikajícími odborníky ve „svém“ oboru, v rezortu, jehož jsou ministry.

Politická elita země se ve velké většině – včetně velké části opozice – pohybuje v úplné odtrženosti od problémů obyčejných lidí. Lídři nejvýznamnějších parlamentních stran – vládních a ČSSD – nebyli nikdy v praktickém životě (Nečas, Schwarzenberg, Peake, Sobotka a Hašek). Jistou výjimkou je jen M. Kalousek, který se ale rovněž pohybuje již 20 let v politice.

Přirozený výběr vedoucích funkcionářů, reprezentantů v politických stranách je silně deformován.

Probíhá

a) v TOP 09 a VV (včetně jejich derivátu LIDEM) jen prezidiálními rozhodnutími lídrů těchto stran

b) v případě dalších parlamentních stran (ODS, ČSSD) na základě rozhodnutí stranické oligarchie v krajích. To v obou stranách ČSSD i ODS, kde jsou silné reprezentace v krajské politice, de facto znamená uzavření, zapouzdření politických reprezentací těchto stran, bez uplatnění přirozeného výběru. Tomu nahrává málo četná členská základna. Malý počet členů těchto stran, plánovitá snaha o umrtvování stranického života a jeho zužování jen na „zajišťování většin“ pro nejrůznější typy politické manipulace. Cílem manipulátorů je dosažení co největší stability funkcionářských kádrů. Značná uzavřenost politických stran a manipulativní prostředí v nich odrazují od působení ve „velkých“ stranách (mluvíme o členstvu o četnosti nějakých 25 000 až 30 000 stranících) talentované mladé a mladší lidi a lidi s vyšším společenským statutem, kteří by byli pro českou politiku přínosem.

Velkým problémem je provincionální charakter větší části politických elit, malý mezinárodní rozhled velké části politiků, kteří působí v centrální české politice. ODS dlouhodobě prostoupená eurofobií (stejně tak, a nepochybuji, že čistě účelově, je jí prostoupena také KSČM), celá česká pravice odporem k novým hospodářským velmocem, zejména pak k Číně a Rusku. Zdá se, že velká většina české politické elity vůbec nechápe svět, nemožnost vyhnout se hlavním globálním trendům ve světové ekonomice. Ideál průměrného českého politika (snad s výjimkou části politické reprezentace ČSSD) je uzavřený český dvoreček bez vlivu nějakých světových témat a globalizace. Je to sen, který v Evropě skončil s koncem Belle Epoque a možná již dříve.

Nízká úroveň českého parlamentarismu je nezbytným důsledkem deformovaného výběru kádrů. V české politice chybí více lidí z akademického sektoru, odborářských předáků, osobnosti z neziskového sektoru, ale také třeba vynikající právníci. Tedy lidé, kteří by dokázali pozvednout dnešní nízkou úroveň parlamentních debat.

Vládní strany nejsou schopny přistoupit ve sněmovně na debatu v nejzávažnějších otázkách života země. Vlastně umožní debatu jen tehdy, když musí – v případě státního rozpočtu a při hlasování o nedůvěře vládě. Vlastně přesněji – umožní v podstatě monolog opozice.

Ve sněmovně se vládní strany systematicky vyhýbají debatám o jakékoliv problémovější otázce (vztahy v EU, hospodářské problémy země, aktuální velká pochybení vlády a jejích ministrů atd.).

Ve sněmovně ministři pohrdají interpelacemi a systematicky snižují – za velké pomoci nepluralitních médií – význam interpelací poslanců. Takový ministr vnitra Kubice se za rok a půl, co je ve své funkci, neobtěžoval ani jednou jedinkrát poslaneckých interpelací zúčastnit. A česká média takový arogantní přístup zcela ignorují. Ministři si dávají záležet, aby jejich účast na interpelacích byla co nejméně pravidelná.

V poslanecké sněmovně téměř chybí věcně i formálně zajímavá debata, podobná „Question time“ z britské Dolní sněmovny. Projevuje se neschopnost významné části poslanců vystupovat vůbec anebo dokonce improvizovaně (často to neumí ani v jednom tématu).

Média o parlamentních debatách (zj. tištěná) nezveřejňují vůbec nic zajímavého z debat, pokud se tam vůbec něco zajímavého objeví. Tištěná média mají snahu vše ve sněmovně bulvarizovat: kdo koho urazil, kdo při jednání spal, kdo byl opilý, špatně oblečený atd. Přístup velké části sněmovny, vycházející z pohrdání vlády sněmovnou kombinovaný s bulvarizujícím přístupem většiny médií, vede k tomu, že profese poslance a ministra jsou ve společnosti na nejspodnějších příčkách hodnocení profesí.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy