Už opět některá média – shodou okolností opět Blesk a Lidové noviny – řeší to, zda je hodně či málo 77 tisíc čistého příjmu, jakou část z těchto 77 tisíc na co asi tak vydávám a zdá se jim podivné, že ČSSD vypsala výběrové řízení na auta pro své představitele. Protože na rozdíl od „Volvolánků“ nemám co tajit, opět zopakuji fakta, která se některým novinářům nelíbí a tak je kroutí k nepoznání.


1. Poslanecké náhrady jsou integrální součástí příjmu poslance, nelze je od něj oddělit. Slouží k náhradám výdajů, které jsou spojeny s funkcí poslance, tj. vedle cestovného také na ubytování, reprezentaci, stravování. A je to tak nejen v mém případě, ale u všech členů Poslanecké sněmovny. Prokázal jsem jako žádný jiný český politik, že i ze základního poslaneckého platu bez těchto náhrad jsem schopen uhradit všechny své závazky. Informoval jsem o tom již na dvou tiskových konferencích. Některá média ovšem nechtějí sdělená fakta vnímat.


Můj celkový příjem z Poslanecké sněmovny, který přichází každý měsíc na můj osobní účet činí 77 400,- Kč čistého. Za rok tedy obdržím zhruba 930 tisíc Kč. A pokud jde o reálné, každý měsíc se opakující výdaje moje a mého syna Jiřího, jsou následující:


Logicky z toho vyplývá, že můj syn Jiří bude splácet hypotéku na byt, ve kterém bydlí. Protože užívá auto na leasing, přebírá i splácení poloviny leasingových splátek. Na mne tedy zbývá měsíčně splácet 15 500,- Kč, za rok pak 186 000,- Kč. To by znamenalo, že mně na ostatní výdaje nejrůznějšího charakteru, včetně reprezentace, oblékání či stravování, zbývá téměř tři čtvrtě milionu korun. Z této částky bych si mohl dovolit splácet i hypotéku na byt, pokud by např. podnikání mého syna nebylo v příštích měsících či letech tak úspěšné, jak se zdá nyní.

2. ČSSD mi zatím poskytuje pouze zajištění dopravy, neboť jako předseda ČSSD cestuji prakticky stále i mimo svůj poslanecký kraj, po celé ČR, a na tyto cesty by vzhledem k jejich frekvenci opravdu náhrady pro řadového poslance nedostačovaly. O dalších náhradách ze strany ČSSD jsem si přečetl pouze v médiích a proto o nich nebudu spekulovat. Nicméně v této věci zdůrazňuji, že jako první to byla ODS, která svému předsedovi poskytla plat a zajištění dopravy, nikoliv ČSSD. A já si myslím, že je správné, že předseda každé parlamentní strany má svůj plat od této strany, nemá-li jiný příjem, např. jako člen vlády. Podobně se zachovala svého času i Unie svobody, která vyplácela svou předsedkyni Hanu Marvanovou a nikdo z médií na tom nespatřoval tehdy nic nestandardního. Je pouze věcí ČSSD, zda k takovému kroku přistoupí a já chci zdůraznit, že takové řešení není na rozdíl od jiných řešení na úkor daňových poplatníků. Zatím chci říci to, k čemu nikdo z médií nemá „odvahu“: rok, po který pracuji jako předseda ČSSD, jsem nepobíral od ČSSD žádný plat. Po urážlivé a zcela dehonestující debatě na toto téma v médiích však musím sdělit, že žádný plat pro sebe - i kdyby o něm Politické grémium ČSSD rozhodlo - nepřijmu. Nepřišel jsem do politiky vydělávat. A je mi úplně jedno celý rok, že mám ze všech členů Politického grémia ČSSD zřejmě nejnižší příjem. Můj výkon to nezmění. Mám dostatečný příjem ke svému životu. Uvědomuji si totiž, že drtivá většina mých spoluobčanů má podstatně nižší příjem nežli já.

3. Zakoupení vozů pro využití v rámci ČSSD je mnohem standardnější a transparentnější, než aby vozový park představitelů demokratické strany byl zajišťován prostřednictví podivných prodejů od kamarádek a kamarádů, jako je tomu v případě předsedy ODS. Výroky, které Lidové noviny použily paradoxně na obhajobu ODS, že totiž ODS má o dopravu svých stranických představitelů postaráno, chápu jako důkaz úrovně a politické předpojatosti autorky článku. Postaráno je totiž tak, že jim auta platí daňoví poplatníci coby ministrům, náměstkům či šéfům dalších úřadů, které ODS stihla v rámci „noci dlouhých nožů“ obsadit. Popřípadě je zajišťují různí kamarádi za podivných okolností, jako je tomu v případě pana premiéra. Taková praxe čpící korupcí není ve stylu ČSSD. Zajímavé by také bylo, budou-li Lidové noviny zjišťovat, zda např. ministři Topolánkovy vlády, jedou-li např. na stranickou akci, jedou jiným, nežli vládním vozidlem anebo za své, či stranické peníze.

Z výše uvedených faktů považuji spekulace kolem mých příjmů a výdajů za účelové, jejichž smyslem je poškodit mou osobu a se mnou i celou ČSSD za každou cenu. Nevšiml jsem si, že by podobně transparentně postupovali představitelé vlády, z nichž někteří ani do dnešního dne nebyli schopni předložit veřejnosti svá majetková přiznání. Jen připomínám, že majetková přiznání všech poslanců ČSSD jsou již několik týdnů veřejnosti přístupná.

Jak vidíte, ze strany bulváru a pravicových médií se může jednat o hloupost či špatný vtip, anebo o cílevědomou snahu ČSSD a mě poškodit. Protože když se lidem s běžným příjmem začne vyprávět, že někdo nevyjde s téměř 80 tisíci Kč, tak se nutně naštvou. To samozřejmě bulvár a pravicová média také ví, proto lže a hraje na to. Lidi lze snad jednorázově oklamat, nevěřím tomu, že je možné je trvale obelhávat.

Je otázka, zda je úkolem novinářů informovat a komentovat reálné děje, anebo je zkoušet vyvolávat. Zkrátka, když nejsou po ruce skandály, události si vymýšlejí. A k tomu, bohužel, některá média sáhla.