Dnes navštíví poslanecký klub ČSSD ekonom Jan Švejnar, jehož jméno zaznívá od některých politiků vládní koalice jako jméno možného protikandidáta Václava Klause na post prezidenta republiky. Bude to debata zajímavá. A to hned z několika důvodů. Především proto, že z mnoha hledisek je pro nás Jan Švejnar mnohem přijatelnějším kandidátem, než Václav Klaus. Proč?

Jan Švejnar, profesor ekonomie Michiganské univerzity je člověk, jehož renomé je v akademické obci mnohem vyšší, než Klausovo. Ačkoliv je u nás částečně vlivem prezidentské funkce, kterou Václav Klaus zastává, tak i díky náklonnosti některých médií, která často hraničí až se servilností, vytvářen dojem, že není ve světě známějšího českého ekonoma, než právě profesora Klause, není tomu tak. Přispěl k tomu i historický krach projektu kuponové privatizace, který odhalil v lepším případě ekonomickou naivitu jeho otce, v horším případě zcela jiné důvody, které způsobily v roce 1997 ekonomickou krizi, jejíž dluhy splácíme dodnes. Faktem je, že pokud by Václav Klaus včas přiznal chybu a změnil ekonomickou strategii své vlády směrem k podpoře zahraničních investic místo preference bankovního socialismu, důsledky by nebyly tak krvavé. Bohužel, Václav Klaus vsadil budoucnost naší ekonomiky na jednu kartu, kdy doufal, že právě ona mu vyhraje politicko – ekonomický spor o interpretaci kupónové privatizace. Do banku dal ovšem nás všechny a výsledek se dostavil záhy a ani „balíčky“ nepomohly napravit napáchané škody. To se podařilo až vládám pod vedením ČSSD. Rétorika dnešní vlády, která nutnost tzv. reformy svádí na vlády ČSSD je s ohledem na mnohasetmiliardové sekundární transformační náklady, které na vlády ČSSD přenesly vlády Václava Klause, nejen lživá, ale především nebezpečná. A to s ohledem na opětovné riziko opakování již jednou draze zaplacených chyb.
Profesor Švejnar v minulosti opakovaně kritizoval právě z těchto hledisek svého „kolegu“ Václava Klause a jak se ukazuje, měl pravdu. Stejně tak varuje před některými nelogičnostmi tzv. vládní reformy Mirka Topolánka, kdy se v argumentech možná v 80% shoduje s ekonomickými experty ČSSD. Bude zajímavé od něj slyšet odpověď na otázku, zda by jako prezident podepsal zákon o tzv. reformě veřejných financí, ačkoliv jako ekonom ví, že je špatná a jako politik a prezident je si vědom, že je v rozporu s Ústavou.
Na rozdíl od Václava Klause profesor Švejnar také nepopírá fakt, že člověk přispívá velkým dílem k trendu globálního oteplování a patří do skupiny moderních liberálů, kteří si uvědomují, že svoboda člověka není bez odpovědnosti.
Toto vše činí z profesora Švejnara možného kandidáta na prezidenta. Vzhledem k jeho podpoře progresivního zdanění a odmítání reformy v pojetí vlády Mirka Topolánka však bude jeho jméno především výzvou pro KSČM. Pro tu bude jméno profesora Švejnara nesnadno přijatelné. Ale bylo by to jisté východisko pro ty politické síly, které chtějí mít prezidentem někoho jiného, nežli V. Klause.
Zatím věřím velmi pevně, že sobotní vyjádření dvou Komunistických poslankyň naznačujících ochotu volit V. Klause prezidentem, bylo náhodné. A skutečnost bude jiná. Pokud ne, a to uvidíme záhy, musí tomu sociální demokracie uzpůsobit svůj politický postup.