Hospodářství v recesi - V českých provládních médiích se na poměrně malém prostoru a mimo první strany objevila zpráva, že česká ekonomika je i ve III. čtvrtletí v recesi. Tentokrát je to meziroční pokles o 1,5 procenta. Pokrok je ale v tom, že provládní ekonomičtí beletristé již nezpochybňují ČSÚ, jako ještě v I. čtvrtletí, že to špatně spočítal. Teď už musí být i velmi zaujatému novináři jasné, že hospodářství padá…

Je pravda, že německé hospodářství roste jen o necelé procento. Ale to není argument ve prospěch poklesu české ekonomiky. I v letech 2005 – 2006, kdy jsem byl premiérem, německá ekonomika, s níž je ta česká velmi úzce provázána, rostla podobně pomalu, ale ta česká narůstala 6 a 7 procentními tempy.

Česká pravice prostě neumí spravovat zemi, vláda nedokázala přijít včas (před rokem a půl či dvěma) s konceptem opatření zajišťujících oživení českého hospodářství. Hospodářská politika ve stylu, jak se zdarma přiživit na prorůstových opatřeních v evropských a zejména okolních zemích (a přitom žvanit proti těmto stimulům), se vyčerpala.

Vláda prosadila na poslední schůzi sněmovny dva zákony, které budou generovat mandatorní výdaje státního rozpočtu navíc: církevní restituce a tzv. důchodová reforma. V tom prvním případě se jedná ročně o 2 mld. Kč, v tom druhém případě při milionu účastníků spoření to bude cca 15 mld. Kč. Má otázka u obou zákonů byla: Z čeho se to v rozpočtu pokryje? Co bude tím zázračným zdrojem? Odpovědi jsem se nedočkal.

Vláda skrz naskrz prolezlá korupcí

Pro vládní návrh drahotního balíčku, u kterého vláda hlasování spojila se svým osudem, hlasovalo přesně potřebných 101 poslanců. Tedy se započtením nového poslance ODS Pekárka, který byl (zatím) nepravomocně odsouzen pro korupci. Stalo se, co by se v zemi s vyspělou politickou kulturou prostě nemohlo stát - vláda závisí na hlasu korupčníka. Kdyby těsně předtím neproběhl kongres ODS, jenž se snažil alespoň verbálně předstírat boj proti korupci, snad by to ani tolik nevyniklo.

No, ale ruku na srdce, bylo to např. při poslední prezidentské volbě jiné, když pravici pomohli zkorumpovaní či vydíraní bývalí soc. dem. poslanci Pohanka, Melčák a Snítilý? Anebo když tito poslanci a nedávno s konečnou platností natvrdo odsouzený poslanec Wolf byli zjednáni k podpoře Topolánkovy vlády? Bylo to úplně stejné. Média se ostatně příliš dlouho nepohoršovala tehdy, ani dnes. Když jde o zachování pravicové vlády, musí jít morálka stranou.

Zlatým hřebem a zároveň předpokladem rekonstrukce vládní většiny bylo odstoupení tří „rebelujících“ poslanců ODS. Lidé na ulicích se mě otevřeně ptají: „Kolik to stálo?“

Ještě v tomto týdnu se objevila kauza předsedkyně quasistrany Peake, která může opět po nedávné krizi navázat plynule krizí novou. Prostě vláda zavedla občany – drtivou většinu z nich proti jejich vůli – přímo do maštale.

Uvidíme, kolik se v sobotu sejde při demonstraci v Praze lidí. Lidé musí začít chápat, že „to“ za ně nikdo jiný nevybojuje nežli oni sami.