Pan Mitrofanov je obvykle velmi bystrý novinář. Tentokrát ve svém článku „Cesta kolem žumpy“ (Právo, 12. října 2007) píše o mé údajné velké vstřícnosti vůči bulváru. Možná, že by měl spíše věnovat pozornost tomu, co je důvodem toho, že největší český bulvární deník se již více než tři měsíce vytrvale zabývá mým soukromím.

Útok na mě střídá útok na mou bývalou manželku Zuzanu, syna či mou partnerku Petru. Polopravdy v článcích bulváru jsou střídány naprostými bláboly, fantaziemi a lžemi. Bez možnosti se důstojným způsobem ohradit. Vůbec nereagovat na takové útoky v situaci, kdy se do akce, která má jasný charakter kampaně (nejde o izolované dva či tři články) zapojuje zdatně druhý nejčtenější bulvární deník, ale také Lidové noviny a MF Dnes, by bylo sebevražedné.
Jen naivní člověk si může myslet, že například nedávný únik vyjádření serveru iHned „Paroubek se po…“ byl opravdu jen lidským selháním technika. Nebo někdo myslí vážně, že každodenní články bulváru a pravicových novin o mně a mých blízkých mám opravdu zájem rozvíjet já sám. Ptejme se spíše, komu má sloužit ta série útoků na předsedu ČSSD. A čemu má sloužit. Přesně k tomu, co zdvořile naznačuje pan Mitrofanov. Dá se to shrnout zhruba takto: „Paroubek nám úplně zblbnul“. A je to „smůla“, že zblbnul zrovna ve chvílích, které jsou možná klíčové pro republiku. Zrovna pár týdnů před prezidentskou volbou. Copak je to politický partner, který něco může s někým vyjednat? Došlo ke zvratu ve volebních preferencích politických stran? No, ale předseda, kterému měkne mozek přece nemůže být předsedou vlády. Nepovedla se Topolánkova reforma, lidé si utahují řemeny. Ale předseda ČSSD myslí jen na to, jak se věnovat své mladé a jistě náročné přítelkyni a jak si užít luxusu. Zkrátka předseda ČSSD je nekompetentní, sebestředný, dělá stále větší chyby, zkrátka je zcela nehodný úřadu předsedy vlády.
Sem tam se kampaň přimastí nějakým moudrým vyjádřením konstruktivního sociálního demokrata či dokonce skupinovou „žlutou kartou“ pro předsedu, aby bylo vidět, že už ani stranu ten Paroubek nemá pod kontrolou.
Od samého počátku chápu, o co v té kampani jde a chci říci, že oceňuji všechna média a novináře, kteří se chovají korektně. Jak ale reagovat např. na fotografy, kteří se jako partyzáni válí v trávě plné klíšťat (zatím jejich stavy nezmenšila borelióza) u mého domu ve Vraném a čekají trpělivě na pořízení mé fotografie. Přece jich mají nafoceno dost. Za ty měsíce tohoto systematického tlaku jsem nevypěnil, nikoho jsem vulgárně nenapadl, ani jsem nekopal do auta fotografa jako kdysi pan Topolánek. Ó, jak by se to teď hodilo, kdybych se neovládal, ale dal bych průchod emocím. To by teprve bylo pošušňáníčko pro bulvár a pravicová média. Co by pak asi o tom napsali. To je jasné, nic hezkého o mně. Jak je to průhledné.
A jak proti tomu postupovat? No přece pokračovat normálně ve své práci. Tento pátek jsem byl na pozvání polské sociální demokracie na návštěvě předvolebního Polska, na mítinku na podporu této strany. Přes víkend byl výjezd do Kopidlna. V neděli příprava na parlamentní diskusi k prvnímu čtení rozpočtu roku 2008, která bude ve sněmovně příští týden. Dále příprava na cestu do Bavorska, kde se sejdu o příštím víkendu s novým bavorským premiérem Becksteinem a převezmu cenu W. Jaksche od sociálně-demokratické organizace Seliger Gemeinde. Ten další víkend se setkám na kongresu SPD v Hamburku se špičkami německé SPD včetně mého přítele Gerharda Shrödera. Setkám se do konce měsíce také s představiteli modernizačních týmů ČSSD. A účastním se složitých jednání o společném kandidátovi na prezidenta republiky.
Zkrátka, zvyšuji intenzitu práce, aby organizátoři kampaní pochopili, že jsou to vyhozené peníze a zbytečně vynaložené úsilí, které na celkovou profesionalitu mé práce nemá vliv.