Kdo ve volebních kampaních lže?

08. 02. 2013 | 13:00
Přečteno 3877 krát
Česká média se stále vracejí ke své „prohrané“ kampani s M. Zemanem. Až na naprosté výjimky – B. Pečinka, P. Žantovský – se pisatelé nechávají stále unášet emocemi a vytvářejí mýtus o Zemanovi, který se ke svému zvolení prezidentem doslova prolhal. Věci ostatně příliš nepomohlo, že M. Zeman neučinil po svém zvolení ani nejmenší pokus o smíření s českými médii. Osobně si nemyslím, že Zemanovi pomohla na Hrad média. To si určitě nemyslí ani on sám, byť jim za jejich jednostrannost ironicky poděkoval.

Pokud si M. Zeman analyzoval velmi detailně zpracovaný průzkum Medianu (když chtějí, umí tyto agentury průzkumy zpracovávat kvalifikovaně), nemohl přehlédnout to, že 36% voličů ČSSD a 54% voličů KSČM jej nevolilo. Část těchto občanů, kteří hlasovali nohama, zůstala doma nepochybně v důsledku působení médií. Část ovšem k volbám nedorazila z důvodu hlubších politických či ideologických výhrad.

Většině komentátorů – v důsledku nasazených ideologických brýlí – unikají ty skutečné, hlubinné příčiny a největší chyby, které vedly ke Schwarzenbergově prohře.

Pojmenujme si je ve stručnosti:

1. M. Zeman zcela správně pochopil, že prezidentské volby proběhnou po linii střetu pravice versus levice, přičemž vláda pravice je po dvou a půl letech (a vlastně po sedmi letech) hodnocena jako velmi neúspěšná a je extrémně nepopulární. Dnes ji podporuje sotva desetina voličů.

2. Volební tým K. Schwarzenberga – po neuvěřitelném úspěchu kampaně svého kandidáta v I. kole – vršil chybu na chybu. Kdyby tito hoši nedělali nic, měli by lepší výsledek. Především naprosto nesmyslně hnali pětasedmdesátiletého muže, s výraznou vadou řeči a zjevnou neschopností se připravovat seriozně na debaty (já osobně jsem se na nejtěžší televizní debaty připravoval v souhrnu i 10 hodin sám i s týmem svých spolupracovníků) do snad deseti debat v televizi i jinde. „Karlův tým“ nemá vůbec tušení, že příprava na takovou debatu znamená přípravu a propracování obsahu sdělení, formy, gagů, špílců i gest a jiných detailů.

Kdyby jejich kandidát šel pouze do dvou televizních debat a tečka, mohla spřátelená (tj. de facto všechna) česká média tyto debaty vyhlásit za velké Schwarzenbergovo vítězství. A většina těch, kdo by tyto debaty neviděli (a těch by vždy byla většina), by brala Schwarzenbergův úspěch v debatách jako holý fakt.

M. Zeman nakonec stylem start – cíl v debatách drtivě vyhrál. Tedy u veřejnosti, která jej musela považovat za připravenějšího pro prezidentství.

3. Stejně vážnou chybou pro výsledek prezidentské volby byl ovšem Schwarzenbergův urážlivý výrok na vrub E. Beneše a popření platnosti tzv. Benešových dekretů. Nic nemohlo odhalit Schwarzenbergovo ledví více, nežli právě toto. Do té doby – tedy prakticky v prvních čtyřech dnech kampaně před II. kolem voleb – se jeho kampaň nesla na vlně pozitivních emocí a Schwarzenberg byl schopen vítězit. Bylo až dojemné vidět po ulicích chodit pluky dětí školou povinných s plackami Karla s čírem, vedené učiteli obvykle kňučícími v důsledku asociální (mzdové) politiky dnešní vlády, ale s knížecí plackou.

Mít prezidenta s popsaným názorem na Benešovy dekrety by pro republiku znamenalo bezpečnostní riziko. Co však bylo aktuálně podstatné, to byla antiemoce, jež se z „knížecích“ slov vyvinula. Tato antiemoce prostě rozbila tu obrovskou pozitivní vlnu, která hrozila zachvátit rozhodující část nerozhodnutých ve prospěch K. Schwarzenberga.

To, že si M. Zeman ve volební kampani s některými fakty hlavu nelámal, je také zřejmé. Ale chtít po něm, aby byl Mirkem Dušínem české politiky a proti němu by bylo dovoleno cokoliv, je možné, ale je to nerealistické.

Ostatně volební kampaně pojaté jako střet politické pravice plus zdrcující části médií versus sociální demokracie probíhaly v letech 2006 až 2010 vlastně všechny. V těch kampaních jsem jako terč sloužil já. Teď to byl M. Zeman (a krátce předtím dva týdny i J. Fischer). M. Zeman měl jediné velké štěstí, a sice, že antikampaň proti němu trvala pouhé dva týdny. Za dva týdny se sice dá stihnout dost, ale nedá se významná část veřejnosti opravdu kontaminovat nenávistí tak, aby nenávist prostoupila všechny póry lidí a zvedla antiemoci, která zachvátí podstatnou část vlažných voličů levice a voličů nerozhodnutých, swingujících.

V čele sociální demokracie jsem dobyl v listopadu 2008 fenomenálního vítězství (36% hlasů a 13 hejtmanů, resp. 23 senátorů ze 27 kandidujících). Následovala mnoho měsíců trvající antikampaň proti mé osobě (včetně útoků na mou rodinu) vrcholící vajíčkovými útoky na mítincích ČSSD v květnu 2009 před volbami do EP. Vajíčkové útoky nebyly pochopitelně spontánní. Byly hecovány tiskem – od MFD přes některé redaktory Práva (A. Mitrofanov) až po bulvár, který např. navigoval zájemce, kam jít koupit vajíčka v blízkosti mítinků ČSSD.

Proti vajíčkům na mítincích se lze jen těžko bránit. Je to zesměšňující, a to byl účel operace. Je to věc, které se dobře nemůžete ubránit. Není na to dobrá reakce, ani mediálně. Zlehčovat to, znamená přistoupit na vnucená pravidla hry. Společnost řešila svištění vajíček, důvodnost této kanonády a nikoliv vážné problémy, které způsobila Topolánkova vláda. Odvedlo to lidi od skutečných problémů. Proč to bylo možné? Umíte si představit, že by se to stalo v Rakousku, Německu anebo třeba ve Francii (nemyslím ani tak hod vajíčkem, ale následný jednostranný způsob psaní v médiích)? Česká média nejsou – na rozdíl od těch západoevropských pluralitní. I tentokrát, v prezidentských volbách se to prokázalo. M. Zeman měl jediné štěstí, trvalo to velmi krátce a ne dlouhé měsíce. Před I. kolem voleb musela média „pravdy a lásky“ nejprve „zmasakrovat“ J. Fischera. Tato média vytvořila o J. Fischerovi normalizačně-milicionářský příběh bezskrupulózního kariéristy. Prostě kruhy pravdy a lásky použily J. Fischera jako předskokana K. Schwarzenberga. Propojení mezi volebním štábem K. Schwarzenberga a některými médii, a to nejen tištěnými, bylo ve volební kampani zcela evidentní.

Připomeňme si také některé zkušenosti z volební kampaně před sněmovními volbami v květnu 2010. Byla dlouhé měsíce vedena ve stylu štvanice opírající se o nenávist vůči mně (a mé rodině) a vůči sociální demokracii. Z každého rohu na mě vykukovala z plakátu či billboardu odporně se šklebící tvář Jiřího Paroubka. Dlouhé týdny bylo podprahově podsouváno lidem - voličům langerovsko-finkelsteinovské poselství nenávisti. Svou „práci“ odvedl americký „specialista“ na volební kampaně Finkelstein, kterého k nám dopravily „jisté“ americké kruhy (které to asi jen jsou). Krátce předtím Finkelstein působil v Rumunsku, v prezidentských volbách. Vedl zcela destruktivní antikampaň ve prospěch současného velmi kontroverzního prezidenta Basesca, zničující pro jeho soc. dem. protikandidáta.

Na vajíčka sice před sněmovními volbami v květnu 2010 nedošlo, ale poté, co ČSSD zahájila své tři turné mítinků, na nichž by představovala své kandidáty, byly její mítinky guerilovým způsobem řízeně napadány. Nezbylo nežli tato turné, přerušit v samém začátku. A volební kampaň ČSSD byla postavena na jejich uskutečnění, na osobním kontaktu s voliči. Ve fyzických střetech, ke kterým na mítincích ČSSD docházelo, a které by se stupňovaly, by dříve či později došlo ke zraněním. Odpovědnost za ně by média „svedla“ na ČSSD.

M. Zemanovi dnes pravicoví publicisté vyčítají lživou kampaň. No ale, co jiného byla kampaň proti dinosaurům (těmi pochopitelně nebyli ani Nečas ani Kalousek či Schwarzenberg) a proti údajně hrozícímu „řeckému“ rozvrat státních financí za vlády levice před volbami v květnu 2010. Těmito lživými kampaněmi pravice rozvíjenými prakticky všemi českými médii vč. veřejnoprávních, se ve společnosti podařilo vytvořit silnou emoci proti levici obecně i proti mně osobně. Část voličů ČSSD pak zůstala doma a vlažnější část jejích voličů volila Věci veřejné, SPOZ i Suverenitu. Např. „levicové“ Právo (J. Hanák) doporučovalo nevolit velké strany (rozuměj ČSSD) a naopak volit menší strany (rozuměj VV, SPOZ a Suverenitu). Zmíněná emoce nesporně zapůsobila u těch, pro které byla určena.

Ve volební kampani před sněmovními volbami v červnu 2006 vznikla takováto negativní emoce zveřejněním lživé tzv. Kubiceho zprávy. Na jejím nekritickém zveřejnění se podílela téměř všechna tištěná (s výjimkou Práva) i elektronická (TV, rozhlas a internet) média. Volby do sněmovny tehdy skončily mezi levicí a pravicí remízou. Přes dlouhodobé štvaní v médiích, spočívající v prefabrikaci lžikauz (Biolíh, Unipetrol), lživým spojováním levice s organizovaným zločinem (např. MFD zveřejňovala rozhovory s výtečníky Spyrou, Krejčířem, Pitrem, kteří obviňovali ČSSD z korupce) a vlastně neustálým strašením veřejnosti bývalým režimem, se pravici nepodařilo ve volbách zvítězit.

Také před podzimními komunálními a senátními volbami v roce 2006 přišel Kubiceho policejní útvar ÚOOZ se špiněním a lžikauzami vůči ČSSD. Objevila se vykonstruovaná lžikauza Budišov – jejíž všichni aktéři byli do dvou let soudem osvobozeni (podobně jako u lžikauzy Biolíh) – pár dní před volbami byla teatrálně zatčena V. Jourová a v Johnově pořadu Na vlastní oči (1,5 milionů diváků) dva dny před volbami se objevila informace, že „soc. dem. gangsteři“ z Budišova připravovali vraždu plk. Kubiceho Dnes musí být každému jasné, že se jednalo o záměrnou dezinformaci po linii Janoušek – John – Kubice. Negativní emoce vytvořená prefabrikací kauz částí policie těsně před volbami pochopitelně citelně narušila pozici levice před volbami. Ale zdaleka ne tak, jak si to loutkáři v zákulisí přáli (kdo jen to asi dokáže koordinovat práci policie a médií, a to nejen v Česku, ale i např. v Polsku).

A mohl bych uvést další příklady negativních kampaní v letech 2005 – 2010 vůči levici. Měli společného jmenovatele: nepluralitní média ochotná je nejen zveřejnit, ale také tvůrčím způsobem dále rozvíjet. Na jednotlivé novináře se nemá smysl zlobit, o směřování jejich média rozhoduje majitel a vedení redakce.

Závěr:

M. Zeman měl jediné štěstí, ostrá antikampaň proti němu byla krátká. Staré kauzy (MUS, Olovo, Bamberg) vyvanuly a vlastně nikdo nevěděl, o co v nich šlo. Málokdo je také bral vážně.

Největší problém, který se nesporně opět projeví před příštími volbami do sněmovny, je pluralita médií, když v jejich nepluralitně vévodí dokonce veřejnoprávní média.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy