Končí rok 2007. Rok plný vnitropolitických zvratů. Země, díky úspěšné hospodářské politice soc. dem. vlád zažívá již třetím rokem vysoký hospodářský růst kolem 6 %. Rostla reálná mzda i reálný důchod, a to devátým rokem po sobě. K úrovni 5 % (podle výkaznictví Eurostatu) klesá nezaměstnanost. Tedy poslední z makroekonomických ukazatelů, který dělal ještě nedávné vládě soc. dem. vrásky.

Zvláštní kapitolou je vývoj ve fiskální oblasti. Topolánkova vláda rozbila daňový systém se zdůvodněním, že ten generuje vysoké a stále se zvyšující rozpočtové schodky. A že prý je potřeba s tím něco dělat. A jaká je letos skutečnost? Za jedenáct měsíců (ke dni 30. 11.) tohoto roku je dosahováno přebytku státního rozpočtu - připraveného, ještě soc. dem. vládou – a to 13 mld. Kč. A ke konci roku to bude zřejmě schodek kolem 50 mld. Kč. V příštím roce však vláda prosadila rozpočet se schodkem 71 mld. Kč. Z toho je vidět, že to vládě ani s fabulací příliš nevychází.....
Sociální demokracie vstoupí do Nového roku 2008 po dlouhých pěti letech v průzkumech veřejného mínění jako nejsilnější strana v zemi. Odhady její volební prognózy se pohybují mezi 33 až 36 %. ODS za ČSSD zaostává podle průzkumů o nějakých 4 až 7 %. Velkou roli ve vývoji volebních preferencí obou největších českých politických stran hraje několik faktorů:

- aktivní opoziční politika ČSSD (to znamená, že vedle kritiky je ČSSD schopna předkládat vlastní alternativy řešení) a v čerstvé paměti je ještě její vláda, která byla schopnější nežli vláda M. Topolánka
- obavy lidí z budoucnosti (ty se prohloubí v prvních měsících příštího roku po plném dopadu tzv. reformy veřejných financí na obyvatelstvo)
- každodenně projevovaná neschopnost Topolánkovy vlády vládnout, spravovat tuto zemi
- stále se vracející evergreen Čunkova opakovaného příchodu do vlády.
V sázce v příštích měsících je několik záležitostí. V první řadě prezidentská volba, dále pro ODS (i další vlád. strany) nepříznivý vývoj volebních preferencí, důchodová reforma a radarová základna USA v ČR.
Lze přitom očekávat, že nervozita a rozpory ve vládních stranách se budou stupňovat. V takové situaci není vyloučen opět nějaký podpásový úder proti ČSSD typu tzv. Kubiceho zprávy.
Ve sdělovacích prostředcích již více než pět měsíců trvá kampaň bulváru a pravicových médií vůči mé osobě a mým blízkým. I když se jedná o kampaň velmi intenzivní, s využitím poznatků kampaně vedené médii (v zásadě stejnými) počátkem roku 2005 proti S. Grossovi, výsledky nemá. Tehdy se zřítily během několika týdnu střemhlav dolů jak preference ČSSD, tak osobní preference S. Grosse. Ani jedno, ani druhé se inscenátorům kampaně tentokrát nepodařilo. Dovolím si předestřít jednu hypotézu. To, o co jim jde, je destrukce mé pozice ve vedení ČSSD zevnitř strany. Vršením různých lží a pseudokauz narušit mou autoritu v ČSSD natolik, abych nebyl schopen např.čelit eventuálním intrikám směřujícím k nepodpoře společného prezidentského kandidáta proti V. Klausovi. Akce typu Melčák - Pohanka již není v té podobě jako před rokem možná. A proto na to půjdou jinak a velmi promyšleně. A s využitím tlaku pravicových médií.
Co je vůči straně ještě vážnější nežli trvalý dehonestační tlak vůči předsedovi ČSSD a jeho blízkým, to je prakticky blokáda ČSSD v tištěných médiích. Tvrdošíjné odmítání našich článků novinami. Útoky bez možnosti obrany.... Opravdu demokracie v praxi. Zábavné je, že ty noviny, které nám vrací články s jízlivými komentáři o populismu, nedávno projevovaly velké obavy o osud demokracie v Rusku. Hledejme chyby u druhých (tedy v Rusku), ale hledejme je především u sebe (tedy v České republice).
A tak zatím (!) existuje určitý prostor pro ČSSD a její kontakt se širokou veřejností v televizi. A i ten se zužuje. Pan Topolánek není se mnou ochoten jít třičtvrtě roku do televizní debaty. Představuji si, co by se stalo, kdyby tomu bylo naopak. Tedy, kdyby mě M. Topolánek vyzýval k debatám a já jsem se zbaběle schovával. Těch uštěpačných komentářů! Teď je ovšem ticho po pěšině. A Topolánek ještě mluví perfidně o tom, že novináře instruuji a řídím z Lidového domu za využití údajné zpravodajské služby Lidového domu vedené J. Tvrdíkem. Jak macchiavelistické, promiňte dalíkovské! Pokusit se hodit hlavnímu soupeři na krk to, co sám bez skurpulí dělám. Tedy využití sítě stabilních spolupracovníků ODS v médiích. Ale možná, že o ní pan premiér opravdu neví....
ODS ve svých rukou nesoustředila jen nejvýznamnější mocenské pozice v zemi. Úřad prezidenta, premiéra, třináct ze čtrnácti hejtmanů krajů a k tomu většinu Senátu a naprostou většinu primátorů a starostů velkých měst. To jsou pozice vydobyté ve volbách. Pokud však budou opozici tlačit v zájmu pravicové vlády do kouta média (jak se děje dosud), a to ještě větší měrou než nyní, bude těžké pronikavěji změnit také volební výsledky.
A jak tomu čelit? Flexibilní mediální politikou využívající maximálně prostor a nástroje, které jsou k dispozici (blog; TV diskuse i přenosy televize z interpelací na premiéra). Za pochodu je třeba uplatňovat projekt modernizace, který obsah činnosti i styl práce ČSSD posune kvalitativně výš. Nastal čas budování strany, nápaditějších organizačních struktur i nástrojů. A vedle toho jednota v akci, další demokratizace strany (vnitrostranické diskuse) a profesionalita.
Cílem je výborný výsledek ve všech následujících volbách v nejbližších dvou a půl letech (krajské a senátní volby; volby do EP a zejména vítězství ve volbách do Poslanecké sněmovny).