Jeden z prvních kontaktů ze strany médií toto pondělí ráno byla ČT s nabídkou, abych ve 14:30 dorazil do ČT24 k debatě k výsledkům voleb do EP. Proč vlastně? Měl jsem zájem jít do debat ČT před volbami. Teď to pro mě moc už žádnou cenu nemá.

Během dne jsem měl snad dalších dvacet telefonátů z médií, na které jsem reagoval podobně, tedy odmítavě. Upřímně, za půl dne byl zájem médií o má vyjádření větší nežli za několik měsíců před volbami do EP dohromady. Jsem ochoten debatovat jen s těmi novináři a z těch médií, kteří se ke mně chovali v posledních měsících korektně. A to vědí nejlépe oni sami, kteří to jsou (TV Prima, Týden, Parlamentní listy ad.).
Volební výsledek strany LEV 21 skončil v těchto volbách neúspěchem. A jak by ostatně měl také skončit s omezenými finančními zdroji a s velmi omezeným přístupem do médií.

Média ze stáje Z. Bakaly plně uspokojují jeho mstivost, neboť tento milý muž kdysi došel k názoru, že jsem nebezpečím pro jeho byznys s byty OKD. Hájil jsem na rozdíl od Kalouska, Nečase a Sobotky nesmlouvavě zájmy nájemníků bytů OKD a chtěl jsem Bakalu donutit k jejich prodeji výhodnému pro nájemníky, jak to ostatně veřejně slíbil. Dva roky po sněmovních volbách se Z. Bakala v rozhovoru v MFD pochlubil, že zabránil mému premiérství. Pravici daroval pro tento účel před volbami desítky milionů. Takže suma sumárum, jeho média o mně nenapíší nic pozitivního.

Podobným případem je Právo. Šéfredaktor Porybný léta s rozkoší „trpěl“ útočné články na mě. Tedy, pokud jsem byl ještě v čele ČSSD. V posledních čtyřech letech mně Právo nezveřejnilo žádný z desítek článků, které jsem do jeho redakce posílal. Když chlapci z Práva píší o nesvobodě a deficitu demokracie např. v Rusku, jsem tím opravdu pobaven. Bývalý český premiér – jehož politická kariéra není na rozdíl od jiných zrovna protkána skandály – prostě nesmí říct ani Hugo.
Také babišonoviny – další ukázka nezávislosti českých novinářů – jsou úžasné. Myšlenkové konstrukce týkající se financování strany LEV 21 budou ještě následovat. Kdyby alespoň hoši využili analytiku Babišova FAÚ, měli by to přesně. Ale to oni zrovna nepotřebují. To by nebylo ono. Raději budu fabulovat.
Zdá se, že také Blesk a Aha nabírají kurs, řekněme, pozitivní neutrality vůči A. Babišovi. Uvidíme jejich další vývoj.

No a ČT je úplně zvláštní kapitola. Před volbami do sněmovny 2010 dostávali všichni, kdo mohli ve volbách odčerpat hlasy ČSSD (M. Zeman, Věci veřejné a J. Bobošíková), v ČT24 obrovský mediální prostor se svými obskurními sjezdy a tiskovými konferencemi. Vůči straně LEV 21, po jejím vzniku v listopadu 2011, a mně osobně zvolila ČT politiku bojkotu. Tak např. v OVM jsem byl – jako bývalý český premiér – naposledy někdy před téměř třemi lety.
Pokud je zájem někoho politicky marginalizovat, jde to nejsnáze přes cinknuté průzkumy veřejného mínění. Tentokrát určily agentury pro výzkum veřejného mínění pro ČT (STEM a Median) dvanáct politických stran, které se zúčastní v OVM předvolebních debat, podle jejich údajného „volebního potenciálu“. Bylo by dobré, kdyby agentury alchymii, kterou použily při stanovení tohoto „volebního potenciálu“ zveřejnily. To, že se pokusily manipulovat veřejné mínění, je zřejmé. A není to poprvé.
Nedá mně to, abych na tomto místě přece jen nepřipomněl skvost sociologické vědy STEMu a Medianu z 25. 4., podle kterého se řešila účast ve volebních debatách:

ANO 37,0%
ČSSD 30,5%
KSČM 19%
TOP09 22,5%
ODS 16%
Úsvit 14%
KDÚ-ČS 12,5%
Zelení 9%
Věci veřejné 2,5%
a LEV 21 0 (!)

Úžasné a objektivní, každý si může přiřadit skutečný volební výsledek… U strany LEV 21 pánové ze STEMu a Medianu neponechali nic náhodě.

A nyní k volebním výsledkům. S výjimkou Lidovců, kteří získali v letošních volbách do EP o jeden mandát navíc oproti volbám v roce 2009, parlamentní strany nemohou tyto volby považovat právě za úspěch.
Hnutí ANO po miliardových investicích A. Babiše zvítězilo ve volbách s „grandiózními“ 16,1 % hlasů. A. Babiš s chotí předznamenali tento „senzační“ výsledek estrádou přímo ve volební místnosti. Snaživý předseda volební komise nechal vylovit zmršený volební lístek paní Babišové a umožnil jí volební reparát. Tedy odvolit podruhé. Skandální? Ne tak u nás. Podle českých médií (kromě „otravů“ z Balšínkova ECHA to vlastně nikdo nekritizuje) se jednalo jen o drobnou, vlastně velmi sympatickou chybičku. Zákon nezákon, ticho po pěšině.

A. Babiš udělal těsně před volbami několik neuvěřitelných komunikačních kopanců (zpochybňování daňových paušálů živnostníků a zpochybnění navýšení platů učitelů). A tak z očekávaných 20–37% podle průzkumů zbylo hubených 16,1%. No, průzkumy ta procenta pro ANO vskutku přeháněly.
Tradiční levice (ČSSD a KSČM) utrpěla ve volbách debakl. Oproti volbám před 5 lety, kdy získala celkem 11 mandátů, tedy plnou polovinu všech, získala nyní 7 mandátů, tedy třetinu. Bylo to o 4 méně. Dokonce i komunisté ztratili hlasy, snad dokonce i ze svého pevného jádra. A soc. dem. ze 7 mandátů z roku 2009 zbyly jen 4 mandáty. Je to, pravda, ale lepší než ve volbách do EP před deseti lety, kdy ČSSD získala mandáty jen 2. Když si vzpomenu, kolik řečí jsem musel před pěti lety vyslechnout v ČSSD po zisku historických 7 mandátů. Že jsem se málo smál vajíčkovým útokům a že jsem se létajícím vejcím málo hbitě uhýbal… A že jsem měl z vajíček klohnit omelety. Byly to mocné kecy politických neumětelů. Připomenu, že ČSSD přišla oproti minulým volbám do EP o více než 300 tisíc hlasů. A na Sobotkově tváři se po volbách rozhostil spokojený úsměv a babišonoviny jeho výsledek, jak jinak, chválí… Proč asi?

Česká tradiční pravice (ODS a TOP 09) získala v souhrnu 6 mandátů. Před pěti lety ODS sama skončila se ziskem devíti mandátů. Tradiční pravice tak má letos o tři mandáty méně. TOP 09 se může tvářit jako druhý vítěz voleb do EP, ale ne úplně zaslouženě. Politické dědictví pravice po Topolánkově ODS se totiž významně scvrklo. Může slavit jen vítězství nad ODS v bitvě o pravicového voliče.

Nejlepší volební výsledek v těchto volbách mají Svobodní a Lidovci. Pro Svobodné to může být dobrý start k celkové obrodě pravice. Měli by ale rychle zapomenout na zcela znechucující agendu údajně všestranně škodícího eura. Pro část voličů pravice tyhle podivné bláboly, jak vidno, fungují (jiná by ovšem byla situace, pokud by volební účast v těchto volbách byla mezi 25 – 30%). Upřímně, většina lidí náležejících u nás ke střednímu stavu, pokud jde o EU, na rozdíl od Svobodných, fobií netrpí.
Pozitivní výsledek voleb mají za sebou Lidovci. Jejich pevné jádro přišlo (na rozdíl např. od komunistů) k volbám a při celkově nízké účasti Lidovci dosáhli skvělého výsledku. A to i s lídrem, který teprve musí prokázat, že je člověkem na svém místě.
Co ovšem bylo na těchto volbách nejděsivějším zjištěním, to je nizoučká, hanebná volební účast.

Občané už nevěří ničemu a věří jen málokomu. Lidé, se kterými jsem se setkával v posledních týdnech před volbami, nevěřili, že by mohli něco reálně ovlivnit. Tak strašnou lhostejnost jsem ještě nikdy nezažil. Mohou za to především politikové parlamentních stran a také velká část médií, zejména ČT. Nepodařilo se jim najít téma voleb ani zajímavý rozpor či emoci, která by veřejnost zaujala. Očekávat, že se to povede neparlamentní straně s velmi omezeným přístupem do médií, by se rovnalo zázraku. A zázrak se pochopitelně nekonal.

Jiří Paroubek