Přiznám se, že ve srovnání se dvěma dalšími lídry dvou koaličních stran, Babišem a Sobotkou, se mi Bělobrádek dlouho zdál serioznější, solidnější i zásadovější. A přiznám se také, že jsem v jeho činnosti mnoho přehlížel. Jeho nedávná návštěva v Sudetoněmeckém domě mě však upozornila na to, co většině komentátorů a politiků odsuzujících jeho návštěvu, vůbec není jasné.

Předseda lidovců Bělobrádek je dirigován vysokým českým katolickým klérem. Není vyloučeno, že českému církevnímu episkopátu stále straší v hlavě majetkové restituce. Respektive prolomení hranice 25. 2. 1948.

V čele lidovců P. Bělobrádek bohužel není osobností formátu J. Šrámka, který se za první ČSR (a dokonce i ve dnech Mnichova) projevoval jako český vlastenec, který dovedl rozlišovat mezi zájmy lidové strany a jejích členů a stoupenců na jedné straně, a zájmy církevního episkopátu na straně druhé. Ostatně Šrámek byl nikoli náhodou ministrem ve všech vládách ČSR v letech 1918 – 1938, v londýnské vládě i v obou poválečných vládách až do 25. 2. 1948.

P. Bělobrádek se při svých pravidelných setkáních s D. Dukou naopak - na rozdíl od Šrámka – nedokázal emancipovat. Škoda.

Pokud se mu to nepodaří, nelze očekávat, že by lidovci ve své politice dokázali klást zájmy „lidu obecného“ nad zájmy církevních prelátů. A (tajný) katolík Sobotka to v této vládě jistí…

Zpět k Sudetským Němcům. Ve zcela svobodných volbách v ČSR na jaře 1938 obdržela fašizující Sudetoněmecká strana téměř 93 % všech německých hlasů u nás. Naprostá většina Sudetských Němců tak pomohla v roce 1938 rozbít demokratický československý stát, ve kterém žili. Bez nich by Velká Británie a Francie v Mnichově nemohli tak nechutně zradit Československo a vydat jeho pohraniční oblasti Hitlerovi.

Oběti z řad Němců při odsunu jsou jistě politováníhodné, ale místopředseda české vlády by měl výše oceňovat například 144 000 Rudoarmějců padlých při osvobozování naší země. Toho však ve svém protiruském zanícení současné vedení lidové strany není schopno…

Pokud Bělobrádek říká, že například na oběd může jít, s kým chce a nemusí se na to ptát předsedy vlády, není to tak úplně pravda. Jako místopředseda vlády by neměl jít na oběd s kýmkoli. Doufám, že například se zjevným mafiánem by si na oběd nevyrazil.