Nemám iluze o mnoha českých, tzv. vrcholných politicích. Příliš dlouho jsem se mezi nimi pohyboval. Ale přeci jenom nikdo ze Sobotků, Schwarzenbergů, Kalousků a dalších nemá k dispozici vlastní velmi vlivné noviny, ani neomezené finanční zdroje na svou vlastní prezentaci, ani firemní zázemí, které k tomu, aby žilo, vyžaduje významné státní zakázky či dotace. To vše je spojeno pouze s A. Babišem.

A i kdyby Babiš stokrát přišel do politiky – jako že si to nemyslím – s naprosto idealistickými úmysly, že chce prospět své druhé vlasti (první je Slovensko), tak by tyto skutečnosti prostě determinovaly jeho politické postupy a chování. A. Babiš, respektive jeho firmy, čerpají víc dotací evropských fondů než kterákoli jiná česká firma. Málokdo nezaujatý si při tomto zjištění neřekne, že A. Babiš šel do politiky proto, aby si pohlídal tyto toky a to, aby nikoho z „profesionálních“ politiků náhodou nenapadlo říci, „ale ten Babiš má přece dost, tak už mu víc nedáme…“. Nyní jako ministru financí to Babišovi pochopitelně neřekne nikdo.

V nejnovějším rozhovoru pro Hospodářské noviny (HN) Babiš obhajuje něco, co ve slušné společnosti, k níž ovšem Česká republika dlouhodobě nepatří, nelze tolerovat. Předseda poslaneckého klubu Babišova hnutí ANO J. Faltýnek krom slušného poslaneckého platu s příplatkem za vedení klubu ještě od Babišova Agrofertu pobírá 2,5 milionu ročně, tedy přes 208 tisíc korun měsíčně.

Babiš k tomu v HN řekl: „Neporušuje tím (Faltýnek) žádný zákon. Pan Faltýnek je člověk, který mě přemlouval, abych do politiky nešel. Pak mi nesmírně pomohl. Nevím, v čem je problém.“ A ještě dodal „Tak aspoň nemá tendence dělat nějaké kšefty.“

To je prostě šílený konflikt zájmů a pana Faltýnka nelze vnímat jinak, než jako osobního zaměstnance A. Babiše. Tato závislost na svém šéfovi je pochopitelně determinující pro jeho chování. Žádné vlastní myšlenky, žádné vlastní úsudky, jen bezmezná loajalita, a to ne k republice, ale k šéfovi.

Ve stejném rozhovoru v HN se Babiš hněvá, že smlouva R. Kleslové s ČEZem patnáct let nikomu nevadila, ale najednou vadí a dělá se z toho „pseudoaféra“. Je zvláštní, že by si A. Babiš snad neuvědomoval, že před tím, než se Kleslová stala předsedkyní pražské organizace hnutí ANO a místopředsedkyní této vládní strany, byla vcelku nevýznamnou právničkou působící na komunální úrovni, a střet zájmů vzhledem k jejím možnostem tedy v této věci nebyl. Se vstupem do vysoké politiky však měla R. Kleslová smlouvu z ČEZem, kterou se A. Babiš snaží trapně hájit nebo ji alespoň nekritizovat, ve vlastním zájmu ukončit.

Babiš je v této chvíli se svým hnutím šampionem průzkumů veřejného mínění, ačkoli žádné volby ještě nevyhrál. Některé agentury se nejspíš předhánějí v tom, aby zdání bylo lepší nežli skutečnost. A. Babiš má stále velmi silnou podporu především vzdělanějších a movitějších měšťanských vrstev českého obyvatelstva. Z toho vyplývá, že osoby s vyšším vzděláním, které by měly být schopny rozhodovat se nezávisleji, v České republice uvažují jaksi jinak než v západní Evropě. To je velmi vážné a smutné zjištění pro českou demokracii.

Rozhovory, jako je ten v HN, by měly být například péčí ostatních politických stran distribuovány mezi české občany, aby postupně ztratili o A. Babišovi jakékoliv iluze. Obávám se však, že iluze o A. Babišovi vydrží českým občanům ještě do krajských voleb a zejména také do dalších voleb do Poslanecké sněmovny…