Od roku 1991 trávím prakticky každoročně část dovolené v bezprostředním okolí Saint-Tropez. K tomu, abych pro sebe objevil tuto krásnou oblast Francie, určitě přispěla filmová řada „Četníků“, v níž hrál hlavní roli L. de Funes. Jeho kouzelně neohrabaným a policejně stupidním spoluhráčem v roli velitele četnické stanice, rotmistra Gerbera, byl Michel Galabru, který podle zprávy zveřejněné ve francouzském deníku Le Figaro v pondělí (4. 1.) ve spánku zemřel.

Filmy z řady „Četníků“ zajistily oběma hercům, Funesovi i Galabruovi, světovou slávu. Je to na jedné straně trochu nespravedlivé, že největší filmové slávy dosáhli oba tito vynikající herci za role v podstatě v průměrných komediích. Ovšem ve filmech, které milují a budou vždy milovat děti. A děti mají paměť i v dospělém věku.
V pondělí večer (4. 1.) ČT Art odvysílala patnáct let staré interview s Michelem Galabruem, které alespoň malé části české veřejnosti přiblížilo tohoto velkého herce a mimořádného člověka.

M. Galabru pocházel z dobře situované středostavovské rodiny, která se s jeho herectvím smířila až poté, co se po absolvování konzervatoře stal členem souboru vysoce uznávané Comedie Francaise.

Jeho zjev a postava ho nepředurčovaly zrovna do role prvních milovníků. Za sedm let (1950–1957), kdy byl hercem Comedie Francaise, nicméně prošel desítkami rolí. Hrál tragické a tragikomické role v hrách Moliérových, Shakespearových, svůj mimořádný komediální talent ukázal v mistrovských hrách Feydeauových.

Ve svém interview v ČT otevřeně a s humorem hovořil o klientelismu a protekcionářství tak, jak je poznal v Comedie Francaise. V padesátých letech mu otevřela nové možnosti hereckého uplatnění televize. Ve zmíněném rozhovoru Galabru s láskou vzpomíná na práci ve francouzské televizi, která do svého programu zařazovala původní tvorbu, v níž se často jednalo o divadelní hry. A až tehdy získal Galabru celofrancouzský věhlas.

Hrál ve více než dvou stech filmech a přesvědčoval diváky o tom, že není malých rolí. Největších uměleckých úspěchů dosáhl ve filmech s režisérem Taverniérem. především pak ve snímku Soudce a vrah. Za roli v tomto filmu Galabru získal nejvyšší ocenění za herecký výkon, sošku Césara (v roce 1977).

V mysli českého diváka byl příliš zafixován jen jako komediální herec. Vzpomínám si, když jsem jej viděl ve skvělém seriálu francouzské TV „Francouzská revoluce“ v roli konstitučního arcibiskupa Jeana-Sifreina Mauryho, užasl jsem. Role jedné z velkých postav revoluce se zhostil s plnou vážností, naprosto perfektně.

Hrál ve filmech a divadle se dvěma generacemi francouzských heců, s těmi největšími hvězdami. Jeho osobním přítelem byl J. Rochefort. Lidsky se hluboce sblížil s L. de Funesem. V pondělním interview o něm krásně hovořil. Stejně jako o R. Schneiderové, ve své době milované a a zářící ikoně francouzského a světového filmu.

Interview ČT bylo pozoruhodně dobrou sondou do nitra velkého herce. Upřímné odpovědi ukázaly jeho lidství, nesmírnou skromnost, pokoru a nevšední smysl pro humor. A také lásku k divadlu, které osobně jednoznačně preferoval před filmem, byť právě film mu přinesl světovou slávu.

Z jeviště života odešel ve svých 93 letech velký herec, který svými rolemi zůstane hluboko v paměti publika.