Mám již jisté zkušenosti s bulvárním tiskem. Patřím k těm, kteří si jej každé ráno přečtou tak, jako všechen další tisk, a pokračují v klidu ve své běžné činnosti. Pomyslím si něco o těžkém dětství prominentních autorů těch nejpříšernějších článků a hodím „to“ do koše a za hlavu. Jen v případě těch nejobludnějších konstrukcí reaguji, a to většinou tiskovými zprávami.

Když jsem se stal před téměř třemi lety premiérem, byla česká veřejnost svědkem nejdrsnějších útoků, jaké kdy byly použity po sametové revoluci, vůči ženě. Vůči mé tehdejší manželce. Nebyla vůbec političkou, přesto se stala cílem velmi brutálních útoků.
ODS a její skalní příznivci rádi hovoří o údajné sprostotě představitelů ČSSD a o své údajné slušnosti. Je ovšem pravda, že pod přívalem událostí, tedy v důsledku nepřetržitého toku sprosťáren svých lídrů, už dnes o své „slušnosti“ spíš mlčí… Za svého pobytu ve vysoké politice jsem na veřejnosti nepoužil vulgárního výroku. A to přesto, že jsem v médiích zahrnován hromadami špíny a škopíky plnými nadávek, štvaní a lží. To vše nicméně chápu, jsou to nástroje politického boje. Pokud bych byl šéfem strany, která je na 10% voličské podpory jako před necelými třemi lety, nebyl byl urážen, ale ironizován. Sociální demokracie má potenciál vyhrát příští volby do Poslanecké sněmovny. Její volební preference jistě budou ještě kolísat, ale jsem přesvědčen, že přes možné výkyvy ve voličské přízni se trend v její prospěch prosadí.
Co však chápu jen s velkými obtížemi, to jsou naprosto nehorázné, dlouhodobé, sprosté a lživé útoky bulváru na mou ženu Petru. Neuplyne týden, aby nebyla alespoň dvakrát až třikrát vláčena na stránkách bulváru.
V jedněch bulvárních novinách už probíhají útoky hraničící s posedlostí. To není běžné psaní bulváru přinášející nafouklou a výživně upravenou informaci pro vděčné publikum. Z těch článků kape zloba a nenávist a také záměr.
Vlastně jakákoliv naše návštěva společenské či jiné veřejné akce končí dehonestačním a skandalizujícím článkem v bulváru. Když něco trvá více než osm měsíců, není to náhoda, ale cílená kampaň. Ti, kdo stojí za touto kampaní a vyživují ji, se snaží, vzhledem k tomu, že jsem imunní vůči útokům já, zasáhnout Petru. Vykreslují ji jako rozmařilou, cynickou a zištnou. Ani jedno není pravda.
Moje manželka Petra není popová hvězda, ba ani politička. Není tedy důvodu, aby jí bulvár musel věnovat „pozornost“. Mám pocit, že bulvár ovšem věnoval Petře za osm posledních měsíců větší pozornost nežli všem českým političkám dohromady.
Pánové a dámy z bulváru i vy, kdo je „inspirujete“, přestaňte se Petrou zabývat. Zkuste zvýšenou pozornost věnovat mně. Jsem profesionální politik, unesu to.