Od samého počátku spuštění operace umělého oslabování české koruny v listopadu 2013 jsem na tuto záležitost poukazoval jako na naprosto chybné řešení.


Mělo to prý pomoci vývozcům, možná jim to i pomohlo, ale protože vývozci, respektive společnosti, které se zabývají vývozem, jsou také jako výrobci i dovozci nejrůznějších komodit a materiálů a ceny těchto komodit a materiálů byly de facto zvýšeny v důsledku nákupů za slabou korunu, a tedy silné euro, zas tolik jim intervence ČNB pomoci nemohly.

Bylo by zajímavé spočítat také dopady tohoto jevu. Zda to byly desítky či stamiliardy korun. Co víme už dnes přesně, že do konce ledna tohoto roku stály intervence na oslabení české koruny již 1,3 biliony korun. A proslýchá se, že v první polovině února to bylo dalších dvě stě miliard.

Předpokládejme, že ČNB svůj závazek ukončí začátkem dubna a že do té doby může celá legrace stát ještě dalších 600 – 800 miliard korun. Tedy, pokud počítám dobře, souhrnný účet za neuvážené intervence na oslabování koruny může být až hodně přes dva biliony korun. Jaké to bude mít důsledky, když se koruna opět vrátí na trh?

Těžko předvídat. Možná nejprve k jednorázovému posílení koruny vůči euru, ale v krátkém čase může dojít ke kolísání směrem nahoru a dolů. A to pro české vývozce nebude zrovna dobrá zpráva, protože hedging pro své obchodní operace budou mít zajištěný pouze jedním směrem. Pokud oběma, tak už je to zase bude stát větší peníze…

Samozřejmě, že v této situaci, kterou guvernér Rusnok zdědil od svého předchůdce Singera, není už žádné řešení to nejlepší, ale jen to nejméně špatné z těch špatných. Pokud dnes guvernér Rusnok hovoří o tom, že správný čas na euro v ČR ještě nenazrál, v zásadě má pravdu. Česká ekonomika je sice úspěšná, rozpočtové hospodaření ČR je nad míru výtečné a v českém národním hospodářství vlastně nejsou žádné vážné problémy v, ale je tu problém s obří hromadou peněz, které byly jednorázově vytištěny a které budou více nebo méně ovlivňovat kurz koruny, tak aby zůstal blízko tomu současnému kurzu. Dříve nebo později. A samozřejmě žádná vláda v budoucnu nemůže připustit, aby zde byl takový výprodej národního bohatství, že by česká koruna byla například v kurzu 26 – 27 korun za euro. Není možné si ani představit, že v tomto kurzu se po vstupu do EMU budou konvertovat platy a důchody lidí a také ceny, a zejména vklady.

ČNB by zkrátka měla o ukončení měnových intervencí rozhodnout co nejrychleji a v řádu několika dní toto ukončení také realizovat.

Jiří Paroubek