Na středeční diskusi politologického klubu na Univerzity Karlovy jsem v obecné poloze dostal otázku, zda uvažuji o návratu do politiky. Upřímně a s ohledem na to, že jsem na akademické půdě, jsem odpověděl, že mi politika tu a tam chybí, i když jsou hodnoty, které momentálně považuji za větší. A řekl jsem, že když vidím výkony svých nástupců, a myslel jsem tím zejména vedení ČSSD, tak mě to k návratu do politiky přímo vybízí. Nic víc, nic méně.

Nehovořil jsem však jmenovitě ani o ČSSD, ze které mám stále od řady místních organizací nabídky na přijetí, a nehovořil jsem ani o jiných politických subjektech, z nichž jsem dostal nabídky na spolupráci. Není žádným tajemstvím, že jsem o návrat do politiky nijak zvlášť neusiloval s ohledem na to, že proti němu byla především má žena Petra, se kterou jsme ovšem momentálně v rozvodovém řízení. Samozřejmě, že stále dávám přednost tomu, aby byly náš vztah a naše manželství obnoveny, ale musím brát věci realisticky. Stejně tak musím být realistický a vědět, že se celé řízení potáhne ještě dlouhou řadu měsíců či dokonce let, a nechci díky tomu být zátěží pro politický subjekt, pro který se třeba rozhodnu.

Samozřejmě, že je mému politickému zaměření, protože jsem názorově socialistou, nejbližší sociální demokracie. Jediné Bakalovy Hospodářské noviny, jak se zdá, dokázaly ovšem v pátečním článku vyvolat jednotnou akci některých činitelů ČSSD, jedinou za poslední dobu. A ta akce spočívá v tom, odmítnout můj návrat do ČSSD. Zvláště komické je to u mnohonásobného poradce dvou neúspěšných premiérů a předsedů ČSSD Sobotky a Špidly, Lukáše Jelínka. Tento politický turista, který se do ČSSD připlížil z LSNS, kam se dostal s Liberály z OH (tak, že byl členem OH), mě obviňuje z politického turismu:: "Na jednu stranu je jeho absence v politice škoda. Ale nevím o straně, která by o něho po jeho politické turistice stála.“

Já jsem byl jako názorový socialista za starého režimu členem socialistické stany, kde jsem skončil členství v roce 1986. V roce
1989 jsem se stal členem ČSSD, kde jsem vydržel až do 2011, kdy jsme se opět snažil obnovit někdejší Národní socialisty ve straně pod názvem LEV21. Tato strana byla postavena důsledně na socialistických principech, možná důsledněji než dnešní ČSSD…

Každopádně jsem se tedy po letech vrátil do strany, kterou jsem opustil de facto v roce 1986. Nemyslím, že je to velký politický turismus, zejména proto, že už v tuto chvíli, snad už dva roky, členem této strany nejsem.

Ministryně Marksová Tominová je další ze tří funkcionářů ČSSD, která se vyjadřuje proti mému návratu do této strany. Paní mistryně „zdědila“ mé vedoucí místo na kandidátce Libereckého kraje, neboť v Libereckém kraji by mě ve většině okresních organizací ČSSD byly připraveni nominovat jako lídra kandidátky kraje. Tomu ovšem Sobotka osobně, v důrazném rozhovoru s představiteli kraje, zabránil. Bez ohledu na demokracii, slušné chování i svůj politický zájem. Zájmem Sobotky by mělo být mít co nejlepší volební výsledek. Ministryně Marksová Tominová vůbec nezná reálie Libereckého kraje. Poslední výsledek ČSSD v krajských volbách zde byl 8 procent, a pokud nebude tento výsledek ve sněmovních volbách podstatně vyšší, nemusí se Marksová Tominová do sněmovny ani propracovat. A to s ohledem na malou velikost tohoto kraje a na relativně vysoké procento hlasů potřebných ke zvolení (10 – 12 %)

Je to zkrátka zajímavá přehlídka nýmandů, kteří ČSSD rukou společnou a nerozdílnou přivedli až k dnešním reálně cca 11–12 % podpory veřejnosti, kteří se proti mému případnému angažmá v ČSSD jaksi preventivně vyjadřují.

Pokud redaktorka HN píše, že jsem v roce 2010 s ČSSD dosáhl ve sněmovních volbách nevýrazného vítězství, má pravdu. Ale těch více než 22 % dosažených v roce 2010, což byl můj nejhorší volební výsledek za dobu, co vedl ČSSD, je pro současnou ČSSD se všemi jejími dnešními „hvězdami“ naprosto nedosažitelným snem…

Blouznění vedoucích funkcionářů ČSSD o tom, že tuto stranu, bez ohledu na dnešní průzkumy veřejného mínění a její předchozí nedávné volební výsledky, lidé budou stejně volit, protože jim nic jiného nezbude, a ČSSD tak získá v podzimních volbách minimálně 15 % hlasů, je přihlouplé. Osobně jsem už před časem hovořil o tom, že ČSSD bude ve volbách schopna získat tak 10-12 % hlasů. Co mě ale mate je to, že na tuto hodnotu se strana v průzkumech dostala už nyní. Osobně tedy, s ohledem na to, že vedení této strany není schopno změnit program, marketing a vystupování nejvyšších funkcionářů strany, očekávám v říjnu volební debakl ČSSD mezi 8 – 9 %, tak jako tomu bylo ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2004.

Osobně o vstup do politiky zvlášť neusiluji, bavím se jejím komentováním. Ale pokud přijde nějaká nabídka, která bude dávat smysl, v budoucnu ji jistě zvážím.

Jiří Paroubek