Předvolební nedorozumění a chyby
Volební lídr ČSSD L . Zaorálek, který je stále ještě ministrem zahraničních věcí a tedy jedním z předních činitelů vlády a také ústavních činitelů, se odvážil krátce navštívit Národní divadlo.
Velká část divadelníků jeho počin odsoudila. Nechápu ale, proč by lídr zatím nejsilnější vládní politické strany měl ustrašeně sedět v koutku, pokud je pozván odboráři z jakéhokoliv pracoviště v zemi a měl by se rozmýšlet, zda mu strach dovolí na toto pracoviště přijít či nikoliv.
A Luboš Zaorálek je přeci členem vlády. A byl také ve skupině vládní koalice, která řešila otázku platů. A že je co řešit i ve zlaté kapličce, to je potřeba si říci. Když jsem se v minulosti zajímal o platy např. pěvců ve sboru ve Státní opeře či Národním divadle, říkal jsem si, jak je možné, že za tyto platy ti lidé žijí. A jak asi kvalitně mohou žít. Ty platy jsou enormně nízké, hluboce pod celostátním průměrem, nemluvě již o platovém průměru dosahováném v hlavním městě Praze. Nechápu, jak se člověk z platu mezi 12 – 15 tisíci korunami může vůbec kvalitně stravovat, šatit, platit nájem, platit kroužky svých dětí a podobně. Někdo může říci, že zábavy si užije v divadle dost a dost. To možná ano, ale z hlediště divadlo vypadá zábava přeci jenom jinak, než z jeho zázemí. A hladové mzdy nejsou přeci jen u pěvců ze sboru, ale i u všech těch, kterým relativně zdvořile řeknu servisní pracovníci první scény. Myslím, že je zbytečné, aby se ředitel Národního divadla Burian ohrazoval, a už vůbec nechápu, proč se do celé věci míchají ředitelé jiných divadel či umělci, kterých si jinak vážím a kteří zřejmě nouzí netrpí. Tak, jako oni mají právo na tvůrčí svobodu, tak také politik si může přijít na pozvání zaměstnanců z divadla na jeho půdu. A je-li požádán o to, aby něco řekl, tak je v pořádku, když řekne svůj názor. Mezi těmi, kdo podepsali jakousi petici proti Zaorálkově návštěvě v ND, jsem podle jmen viděl vesměs příznivce jiných stran, nežli jsou strany levice. Mrzí je zřejmě, že představitelé stran jejich srdce jaksi nenašli cestu do zlaté kapličky. Ono jim totiž umělecká tvorba mnoho neříká. Často bývám v Národním divadle či ve Státní opeře na premiérách. Budu také v ND na premiéře Verdiho Maškarního plesu 5. října a už se těším. Ale nevzpomínám si, že bych často viděl na premiérách představení v Národním divadle nějaké politiky. Ze stran pravice vídám tak maximálně paní Němcovou. A to je vše.
Jinak ovšem se příliš nepovedlo vládě a možná ani ne tak ministru zdravotnictví, jako spíše ministru financí a premiérovi to, že rezort zdravotnictví v příštím roce nebude mít vlastně žádné investice. To je neslýchané. Myslím, že pánové Sobotka a Ludvík by měli sebrat veškerou odvahu, pokud vůči Američanům ještě nějakou mají, a měli by požádat o přesun investičních prostředků z rozpočtové kapitoly ministerstva obrany do rozpočtové kapitoly ministerstva zdravotnictví. Jak se zdá, na investice do kapitoly obrany pro příští rok je peněz až až. Peněz, které se ani nepodaří utratit. Myslím, že voliči by byli za tento manévr velmi vděční a ve volbách by jej ocenili.
Velká část divadelníků jeho počin odsoudila. Nechápu ale, proč by lídr zatím nejsilnější vládní politické strany měl ustrašeně sedět v koutku, pokud je pozván odboráři z jakéhokoliv pracoviště v zemi a měl by se rozmýšlet, zda mu strach dovolí na toto pracoviště přijít či nikoliv.
A Luboš Zaorálek je přeci členem vlády. A byl také ve skupině vládní koalice, která řešila otázku platů. A že je co řešit i ve zlaté kapličce, to je potřeba si říci. Když jsem se v minulosti zajímal o platy např. pěvců ve sboru ve Státní opeře či Národním divadle, říkal jsem si, jak je možné, že za tyto platy ti lidé žijí. A jak asi kvalitně mohou žít. Ty platy jsou enormně nízké, hluboce pod celostátním průměrem, nemluvě již o platovém průměru dosahováném v hlavním městě Praze. Nechápu, jak se člověk z platu mezi 12 – 15 tisíci korunami může vůbec kvalitně stravovat, šatit, platit nájem, platit kroužky svých dětí a podobně. Někdo může říci, že zábavy si užije v divadle dost a dost. To možná ano, ale z hlediště divadlo vypadá zábava přeci jenom jinak, než z jeho zázemí. A hladové mzdy nejsou přeci jen u pěvců ze sboru, ale i u všech těch, kterým relativně zdvořile řeknu servisní pracovníci první scény. Myslím, že je zbytečné, aby se ředitel Národního divadla Burian ohrazoval, a už vůbec nechápu, proč se do celé věci míchají ředitelé jiných divadel či umělci, kterých si jinak vážím a kteří zřejmě nouzí netrpí. Tak, jako oni mají právo na tvůrčí svobodu, tak také politik si může přijít na pozvání zaměstnanců z divadla na jeho půdu. A je-li požádán o to, aby něco řekl, tak je v pořádku, když řekne svůj názor. Mezi těmi, kdo podepsali jakousi petici proti Zaorálkově návštěvě v ND, jsem podle jmen viděl vesměs příznivce jiných stran, nežli jsou strany levice. Mrzí je zřejmě, že představitelé stran jejich srdce jaksi nenašli cestu do zlaté kapličky. Ono jim totiž umělecká tvorba mnoho neříká. Často bývám v Národním divadle či ve Státní opeře na premiérách. Budu také v ND na premiéře Verdiho Maškarního plesu 5. října a už se těším. Ale nevzpomínám si, že bych často viděl na premiérách představení v Národním divadle nějaké politiky. Ze stran pravice vídám tak maximálně paní Němcovou. A to je vše.
Jinak ovšem se příliš nepovedlo vládě a možná ani ne tak ministru zdravotnictví, jako spíše ministru financí a premiérovi to, že rezort zdravotnictví v příštím roce nebude mít vlastně žádné investice. To je neslýchané. Myslím, že pánové Sobotka a Ludvík by měli sebrat veškerou odvahu, pokud vůči Američanům ještě nějakou mají, a měli by požádat o přesun investičních prostředků z rozpočtové kapitoly ministerstva obrany do rozpočtové kapitoly ministerstva zdravotnictví. Jak se zdá, na investice do kapitoly obrany pro příští rok je peněz až až. Peněz, které se ani nepodaří utratit. Myslím, že voliči by byli za tento manévr velmi vděční a ve volbách by jej ocenili.