Topolánkův souboj s pamětí

20. 12. 2018 | 11:47
Přečteno 1788 krát
S jistým zpožděním jsem si přečetl včerejší rozhovor bývalého premiéra a někdejšího mého hlavního politického rivala Mirka Topolánka v Hospodářských novinách. Přiznám se, že jsem dost dobře nepochopil poselství tohoto rozhovoru, protože věnovat se téměř jedno desetiletí starým bitvám, je vcelku zbytečné.

M. Topolánek se však evidentně ještě dnes dojímá nad nespravedlností osudu a údajnými „podrazy“ nejrůznějších osob, které vedly k pádu jeho vlády. A tak nezbývá než mu trochu osvěžit paměť. Nepůjdu do žádných velkých detailů, to myslím nemá velký smysl.
Topolánkova vláda vznikla v lednu 2007, jako vláda s nejnižší možnou legitimitou, kterou předtím i potom české vlády měly. Za podivných okolností jí podpořili dva, na kandidátkách sociální demokracie zvolení poslanci Melčák a Pohanka, kteří přeběhnutím do tábora pravice narušili poměr hlasů ve sněmovně tak, jak vyplynul ze sněmovních voleb v červnu 2006. Ten poměr hlasů původně byl 100 na 100 mandátů levice a pravice. Rád bych také připomněl, že postupem času došlo v roce 2008 k akvizicím dvou dalších poslanců sociální demokracie, Snítilého a Wolfa, do tábora pravice. Kdyby to nebylo tak vážné, bylo by to až komické. Vždy, když Topolánkova koalice neměla hlasy, tak se objevil nějaký nový přeběhlík, který hlasoval ve prospěch Topolánkovy vlády. V závěru roku 2008 však došlo k jisté změně.

Poslanec Pohanka se rozhodl ukončit své angažmá ve sněmovně a odejít do politického důchodu a na jeho místo ve sněmovně nastoupil náhradník z kandidátní listiny ČSSD. A v tom okamžiku již koaliční vláda Topolánka, Schwarzenberga a Bursíka neměla ve sněmovně většinu. Proti ní byly dvě dříve zelené poslankyně a dva bývalí poslanci ODS. A v této situaci vláda, a zejména premiér Topolánek, neměla snahu se domluvit se sociální demokracií na ničem. Prostě vstoupila do roku 2009 jako menšinová vláda a přitom se chovala, jako kdyby měla velkou parlamentní většinu. To by se samozřejmě dalo tolerovat, třeba i půl roku, tedy po celé české předsednictví. Přišla však chvíle, kdy bylo potřeba řešit velký morální problém. Hlavní rádce M. Topolánka Marek Dalík nutil redaktora ČT Ostrava, aby nebyla odvysílána reportáž veřejnoprávní televize kompromitující vládu. V každé jiné zemi západní Evropy na západ či na jih od našich hranic by po takovém excesu premiér vlády okamžitě odstoupil. U nás to vedlo k hlasování o nedůvěře, které vláda prohrála. Podle M. Topolánka jsem prý neměl plán B,i to je lež. Plán B existoval a pohyboval se v rámci ústavních zvyklostí. Protože ani jedna z velkých stran nebyla schopna ustavit většinovou vládu, bylo možné se dohodnout – a k této dohodě také za pár týdnů po pádu vlády došlo - na předčasném ukončení volebního období a vypsání parlamentních voleb. Tedy přesněji předčasných parlamentních voleb. Vycházeli jsme přitom z precendentu, z ústavní a politické praxe, která byla použita při ukončení mandátu vlády v roce 1998 a při vypsání mimořádných voleb v tom roce. Předkladatelem tohoto návrhu v parlamentě byl tehdy senátor Rychetský. Tentýž Rychetský, jehož Ústavní soud na podzim v roce 2009 na základě stížnosti jediného (!) poslance Melčáka, mimořádné volby zrušil. Ale to je jiný příběh.

Prostě po téměř deseti letech M. Topolánek jaksi některé věci fabuluje a domýšlí a myslím, že to není potřeba ani chápat dramaticky jako velkou lež.

Mluví například o jakési dohodě mezi A. Vondrou a J. Hamáčkem, která měla vést k neútočení v době evropského předsednictví. A pak do toho zamíchá hned L. Zaorálka, který jej prý začal vydírat s tím, že naši vojáci musí odejít z Afganistanu a že vláda ODS musí zrušit nemocniční poplatky. Při vší úctě k Zaorálkovi a Hamáčkovi, nevím nic ani o Hamáčkově dohodě s Vondrou ,ani o Zaorálkově „vydírání“. Moje tehdejší pozice jako šéfa ČSSD ovšem byla taková, že bych o tom musel vědět. O jednom i o druhém.

Stejně tak M. Topolánek úplně blábolí, že jej někdo z mých lidí měl vydírat a to prý brutálně v den hlasování o nedůvěře k vládě. To jsou už úplné nesmysly. Věděli jsme, že proti vládě jsou čtyři „vládní" poslanci, všichni poslanci komunističtí a sociálně demokratičtí a že tedy hlasování nemůže dopadnout jinak, nežli pádem vlády. Žádné „vydírání“ v této situaci nemělo smysl. Ani komunistickým, ani sociálně demokratickým poslancům jsem nemohl „rozkázat“, aby hlasovali pro vládu. Prostě ztratil bych tvář a ztratili by svou tvář i budoucnost takto hlasující opoziční poslanci. A se čtyřmi odpadlíky z vládního tábora jsem z pochopitelných důvodů osobně ani zprostředkovaně nemluvil. Jestli s nimi hovořil, jak přiznává, spolu s Jaromírem Soukupem M. Topolánek, no tak je to smutná ukázka jeho vyjednavačských schopností. A nic víc a nic méně. I po pádu vlády jsem nabídl M. Topolánkovi, a tato nabídka vstoupila ve veřejnou známost, možnost, že by vláda M. Topolánka dokončila evropské předsednictví, tedy do konce června roku 2009, jako vláda v demisi. To by bylo řešení, které by se pohybovalo, jakž takž v rámci Ústavy. Sdělil jsem však veřejně také svou podmínku, respektive podmínku ČSSD. A tou podmínkou bylo, že funkci ministra vnitra nebude vykonávat s okamžitou platností Ivan Langer. Po několikadenním váhání mi M. Topolánek sdělil, že tato podmínka je neakceptovatelná, protože se na podzimním kongresu ODS stal znovu předsedou ODS především díky hlasům, které mu zorganizoval I. Langer. Jen připomenu, že ODS svůj kongres pořádala jen pár týdnů po velkém výprasku, který utrpěla od ČSSD v krajských a senátních volbách na podzim roku 2008. Prostě pozice M. Topolánka byla vnitrostranicky velmi oslabena.

Když padla tato možnost, nezbylo, než se dohodnout na složení úřednické vlády, kterou v podstatě sestavili ČSSD, ODS a Zelení. Připomenu jen, že na místo nepříliš schopného ministra zahraničí Schwarzenberga, se stal klíčovou osobností předsednictví profesionální diplomat Jan Kohout. A upřímně řečeno i předseda úřednické vlády Jan Fisher si dával pozor, aby se nepouštěl během předsednictví do kontroverzních sporů a vyjádření, které byli specialitou právě M. Topolánka. V rozhovoru, který je ze strany redaktora HN veden vůči M. Topolánkovi jinak velmi přívětivě, se nicméně objevuje připomínka jednoho takovéhoto blábolu na evropské úrovni. K překvapení všech, den po pádu vlády M. Topolánek při projevu před europoslanci nazval snahu americké vlády finančně stimulovat ekonomiku, coby hlavní protikrizové opatření, „cestou do pekel“. Přitom každému malému dítěti alespoň se špetkou ekonomické erudice muselo být jasné, že pokud by se USA v té době vydaly jinou cestou, cestou nezasahování do ekonomiky, znamenalo by to zhroucení jejich finančního systému a celého světového hospodářského řádu. Nevím, jestli bonmot o „cestě do pekel“ myslel Topolánek vážně, či to byl jen projev duševní krize po pádu vlády, ale pokud to myslel vážně, byl pro svou zemi a pro Evropu, pro svou naprostou nekvalifikovanost velmi nebezpečný.


Jiří Paroubek

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Navrátil Marek · Němec Václav · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy