Myslím tím obchodní konflikt mezi Spojenými státy a Čínou. Tento konflikt odstartoval v rozporu s jakýmikoliv doporučeními a standardy Světové obchodní organizace (WTO) americký prezident Trump.

Zdražení čínského zboží na americkém trhu formou zavedení cel na čínské dovozy je samozřejmě nepříjemné. Nepříjemné pro Číňany a také pro amerického spotřebitele, který už čínské zboží nemá tak levné jako v minulosti. Dopad zavedení cel je zřejmý. V tomto roce se Čína dostala z dřívější  pozice největšího vývozce zboží  do USA až na třetí místo za Kanadu a Mexiko.

 Spojené státy tlakem na Čínu řeší několik problémů. Za prvé, čínská ekonomika si udržuje vysokou dynamiku a nezadržitelně se posouvá z druhého místa mezi ekonomickými velmocemi světa na místo první. Američané toto vítězné čínské tažení chtějí zkomplikovat.

Za druhé, Číňané v některých oborech předběhli svou technologickou vyspělostí Spojené státy i Západ jako celek. I to samozřejmě není USA po chuti.

Za třetí, v celém přístupu USA se, bohužel, projevují poněkud avanturistické rysy politiky i povahy prezidenta Trumpa.

Zdá se, že poslední z vrcholných amerických politiků, kdo skutečně dokonale rozuměl Číně, byl Henry Kissinger. Ten dobře chápal jednak dynamiku Číny a jednak charakter čínských vůdců a jejich politiky. A to měl za partnera Mao Ce-tunga. I kdyby byla Čína hospodářsky mnohem slabší, než v tuto chvíli je, nemůže si dovolit ztrátu tváře, o kterou, jak se zdá, v  revolverově vedených jednáních vůči Číně, usiluje současná americká administrativa. Možná, že by si prezident Trump jako povinnou literaturu měl přečíst dějiny Číny od libovolného západního autora. Z tohoto čtení by pochopil, že je vlastně nemožné přinutit Číňany k takovým výsledkům jednání, které by  pro ně ve svých důsledcích znamenaly ztrátu tváře. V minulém týdnu skončila obchodní jednání v Šanghaji mezi Čínou a Spojenými státy krachem, protože Američané Číňany nutili k postupům a ústupkům, které jsou v naprostém rozporu s jejich dosavadní politikou. Museli přitom tušit, že Číňané jsou dobře připraveni i na nepříznivý scénář. Americký prezident ihned po neúspěšném, šanghajském   kole jednání o nové obchodní smlouvě s Čínou, oznámil zavedení dalších cel na dovoz čínského zboží. Čína recipročně oznámila ukončení dovozu amerických zemědělských a potravinářských produktů z USA. Příště bude nakupovat sóju i jiné produkty (zřejmě) levněji, například v Brazílii. 

Spíše jako ochutnávku Číňané, respektive čínská národní banka, která pečlivě hlídala po léta kurz čínského jüanu, připustila jeho oslabení. Podle mého názoru ale nelze očekávat velké oslabení čínské měny k dolaru. Už dosavadní oslabení o necelá 3% během  tří dní ovšem zvedlo až nepřiměřenou,  téměř  hysterickou reakci. Čína spíše ukázala možnou cestu, kterou by se mohla vydat. Na druhé straně čínská měna je součástí koše vybraných měn SDR, který je využíván coby umělá měna Mezinárodním měnovým fondem. Čínský jüan je součástí SDR pouhé tři roky a Čína jistě nakalibruje „zlevnění“ své měny tak, aby o status účasti SDR nepřišla.

Když jsem se závěrem května zúčastnil v Pekingu mezinárodního fóra k problematice Nové hedvábné stezky, mluvil tam čínský šéf státu Ši o tom, že Čína  za každou cenu udrží stabilitu čínské měny. Jeho projev v této pasáži byl odměněn zahraničními delegacemi  bouřlivým potleskem. Těch zhruba padesát šéfů vlád a států, kteří se fóra zúčastnili, od italského a maďarského premiéra či švýcarského prezidenta až po premiéra Pákistánu či šéfy řady afrických států, vidí v Číně do budoucna klíčového, když tedy ne strategického,  obchodního partnera. Konec konců, podle mého názoru čínské vedení tyto ataky ze stran Spojených států, kterými je Čína nyní vytlačována z amerického trhu, očekávalo. Proto před pár lety odstartovalo velkou ekonomickou a politickou iniciativu na vytvoření nové hedvábné stezky, a to jak pozemní, tak námořní, která by otevřela Číně nové trhy pro odbyt svého zboží. A samozřejmě by také  otevřela Čínu novým dovozům. A současně by tak Čína zvýšila hospodářskou úroveň svých regionů a provincií na západě i ve středu země. Prostě Čína je podle mého názoru na obchodní válku s USA strategicky  více méně připravena.

Je také otázkou, zda Čína bude chtít vytáhnout některá další esa, která ve svém  rukávu má. Mám na mysli zejména to, že je vlastně dnes největším financiérem amerického státního dluhu. A že tedy může své americké partnery poškádlit i v tomto směru.

Trump samozřejmě může cla na dovoz čínského zboží ještě dále  navýšit. Jistě mu ale neuniklo, jakým způsobem reagovaly na celou situaci světové finanční trhy, včetně newyorské burzy. Americké akciové indexy v posledních dnech ztrácely. Dnešek (úterý) je prvním dnem, kdy po několika dnech ztrát dochází opět  k mírnému  růstu amerických akciových indexů. Otázkou ale je, zda tento vývoj vydrží i v dalších dnech a týdnech. 

Na šestileté maximum se zvyšuje cena zlata, která  tak reaguje na zvyšující se nejistotu ve světovém hospodářství. To je v první řadě americko - čínský obchodní spor, dále pak brexit, kdy nový britský premiér dělá vše pro to, aby Británie odešla z EU k 31. 10. 2019 bez dohody. To by ve svých důsledcích poznamenalo jak ekonomiku Velké Británie, jejíž vývoz jde ze tří čtvrtin do států EU, ale nepochybně by to zasáhlo také ekonomiku států EU, včetně  ekonomiky české.

Světové finanční trhy teď čekají alespoň na nějaký pozitivní signál amerického prezidenta, který by je zbavil ztrát z posledních dní. 

Nechci příliš hodnotit rozhodnutí amerického prezidenta z poslední doby, ale zdá se, že si neuvědomuje, že jeho rozhodnutí a postup v obchodním konfliktu s Čínou mohou přivést svět do dlouhé  ekonomické recese.

 
Jiří Paroubek